Příběh mého prvního oficiálního dnu na ČVUT:FEL.

Tak tohle byl hodně náročný den. O tom, že jsem byl přijat na ČVUT:FEL (kromě jiných), jsem už psal bleskovku. Následuje článek o akci z této skutečnosti vyplývající.

Cesta

Den před jsem se domluvil s Tomášem, že pojedeme vlakem už ve 4 hodiny ráno, i když jsem z toho nadšený moc nebyl. Zápis totiž začínal v 9 a tím dalším vlakem v 5 bysme to taky v klidu stihli (pokud by nebylo zpoždění). Musel jsem tedy vstávat ve 3 hodiny ráno (těm dvoum hodinám předtím se těžko dal říkat spánek) a pěšky (MHD v tuhle hodinu nejezdí) jít do ČB na nádraží. Moc mi to ale nevadilo. Pustil jsem si mp3, obloha plná hvězd zvěstovala nadějný den.

Na nádraží už čekal Tomáš a Scotty. Protože se neprodává hromadná zpětná jízdenka, musel jsem zaplatit za obyč zpětnou nechutných 380,- Už abych měl status studenta (to jsem si říkal předtím, teď už ho mám ).

V Praze - zápis

Vlak přijel na čas, a tak jsme měli času dost. Šli jsme do stanice Můstek (víte jaké nohy má zvedlé kůň Sv. Václava?) a dopravili se do Dejvic. Kousek od školy jsme ještě čekali na Pavla a při tom jsme dokonce jako velký znalci poradili nějakému strojaři, kam má jít na zápis. Následovala cesta ke koleji Scottyho (Bubeneč), kde mě chtěl sejmout metař listí.

Potom jsme se už usídlili ve FELu a čekali, protože jsme měli asi půl hodiny čas. Moji bývalí spolužáci ze SPŠ pak za několik minut odešli do své učebny a já šel k honosné dvěstědevítce.

Jak probíhal zápis, můžete vidět na fotce. Nejdřív si každej vzal balík lejster a pak šel zaparkovat své velebí do lavice. Já jsem si sednul do nejbližší zpola plné řady a sledoval budoucí spolužáky. Trvalo dost dlouho, než si všichni vzali potřebné dokumenty (jo i index) a podepsali se do knihy smrtelníků, ale naštěstí mi čas s vedle sedící Veronikou ubíhal rychle. No fakt, první člověk, s kterým jsem se seznámil na ČVUT je holka. Když už jsem u těch holek, bylo jich tam překvapivě (na to, že je to ČVUT) docela dost. Momentálně jich je na STM asi 30.

Čekalo nás taky už jedno rozhodnutí. Jestli půjdeme na algoritmizaci pro začátečníky nebo pokročilé. K našemu rozhodnutí měl pomoci tento test (k vidění na projekci na fotce). Také proto, že jsem byl schopen odpovědět na všechny otázky, jsem se tedy rozhodl pro pokročilý. Snad toho nebudu litovat.

Když jsme všechno vyplnili a nechali potvrdit (další fronta), chtěli jsme jít do hospody, protože jsme se ještě měli v 1 hodinu odpoledne vrátit na rozřazovací test. Jenže ospalej a hladovej člověk - to je špatná kombinace pro hospodu. Šli jsme tedy nejdřív do technické menzy, kde jsme se potkali s výše zmíněnými spolužáky ze SPŠ.

Potom už jsme se mohli přemístit do nedaleké hospůdky na pivo pro uklidnění před tím hrozným rozřazovancím testem.

Test měl 100 otázek a většina otázek se dala udělat. Samozřejmě tam bylo i pár záludností, hlavně poslední stránka byla docela ostrá.

Strahov

Tím tedy zápis skončil, ale ještě jsme se chtěli podívat na Strahov. Budovy jsou na pohled dost otřesné. Máte pocit, jako že jste se vrátili tak do roku 1960. Nicméně okolí je pěkné a je tu hodně příležitostí pro trávení volného času. Bary, čajovna, hřiště (i na beach volejbal), horolezecká stěna, ...

Cesta zpět a ČB

Cestou zpět jsme nasedli do „úžasného“ vlaku 2. třídy, kterej ale neměl otevírací okno. Sice tam byla jakási klimatizace, ale moc to nezvládala. Ve vlaku mě spolužáci přemluvili, abysme ještě šli do Jacka. Tomášovi totiž jel autobus domu z ČB až za dvě hodiny. Byl jsem sice pěkně vysaunovanej a unavenej, ale co naplat. Vejška na krku, musí se trénovat.

Do Jacka přišel ještě další spolužák mikke a zůstali jsem tam snad do jedný ráno. Spát jsem tak nakonec šel před třetí hodinou raní - ve stejnou dobu jako jsem před 24 hodinama vstával.

Zápočet skoro v kapse?

Teď jsem málem tenhle článek odeslal, ale pak jsem si vzpomněl na nadpis. Ano, zdá se, že první zápočet mám už připraven u vedoucí katedry. Můj kód po vstupním jazykovém testu je totiž A1L, což znamená mírně pokročilou úroveň (Nejlepší skupina je 2 - popravdě jsem myslel, že mě tam dají.) se zápisem do letního semestru. Před testem nám toto bylo vtipně vysvětleno takhle: „Když tam budete mít Lko, znamená to, že jste tak dobrý, že byste se nám přehoupli do vyšší skupiny, kdyby ste se zapsali hned v zimě.“ Takže do zimního semestru se nemám zapisovat a prostě si jen dojít za vedoucí katedry, která mi uzná zápočet „zdarma“.