V článku píšu o svých zkušenostech ze studia ve Finsku a letních univerzit v Turecku. Také se dozvíte něco málo o Finech a můžete si udělat obrázek o tom, jak jsem se asi měl. :) Článek je trochu delší, ale další napíšu pravděpodobně zase až za hodně dlouho, tak si ho třeba rozdělte na části.

Jak jste si možná všimli, poslední dobou sem píše víc moje sestra, a protože se zrovna chystá na Filipíny, říkal jsem si, že bych mohl rychle něco napsat, aby článek byl aspoň chvíli na titulce.

Erasmus ve Finsku (Helsinki)

Jak jsem k Finsku přišel

Začnu Erasmem, protože je to něco, co mám ještě v hodně živé paměti. Jak se vlastně člověk dostane k rozhodnutí, že by mohl někam vyjet? To si takhle studujete vysokou školu, u toho pracujete a pořád máte pocit, že tomu něco chybí. Pak si vzpomenete, jak jste se v létě skvěle bavili na letní univerzitě v obklopení lidí z celý Evropy, a tak si prostě podáte přihlášku na Erasmus. Protože proč ne, první krok vás vůbec nic nestojí, vyplníte jeden formulář, proč to nezkusit.

Po podání přihlášky jsem Erasmu nevěnoval skoro žádnou pozornost, byla to pro mě věc na druhé koleji, která když vyhasne, tak prostě vyhasne. Jenom jsem se po cestě na zkoušku zastavil na jazykový test a měl nějaké telefonní hovory s referentkou, které následovala schůzka a výběr jiné školy, protože Delft (který jsem původně chtěl) vyžadoval jazykový certifikát (CAE či TEFL), do kterého jsem v tu chvíli neměl chuť investovat (hlavně čas, bez přípravy bych to pravděpodobně nedal, i když své angličtině poměrně věřím).

Proč původně Nizozemí a proč nakonec Helsinki? Jakkoliv si lidi Erasmus představují jako jednu velkou party, ve skutečnosti tam nějaká ta práce je (budu se tomu věnovat ještě níže), proto jsem chtěl kvalitní školu. Delft má na mezinárodních žebříčcích v kategorii Engineering & Technology výborné hodnocení, dle topuniversities.com je na 18. místě hned po Harvardu. University of Helsinki je na tom v této kategorii o dost hůř, je dokonce o několik bodů horší než moje domovská univerzita, ale pořád je to škola, kde studoval Linus Torvalds a pořád to byla dobrá volba, s přihlédnutím k dalším faktorům (BTW celkové hodnocení univerzity jako takové je lepší než má ČVUT, ale táhnou to tam hlavně fakulty/obory týkající se přírodních věd).

Jaké byly ty další faktory? V první řadě jde o jazyk. Finové nemají s angličtinou žádný problém a i nepříliš vzdělaný Fin se dokáže rozumně domluvit na základních věcech. Co pro mě bylo ale důležitější, na škole se vyučuje poměrně hodně předmětů v angličtině a navíc tam mají systém nastavený tak, že můžete studovat v angličtině prakticky cokoliv, o tom níže. Další důležitou věcí pro mě byla vyspělost země. Dneska je hrozně oblíbené jezdit za rákosníkama do Asie, což je moc hezký na dva týdny dovolený, ale jinak mě víc ohromí technologicky vyspělá země a když se chci podívat na primitivní domorodce, zajedu si domu do vsi (ok, tohle je vtip, chápete to, že jo? … kamarádi? ). Dalším důvodem pak bylo to, že ve Finsku je poměrně draho a v období kdy jsem tam jel taky tma a zima. Tomu prostě nejde odolat, no ne?

Promo video čtyř kampusů. Původně jsem chtěl nasdílet video University of Helsinki, ale už několik dní je unavailable, zkuste.

I když jsem pak byl schválen ze strany ČVUT, pořád ještě nebylo jisté, jestli mě přijme finská strana, a i když jsem průběžně řešil nějaké formality, pořád jsem Erasmus nebral moc vážně. Vážné to začalo být, až když jsem v červenci, někde uprostřed Turecka ubytovaný na stromech, musel řešit kolej. Přišel mi totiž mail, že chtějí podepsat a nascanovat nějaký dokument a hlavně poslat 500€ deposit na kolej.

