úvodní obrázek

Cestopis z exotických Filipín. Velká jízda šesti batůžkářů po ostrově Luzon, Bohol a Palawan.

Autorem tohoto cestopisu nejsem já sám, ale má sestra Tereza Daňková. Já jsem tu pouze v roli vydavatele a technické podpory. A ten vývojář zmíněný v následujícím odstavci nejsem já. :-)

Co čert nechtěl, v únoru 2013 se dvě právničky, dva zubaři, jeden vývojář a jeden pilot letadla vydali na třítýdenní expedici po Filipínách, ostrovním státě skládajícího se ze 7107 ostrovů. Češi sem nepotřebují víza, pokud jejich pobyt nepřekročí 21 dní. Vešli jsme se do toho jen tak-tak. Všichni jsme se osobně seznámili až v den odletu za devatero horami a devatero řekami kdesi v plzeňské hospodě. To jsme ještě netušili, že tahle chaoticky vybraná skupinka lidí není vůbec nic oproti tomu, jakému chaosu se vydáváme navzdory. icon_smile.gif

Při plánování dovolené na Filipínách je především důležité vzít na vědomí zdejší typické tropické podnebí. Byli jste někdy v parní komoře? icon_smile.gif

Období sucha zde trvá přibližně od ledna do června, období monzunů od července do prosince. Filipíny se nacházejí v tajfunovém pásmu západního tichomoří. Sezóně katastrofických tajfunů od června do prosince je potřeba se vyhnout, dosahují totiž rychlosti přes 200 km/hod a ročně jich je klidně i dvacet. Země se dělí do tří ostrovních skupin: Luzon, Visayas a Mindanao. Většina hornatých ostrovů je vulkanického původu a jsou pokryty tropickým lesním pralesem. Na Filipínách najdeme 37 sopek (z nichž 18 je stále aktivních) a celá země je známá výraznou seismickou a vulkanickou aktivitou, protože se nachází v tzv. Kruhu ohně. Jde o oblast, ve které se odehrává 90% světových zemětřesení. Každý den na Filipínách jich proběhne v průměru 20, většinu z nich ale vůbec nepocítíte. Poslední velké proběhlo v roce 1990.

Pokud se vám podaří vyhnout tajfunům a zemětřesením, vyhněte se ještě raději i Velikonocům. Pro Filipínce je to největší svátek roku a ceny všeho jsou v tomto období trojnásobné. Nelze opomenout, že zde probíhají nejbizardnější a nejkontroverznější oslavy Velikonoc na světě – dobrovolníci se nechávají přibíjet ke kříži. V neposlední řadě na Filipíny neodjíždějte bez znalosti jejich klíčového hesla celého života: „bahala na“. V plné šíři ho pochopíte jedině v realitě filipínského všedního dne, nicméně znamená to něco ve stylu: „co se má stát, stane se.“ Výhodou tohoto přístupu je nasnadě – na Filipínách se nikdy v životě nenaserete… icon_smile.gif

LET NA FILIPÍNY PŘES SINGAPORE

Sehnat rozumnou letenku z Prahy do Manily je obecně úkol nadlidský, neváhali jsme tedy ani minutu, když nás kamarád upozornil na víkendovou akci od SINGAPORE AIRLINES. Z Frankfurtu nad Mohanem jsme vzlétli za sněhové vánice krátce před půlnocí a užili si 14 hodinový let do Singapuru. Singapurské letiště Changi je zážitkem samo o sobě a zcela právem často vévodí všemožným soutěžím o nejluxusnější letiště světa. Čekání si zde můžete zpříjemnit procházkou po zahradě plné motýlů, je zde jezírko s rybami, sady, záhony, kinosál, bazén, masáže na nohy atd. Po použití toalety se Vás dotyková obrazovka zeptá, zda jste byli spokojeni. Pokud ne, zcela jistě by vám přiběhl generální ředitel otřít prkénko saténovým kapesníčkem. icon_biggrin.gif

let na Filipíny přes Singapore

Mezipřistání v délce 16 hodin jsme využili k celonočnímu průzkumu velkoměsta sálajícího tropickým vedrem. Nejnižší teplota, která byla kdy v Singapuru naměřena, klesla k neuvěřitelným 18,5°C! Na letišti jsme si vyměnili pár singapurských dolarů a sešli po schodech dolů do spárů SMRTI (to je jen roztomilá zkratka pro místní metro). Vízum netřeba.

