Závěrečné shrnutí třetího ročníku na SPŠ SE České Budějovice. Skácená verze: Bylo to fiasko.

Je 30.6. a já a většina lidí z mé třídy si konečně můžeme říct, že jsme se úspěšně prodrali do třetího ročníku. Tak touhle větou jsem před rokem začal článek o úspěšném zakončení druhého ročníku a teď tomu nebude jinak.

Ztráty a nálezy

Je 30.6. a já a většina lidí z mé třídy si konečně můžeme říct, že jsme se úspěšně prodrali do čtvrtého ročníku. To slovo „většina" má bohužel opět svou váhu. Nejdříve to vypadalo, že propadne celkem hodně lidí, ale všichni si známky buď opravili nebo se nad nimi profesoři smilovali. Měli jsme pouze jednu komisionální zkoušku z elektrického měření a ta proběhla úspěšně. Přesto jsme o čyři spolužáky slabší. Všichni však odešli „dobrovolně" v průběhu roku. Dva z nich pouze přešli na silnoproud, jeden odešel do prváku na jiné škole a jeden nejdřív také přešel do vedlejší třídy, ale nakonec odešel úplně.

Poslední školní den jsme se dozvěděli, že k nám zase jeden student propadnul. Takže příští rok bude ve třídě nová tvář. Mimochodem, z těch co k nám propadli letos, nedokončil ani jeden.

Byl to boj

Ano, tenhle rok jsem, ačkoliv neplánovaně, pojal válečně.

Utrpení s dozorem na první dvě úterní hodiny

Bohužel, Pan Kroneisel není profesor. Je to prostě člověk, kterej v úterý přišel a vyprávěl hovadiny ze svého trapného života. Jednou dokonce nepřišel vůbec a pak se divil, že máme hodinu. Také se stalo, že vykládal látku (čti četl z knihy) a na konci zjistil, že to vůbec nepatřilo k tomu co jsme měli probírat. Opravdu důkaz toho, jak svému oboru rozumí.

S tímhle člověkem jsem měl nejeden spor. Jeden z těch známějších byl, kdy jsem ho oslovoval: pane Kroneisel. Tento člověk, který si není jistý svým postavením (ani nemůže být) kolem sebe začal kopat. Vyprošoval si, abych mu říkal pane profesore nebo pane inženýre, nakonec mi dal za 5.

Pani profesorko, vy už tady nemáte co dělat.

Jednoho dne mi paní profesorka Mládková (matikářka) vehnala krev do očí, když mě chtěla zkoušet zatímco ostatní už šli domů. Následně jsem jí položil otázku: Jak dlouho ještě budete učit na týhle škole ? Pani mládková má tuhle práci jako přivýdělek na penzi, takže se jí to asi dotklo a od tý doby jsme nebyli kamarádi. Na to zkoušení jsem tam samozřejmě nezůstal, odešel jsem se slovy: „ Zlatá pani profesorka Sepová." (moje bývalá matikářka).

Nutno dodat, že na konci roku se mě pani Mládková zeptala, jestli chci jít na vejšku. Když zjistila že jo, rozhodla se mi dát trojku i když jsem na to průměr asi neměl. Takže děkuju pani Mládková.

Takový bláboly mi do písemky už nepiš !

Třídního profesora, pana Křepelku vyvedla z míry jedna moje písemná práce. Fakt je, že jsem nic nevěděl, jinak bych samozřejmě takový věci nepsal.

Mno, ono to vlastně nebylo poprvé. V prvním pololetí jsem k příkladu, který jsem neuměl vypočítat napsal:

Pan profesor Standa

To jest kapitola sama pro sebe, rozhodl jsem se zveřejnit část naší internetové komunikace.

Být ten tichý vzadu

Ačkoliv jsem vzadu seděl a po každém sporu jsem si říkal: „Buď už z ticha a v klidu prolezeš !", nějak se mi to nedařilo. Já to bohužel prostě nedokážu, ačkoliv to několikanásobně usnadňuje získání nějakého kloudného prospěchu.