Jaký to na Erasmu je?

Trocha kolektivního narcismu. Na Erasmu, především pak pokud jde o lidi na magisterských programech, nepotkáte žádný idioty. I přesto, že jsou země/školy/fakulty, kde vyjet na Eramus není velký problém (pro nezájem), přesto je to stále ještě prestižní program, kde musíte splnit určité podmínky, jako je např. dobrý průměr či jazykové zkoušky a také musíte být aktivní typ člověka, který je ochoten vyřídit veškeré formality i neformality ohledně celé výměny. Osobně jsem potkal opravdu hromadu lidí, kteří se umí dobře bavit a přitom plnit své povinnosti. Troufnul bych si tvrdit, že nikde jinde takhle koncentrovaně na takový typ lidí nenarazíte.

Abych to rozvedl: Myslim si, že chodit na party za peníze rodičů a prolízat díky jednoduchým předmětům umí každej blbec. Na druhou stranu tvrdě studovat s výborným prospěchem umí zase každej inteligentní člověk. Problém nastává, když chcete být inteligentní blbec. OK pojem inteligentní blbec asi není úplně vhodně zvolený, moje pointa je, že dokážete studovat vysokou školu tak, abyste si z ní odnesly ty nejdůležitější informace, ale na druhou stranu dokážete hodit problémy za hlavu, nepromýšlet každý krok dva roky dopřed, zkrátka se bavit, když dojde na různé party, výlety apod. Tohle vyžaduje nejen lehké rozdvojení osobnosti, ale také notnou dávku organizačních schopností. Erasmus má na tohle jakýsi blahodárný vliv, protože alespoň v mém případě to na něm šlo v podstatě samo. Je to pravděpodobně i o příležitostech, protože na Erasmu jsem se mohl v podstatě kdykoliv rozhodnout, že půjdu někam ven a mohl jsem si být jistej, že se někde něco děje (a účastní se toho alespoň někdo, koho znám).

Když už si tady hraju na světoznalce, ještě bych troufnul na závěr této části zmínit jeden názor a sice: Jako mezinárodní student reprezentujete kromě sebe sama také svojí zemi. Čím více dobrých dojmů při těch kvantech smalltalků co budete mít uděláte, tím nás budou mít ve světě radši. Možná si říkáte, že jeden člověk neudělá v mezinárodních vztazích velký užitky ani škody, ale tomu já nevěřim. Naopak si myslim, že těch výměnných programů a dalších možností cestovat je tolik, že se pomalu ale jistě začínáme hodně v Evropě sbližovat. V mým konkrétním případě se podívám na mapu a pod každým státem se mi vybaví alespoň jeden člověk (snad až na Litvu, ale i odtud jsem na jedný party někoho potkal). Evropa opravdu neni velká, stačí jeden Erasmus a máte kamarády všude. A díky SA se dá do většiny států dostat za 2k roundtrip, což už je cena, za kterou mi nepřijde úplně hloupý jet třeba jen na víkend nějaký kamarády pozdravit.

Důkaz, že Erasmus není jen o konzumaci nadměrného množství alkoholu. Aplikace pro Android (nicméně Cordova / HTML5 takže teoreticky nezávislá na platformě), kterou jsme vyrobili ve čtyřčlenném týmu v rámci kurzu Interface technologies.

Něco málo o Finsku a Finech

Finové jsou známí tím, že jsou poměrně uzavření. Z mojí zkušenosti si to ale o sobě myslí víc, než je pravda, osobně jsem nepotkal snad jedinýho Fina, s kterým by se nedalo přátelský pokecat. Něco pravdy na tom ale je, což mi vyhovovalo, protože sám nejsem jinej. Nemám rád lidi, kteří mají potřebu s každým na potkání řešit všechny svý problémy.

Vybral jsem pro vás několik meme o Finech.

