Upozornění na nový obsah pomocí RSS.
Upozornění na nový obsah pomocí e-mailu.
Posledních 5 dní jsem strávil v okolí Nové Pece u Lipna, kde jsem se zúčastnil turistického kurzu s mou střední školou. Níže je jisté shrnutí, abych měl na stáří na co vzpomínat. :o)
Už nějaký ten den předem se domlouvalo, jak se do Nové Pece dostat. Někdo se na místo dopravil vlastním autem (nebo někoho z rodiny), jiní vlakem, někteří šílenci pak na kole. Já jsem zvolil vlak.
Ráno jsme si dali na nádraží pivečko, nakoupili nějaké ty lahvové kondenzátory a jali se do, po ránu jen minimálně zpožděného, vlaku.
V Nové Peci nám ujel Roman a Michal s GPS navigací, takže jsme se museli spolehnout na prastaré instrukce ze školy. Lesní škola za kterou jsme měli zahnout se sice od dob psaní návodu proměnila v jakýsi sad a místní pani vůbec netušila, že se v okolí nachází nějaký tábor Jezera, ale do cíle jsme se nakonec dostali. Později jsme zjistili, že na druhý pokus jsme si to šinuli správnou cestou.
Nakonec nás ale stejně za silného hořekování
do tábora dovedl výše zmíněný Roman a Michal. Po cestě jsme potkávali zmatené spolužáky v autech, křižující Novou Pec nevědě „kde to dop*dele je". Nabrali jsme také onoho šílence Kesyho. Ten měl sice po cca 70km z Českých Budějovic dost, ale hodně rychle se oklepal.
V táboře jsme si už jen vybrali nocleh - přežíval jsem s Kesym, Michalem a Romanem. Chatky byly dobře vybavené, apropos byl tam záchod a sprcha.
Pak už jsme si jen vyslechli denní briefing a vydali se prořezat Lipno nepotopitelnými kánoemi. Všem se nakonec podařilo přibližně udržet směr lodi, včetně těch s více než průměrně velkým ponorem. Já a Kesy jsme už vodu párkrát jeli, takže jsme byli zvoleni zadní patrolou. Díky tomu jsme se později pobavili s Vráťou a Markem, ostatně viz. druhý den.
Na Soumarský Most jsme se dopravili vlakem, kde jsme si oblekli XXL záchranné vesty.
Samotný sjezd bych rozhodně nedefinoval jako „voda", byl to spíš závod. Pravda, mám asi zkreslené představy z lehárka na raftu. Nicméně to, že jsem musel neustále pádlovat což zapříčinilo to, že jsem stihnul vypít jen půl flašky vodky mluví samo za sebe.
Pár lidem se podařilo cvaknout, doporučuju skouknout video s Vráťou a Markem.
Před Novou Pecí jsme zašli na pivo a klobásu
a za chvilkového mrholení jsme přepluli Lipno zpět do tábora.
Tohodle jsem se dost bál, protože moje fyzická kondice je ... ehm ... diskutabilní
. Měl jsem v plánu kratší cestu s profesorkou Šinknerovou, ale z existenčních důvodů (měl jsem jídlo v batohu u druhý skupiny), jsem se vydal na tu delší s panem Linhartem a Bicanem aka bicákem
.
Nakonec to docela šlo. Kolo sloužilo dobře a těch necelých 80 km se dalo zvládnout. S kopcema jsem povětšinou samozřejmě nezápasil. Uvědomuji si totiž účel kola (totiž ušetřit práci), tudíž se do kopce nesmí používat. ![]()
Po cestě jsme měli asi dvě píchlé duše, ale s tím se musí v takovém množství cyklistů počítat. Nutno dodat, že z Frymburku jsme jeli na druhý břeh přívozem, přičemž „bicák" si to dal okolo po břehu a byl tam dřív než my.
Po cestě byla ještě možnost odbočky na Svatýho Tomáše - 5km do kopce. Využili jí tušim jen tři lidi, které by ztroskotanec z LOST označil jako the others. ![]()
Následovala samozřejmě hospůdka. posledních devět kilometrů po rovince + kopečku dolů jsem jel při melodii nacionalistických písniček od Orlíka (zpíval profesor Bican).
Čtvrtý den jsem se rozhodl pro odpočinek. Cestu Medvědí stezkou měla na starost profesorka Šinknerová.
V půli cesty jsme se zastavili na Plzeň a poté jsme se vydali v menší skupince - Já, Forest, Šárka, Pavel a Honza. Nakonec to tedy moc odpočinková cesta nebyla a to jsme si cestu zkrátili o tři kilometry mimo Skalní město (což bylo to nejzajímavější z celý Medvědí stezky). Ostatně mně to nevadilo, já si to tehdá prošel celý. Aby toho nebylo málo, tak jsme si na závěrečné rovince před Novou Pecí stopli Felicii. Řidič litoval (stejně jako my), že si nás nevyfotil. Když nás nakládal, tak si nějak nevšimnul, že je nás pět. No co, vešli jsme se. ![]()
Ze skalního města bohužel nemám fotky, nicméně nějaké určitě najdete v naší třídní galerii.
Poslední den - tedy dnes - už nebylo v plánu nic. Ráno jsme se nasnídali, vyčistili chaty, sbalili a pomalu se rozcházeli domů. Vlak byl dost natlučenej, ale zase bylo na co koukat.
Nechtěl jsem tu rozebírat večery nebo čas kterej jsme měli pro sebe v táboře (což byla většinou půlka dne). Dalo se sportovat, ale na to já neměl moc náladu. Až na jednu hru volejbalu s holkama z vedlejšího tábora jsem se teda k aktivitám navíc moc nehlásil. Možná tak ještě jízda na kajaku předposlední den. Nutno dodat, že Honza s sebou měl vodnici, což byl ušlechtilý nápad. O alkoholu mluvit nebudeme, aaaanooooo ?
Pokud můj turisťák někoho zaujal, může se také podívat na pohled jiným okem.
08.06 /2007 - 23:10
vzdělání, autor webu, zábava
3 komentáře (přečteno: 2902x)
Nejčtenější články za poslední půlrok.
Nejkomentovanější články za poslední půlrok.
Nejčastěji komentující čtenáři za poslední půlrok.
Výběr zajímavých stránek.
delicious (profil)
blogy
v angličtině
Nemůžu říct, že ne. ![]()
Dlouhé články nemám rád(a). Cokoliv má více jak 140 znaků, je moc.
Neutrální. Pokud se jedná o trochu zajímavé téma, přečtu si jej se stejnou šancí jako krátký.
Nerad(a) je vidím. Téma mě musí hodně zajímat, abych si článěk přečetl(a) celý.
Už si ani nepamatuji, kdy jsem naposled přečetl(a) celý dlouhý člának.
Zaujal vás tento článek? Nezapomeňte, že je ve vaší moci ukázat stovkám dalších lidí, že tento článek se vám libí. Stačí kliknout na následující tlačítko.
Chcete být upozorňován(a) na nové texty? Pak si přidejte do své RSS čtečky zdroj pro články, bleskovy nebo komentáře a buďte tak informování o všem novém.
Neváhejte napsat k článku komentář (Co je to komentář ?), pokud máte k danému tématu co říci.
Navrženo pro přenos v binární soustavě | Kdo stojí za tímto blogem? | © Antonín Daněk | Autorské dílo