Třída v novém složení

Na konci druháku jsme se dělili na slaboproud a silnoproud. Já jsem šel na slaboproud, důležité však je, že na začátku roku jsem přišel do třídy, kde pro mě byla polovina lidí neznámá. Osobně jsem neměl velký problém se zařazením se mezi nové lidi. Na turisťáku bylo sice z některých lidí cítit, že se s novým uspořádáním úplně nevyrovnali, ale s tím se nedá nic dělat.

Vysvědčení

S vysvědčením se chlubit nemůžu, ačkoliv nejsem žádná černá kaňka třídy, protože čtyřky měl kde kdo. Opravdu, nebylo nic zvláštního, že člověk který měl v druháku jenom dvojky nebo trojky teď dostával čtyrky. Já sám jsem doteď neměl žádnou.

Dostal jsem tři čtyrky. Z automatizace a elektroniky jí beru, asi jsem si je zasloužil, ačkoliv z automatizace se na ní necítím ani náhodou. Co mi ale ještě teď drásá nervy, je čtyřka od Kroneisela z číslicové techniky. Z jediného testu, který jsme za pololetí psali jsem dostal dvojku, přesto mi dal čtyrku. Vzpomněl jsem si jak se chvástal, že on není člověk který se na někoho zasedne. Když mi to říkal, tak ještě dodal, že vzhledem k mému chování by si na mě zasednout měl. Když jsem tu čtyrku viděl, byl jsem si s ním „promluvit" poněkud zvýšeným tónem. Nakonec jsem mu prásknul s dveřma a šel pryč. Později mi bylo řečeno, že mě nazýval debilem když vyšel z kabinetu.

Ale víte co ? Já si ty čtyřky můžu dovolit.

Závěrečná akce

Závěrečná akce byla skoro celý týden, protože jsme byli v nějaký hospodě snad každej den. Ve čtvrtek jsem asi neměl nikam chodit. Byli jsme ve Snack baru, na koncertě Sto Zvířat (na náměstí) a pak ještě na jednom kousku ani nevim kde. Druhej den ráno mi bylo docela nevolno a ráno jsem nevěděl, jestli nedám panu Křepelkovi za vysvědčení na oplátku obsah mého žaludku.

Zberchal jsem se až odpoledne, když už byl v hospodě jenom Martin, Milan + Lacrew s Adélou. Chytnul jsem slinu a do čtyř hodin padala jedna dvanáctka za druhou. Večer měla bejt ještě jedna akce s bývalými studenty SPŠ u Hasiče, ale když jsem po příchodu domu usnul, radši jsem tam už nešel.

Třídní galerie

Jakožto administrátor naší třídnické galerie bych rád zmínil některé věci.

Galerie běží na systému AD advaned picture gallery, který jsem publikoval minulý rok v říjnu. Jedná se o volně stažitelný skript, na Slunečnici už se blíží počet stažení jedné tisícovce.

Návštěvnost postupně rostla, momentálně je průměr 40 lidí denně (počítán z celkové doby chodu). Doporučuji nahlédnout do statistik, které svědčí o tom, že to tam celkem žilo.

Co mi udělalo velkou radost je, že je naše galerie poměrně známá. To mi potvrdila např. Renata z prvního ročníku. Víc mě ale překvapilo, že jí zná např. i Adéla (přítelkyně jednoho strojaře z S3A). Je to sice kamarád mého spolužáka Petra resp. Kivana, ale i tak odkaz putoval po docela dlouhé cestě. Další povzbuzení bylo z řad profesorů - konkrétně to byl pan Nedvěd, paní Šinknerová a pan Janoud.

Prospěch návštěvníků blog.antonindanek.cz

Docela mě překvapily výsledky ankety, která tu už nějaký ten pátek je resp. byla. Nečekal jsem tolik jedničkářů a dvojkařů. V anketě hlasovalo úctyhodných 447 lidí.

Závěrem

Prokousali jste se až sem ? To jsem nečekal.

Ještě nutno dodat, že na začátku roku jsem dělal jednoduchou burzu knih pro naší školu. Zatím se moc neuplatnila, je tam cca 40 knih, uvidíme co se stane s příchodem prváků. Což mi připomíná, že musim dodělat administraci, aby si lidi mohli změnit kmenové učebny apod. V lepším případě předat burzu tvůrci stránek školy(dělají nám ostudu) a integrovat jí do nich.