Finsko je hodně bezpečná země, nevybavuju si snad jedinej případ, kdy bych se nějakým způsobem cítil ohroženej a že návratů domů v pozdních hodinách bylo požehnaně. Snad jen jednou, kdy jsme čekali na nádraží na autobus, a přišel k nám bezdomovec, který neuměl moc dobře anglicky. Nakonec se rozhodl své názory vyjádřit tím, že si sundal kalhoty. Ale pořád to bylo spíš zábavná, než nebezpečná situace, zpětně určitě.

Finové jsou možná mírní a uzavření, ale jak začne téct alkohol, proměnní se v pravý opak. Obvykle party končí tím, že někdo běhá nahý kolem bloku, to je ve Finsku hodně oblíbené. Jinej příklad je tzv. sisit, což je tradiční studentské sezení / hostina. Sitsit začíná velmi elegantně (dress code oblek / koktejlky) a na první pohled by se mohlo zdát, že půjde jen o jakousi večeři. Na jídlo ale máte jen málo času, protože lidé vstávají a navrhují písně, které se společně zpívají (obvykle hodně sprosté, jako např. tato). Po písni se vždy připíjí s lidmi, kteří sedí kolem vás. Některé písně provází i různé kolektivní pohyby, lidé často stoupají na židle nebo i stoly a to i slečny v hodně krátkých šatech. Nakonec bývá ještě after-party.

Pokud jste ochotní jíst lehce odpadní jídla, v Lidlu nakoupíte za přibližně stejné ceny jako u nás. V UniCafe se studentskou slevou dostanete oběd (v centru i večeři), kde si můžete vzít kolik přílohy a salátu sníte + sklenička šťávy + sklenička sour milk (kefír) za 2.60€. Na druhou stranu za kolej kde sdílíte pokoj dáte skoro 300€, za singl pak asi 500€.

U vstupu do klubů a často i barů je poměrně přísně kontrolován věk. Pokud si zapomenete ID doma, nijak se z toho nevymluvíte. Navíc často nestačí 18 let, ale musí vám být třeba 21. Slyšel jsem, že horní hranice omezení je až 24 let, ale osobně jsem na žádném takovém místě nebyl.

Vstup do klubů je většinou zdarma, pokud tam není nějaká speciální akce, ale musíte zaplatit za šatnu, která je až 3€. Jsou s tím trochu otravní, i když přijdete jen v zapínací mikině, přinutí vás si jí dát do šatny. Chápu, že v mrazivým Finsku by to v těch klubech vypadalo jak v prodejně zimníků, kdyby tohle nevynucovali, ale občas to přehání. Ve středu jsme většinou chodili do jednoho klubu, kde jsme se chtěli tomuhle poplatku vyhnout, protože to byla akce tak na 2 hodiny, ale když jsme si nechali věci u stolu, při nejbližším vzdálení se od něj šatnářka věci vzala k sobě a museli jsme zaplatit.

Jestli se chystáte do Finska, vemte si s sebou krabici tvrdého alkoholu, při překročení hranic nabyde na hodnotě. Lahev Finlandia vodky (0.7l) vás vyjde asi na 20€. Navíc se tvrdý alkohol dá koupit pouze ve speciálním Alko storu, který má otevřeno do 20:00. Slabší alkoholické nápoje (tzn. pivo/cider/longdrink) se dá koupit i v supermarketech a to do 21:00. Nezapomeňte si proto nakoupit zásoby, ať nezůstanete večer na suchu.

Pivo v hospodě stojí okolo 5€, záleží na značce, v klubech většinou o něco méně. V supermarketu se dá koupit nejlevnější pivo asi za 1€ (0.33l plechovka). Proto Finové dělají výjezdy lodí do Estonska, kde si nakupují zásoby alkoholu nezatíženým finskými daněmi. I my jsme to udělali.

To mě přivádí k cestování. Z Helsinek se dá poměrně jednoduše podívat do okolních zemí. Kromě Estonska (Tallinn má moc pěkné historické centrum, takže tomu alkoholickému výjezdu můžete dát trochu vznešenější důvod) se dá lodí podívat i do Švédska (Stockholm) a Ruska (St. Petersburg). Lodě mají duty free obchod a bohatý program, takže zvlášť pokud jedete s bandou ESN studentů, o zábavu je postaráno i během cesty. Někdy se dokonce dělají výlety lodí, kdy se vůbec nevystupuje na pevninu, jenom se někde otočíte kolem bóje.

Všechny tyhle výlety jsem absolvoval a doporučuju je i vám. Poslední must have je Lapland v severním Finsku za polárním kruhem, i tam se dají nasbírat bohaté zážitky. Ať už je to jízda na saních tažených Husky, pozorování polární záře nebo koupání se v Arktickém oceánu v mrazu. Jo, a když už budete takhle na severu, mrkněte se rovnou i do Norska, je to kousek a po návratu budete rádi za finské ceny, protože Norsko je ještě vyšší level.

Finsko je super země, jeden háček je v tom, že je tam tma… jakože pořád. Takže pokud to přešvihnete s nějakou party a probudíte se až druhý den odpoledne ve 3, může se stát, že se probudíte do tmy. Možná se to zdá jako hloupost, ale skutečně to na člověka po nějaký době působí dost depresivně. V létě pak zase máte pořád světlo, což taky neni ideální. Mimochodem nedávno jsem koukal na TEDu na video, kde Carl Honore zmiňuje severské země (Norsko, Švédsko, Dánsko, Finsko) jako země, které mají kickass economy, zatímco její obyvatelé nejsou workoholici. Finsko je určitě země, od který bysme se mohli hodně naučit.

Ještě bych se lehce dotknul studia na University of Helsinki. Jak jsem už zmínil, vyučuje se zde hodně předmětů přímo v angličtině a nejsou to nějaké speciální nudné předměty vyhrazené pro erazmáky, ale poměrně zajímavé věci. Tyto předměty si běžně zapisují i místní studenti (např. na takovém „Coaching and Engaging in Global Agile Software Teams“ jsme z Erasmus studentů byli asi jenom dva, takže jsem v týmu měl dva Finy (ok, slečna byla původem ze Švédska, ale žije ve Finsku), mě a Indku, která tu ale byla na klasickém magisterském studiu.

Chtěl jsem ale ještě zmínit princip tzv. separate exam. To je další způsob, jak je možné ukončit předmět a funguje tak, že se ve zkouškovém přihlásíte na tuto speciální zkoušku a to aniž byste předtím chodili na nějaké cvičení a „jenom“ uděláte test. Ne vždy je možné takto předmět ukončit, ale často ano. Můžete se tak připravit samostudiem, a protože je vždy možné požádat o test v angličtině, je tímto způsobem možné vystudovat skoro jakýkoliv předmět vyučovaný ve finštině. Ještě dodám, že separate exam je většinou náročnější než klasická zkouška. Osobně jsem takto udělal jenom jeden předmět, více jsem nepotřeboval.

Vzdělávání ve Finsku má vůbec dobrou pověst. Základní rozdíl od toho našeho vidím v tom, že se zde zaměřují na kritické myšlení, takže se na hodinách hodně diskutuje. Je např. normální, že se na přednášce po půl hodině udělá přestávka a přednášející vás vyzve, ať se sousedy prodiskutujete něco, co právě vykládal + jak se vypořádat s nějakým souvisejícím problémem. Kritické myšlení je také podporováno skladbou otázek ve cvičeních (potažmo později na zkoušce). Otázky typu: „Navrhněte řešení tohoto problému a srovnejte ho s tímto řešením, v čem je vaše řešení lepší / horší?“ apod.

Letní univerzita s AEGEE

Další z mnoha možností jak vytáhnout paty v dobrý společnosti je AEGEE. Neřeknu vám, co všechno AEGEE je, protože toho dělá poměrně hodně, ale pro mě a asi i pro velkou část všech členů, je nejdůležitější projekt letních univerzit.

Na AEGEE je super, že na něj (na rozdíl od Erasmu) můžete jet kolikrát chcete, není tam omezení „jen jednou za život“ a nic vám nebrání pokračovat ani po tom, co dostudujete. Navíc je AEGEE míň formální, díky čemuž se také vyhnete byrokracii, která vás čeká u Erasmu. Valná většina členů AEGEE jsou studenti a celé AEGEE (a především zase mluvím o letních univerzitách) funguje v podstatě na bázi „studenti sobě“. Nevýhoda tady je v tom, že nemůžete očekávat nějaké granty, které by vám výjezd pokryly, nicméně troufnul bych si tvrdit, že jet na letní je jeden z nejlevnějších způsobů cestování. Jednotlivé antény (anténa = AEGEE pojmenování „poboček“, např. anténa AEGEE-Praha) se snaží získávat sponzory, kteří pomáhají snížit celkovou cenu (oběd se slevou nebo i zdarma apod.), takže nejdražší položkou SU je většinou letenka, ale pokud se rozhodnete pro méně pohodlné cestování, cena se dá snížit na minimum.

Jestli vás zajímá více, podívejte se na web AEGEE-Praha nebo na evropskou úroveň na aegee.org. Jestli uvažujete o Erasmu, ale nejste si jistí, jestli je to cesta pro vás, určitě bych doporučil zkusit letní univerzitu s AEGEE. Jsou to obvykle zhruba dva týdny, a jestli se vám bude letní líbit, pravděpodobně se vám bude líbit i Erasmus. Tedy ono to není úplně srovnatelné, především proto, že slovo „univerzita“ v případě AEGEE vůbec neznamená, že budete sedět ve školních lavicích, alespoň ne moc. Pomůže vám ale zjistit, jestli vám vyhovuje být ve skupině lidí ze všech koutů Evropy, bavit se s nimi, jestli jste dostatečně open-minded. Což je pro Erasmus základ, jinak z něj budete otrávení, resp. to už rovnou můžete zůstat doma.

Abych přihodil trochu osobní zkušenosti, byl jsem dvakrát na letní univerzitě v Turecku (pokaždé jiné) a vždy jsem si jí spojil ještě s nějakým cestováním na vlastní pěst, díky čemuž jsem viděl většinu zajímavých částí Turecka. Také jsem se loni objevil na naší AEGEE-Praha SU a hádejte co, potkal jsem tam tehdejšího organizátora mé první letní v Izmiru. Já jsem se svýma dvěma výjezdama v podstatě začátečník, ale jakmile projedete pár letních, popř. využijete i dalších příležitostí během celého roku, zjistíte že AEGEE je jedna velká rodina a všude potkáte nějaké známé.

Možností je hodně

Tohle nejsou zdaleka jediné možnosti, výměnných programů je opravdu hodně. Já jenom lituji, že jsem jich nezačal využívat už dříve. Kolega z bývalé práce např. zkusil BEST (který je tedy zaměřen pouze na technické obory) a byl s ním velmi spokojen, chce jet znova. Z toho mála co o BESTu vím, se v mnohém podobá letním univerzitám, jenom se tam asi budete trochu víc opravdu učit.

Další programy, které mě teď napadají, jsou např. ATHENS či Youth in Action nebo jakékoliv bilaterální dohody, které má vaše škola s jinými univerzitami (v rámci Erasmu mají univerzity také bilaterální dohody, ale často existují dohody i s univerzitami mimo Evropu, které oficiálně nespadají pod Erasmus - princip je ale vlastně stejný). Na bilaterální dohodu vyjel můj spolužák Martin do Singapuru a při té příležitosti si projel pěknej kus jižní Asie. Posuďte sami na jeho blogu, že zůstávat sedět doma je prostě hloupost. Pro možnosti jaké jsou na ČVUT, se můžete podívat sem (především se dívejte vlevo do submenu Mezinárodní programy.

Na závěr jeden tip. Jak už jsem zmínil, Erasmus můžete být jen jednou za život, resp. jednou můžete jet na studijní výměnu a jednou na pracovní stáž. I proto doporučuji jet na celý rok, když pojedete jenon na semestr, budete toho na konci litovat (ale pobyt lze i prodloužit, jenom s tím je třeba dopředu počítat a včas to začít řešit).

Jestli jste článek dočetli až sem, respect, napište mi k němu nějakej komentář.