Singapur je supermoderní městský ostrovní stát, známý svou nejvyspělejší ekonomikou světa, druhým největším přístavem na světě a všudypřítomnou čistotou (tučnou pokutu tu dostanete i za jídlo v metru nebo odhozenou žvýkačku). Osvětlené mrakodrapy, pompézní nákupní centra i ohňostroj nad zálivem k oslavě čínského nového roku byly důstojným předkrmem naší dovolené. Úspěšný nebyl pouze náš pokus o ilegální vstup do vyhlášeného bazénu Infinity Pool, který se nachází na střeše hotelu Marina Bay Sands v 57. patře ve výšce 250 metrů nad zemí. První výzvědná skupina skládající se z Michala, Ivy a Janči se sice dle tajného návodu dostala prostřední nehlídanou věží až na střechu, jejich úsilí však zhatila ochranka požadující předložení hotelové karty. Vopruz!

V Čínské čtvrti si Jára s Michalem objednali nejhnusnější jídlo celé dovolené. Pochutnali jsme si naopak na tradiční pochoutce BAK KWA (nasládlé sušené maso v tenkých plátech) a grilované chobotničce na špejli. Čekání na první ranní metro jsme si zpříjemnili chlemtáním piva v pochybném průjezdu v pochybné čtvrti a Tomášovi byla s velkou slávou udělena funkce buzoly pro jeho rychlou orientaci v mapách. Časový posun + 7 hod a probdělá noc ve velkoměstě na nás dolehly v plné palbě, a když jsme pak v letištní hale zahlédli slunce těsně nad obzorem, nikdo si nebyl jistý, zda to bude zapadat nebo vycházet. icon_smile.gif

211.jpg
Marina Bay a mrakodrapy
2..JPG
most s hotelem Marina Bay Sands

MANILA

Do hlavního města Filipín jsme dosedli za poledního žáru, vyměnili jsme dolary na filipínská pesa (100 PHP = 50,-Kč) a vrhli se do nelítostného boje s taxikáři. Je všeobecně známé, že největší svině všude na světě jsou letištní taxikáři. Nažvanili toho dost (6.000 PHP???), ale my jim dle instrukcí z Lonely Planet vrazili 200 PHP a nazdar! Šest na jednoho mělo své výhody. icon_smile.gif

Zamířili jsme do vyhlédnutého Pink Manila Hostel. Hostel je nový, čistý, má bazén a úžasnej personál. Vřele doporučujeme! Uprostřed špinavé a smrduté Manily je to hotová oáza. Manila aspiruje na titul nejhnusnějšího města na světě. Řeka Pasig slouží jako hlavní popelnice pro všech 12 miliónů obyvatel tohoto města a pojme ho jakékoliv množství. Ulice jsou plné krys a švábů, místní v tom spí, jí i kadí. Chaos je všudypřítomný, zastávky autobusu nebo nádraží neexistují. Doprava v Manile je téma, které by vydalo na objemnou diplomovou práci. Přejít ulici je každodenním vítězstvím. Špína, bída a chudinské slumy jsou symbolem města.

Památek má Manila poskrovnu, protože byla během 2. světové války několikrát srovnána se zemí. Vrcholným turistickým cílem je tedy pár sutin z opevnění INTRAMUROS, pevnost Santiago a místní katedrála. Skoro 400 let ovládali tuto zemi Španělé (název je odvozen po španělském dědici trůnu Filipovi) a 45 let Američané. Není tedy velkým překvapením, že Filipíny jsou jedinou asijskou křesťanskou zemí a oficiálním jazykem je vedle filipínštiny i angličtina. Asijská angličtina! icon_smile.gif

Bezpečnost je téma, které mnoho turistů ještě stále od Filipín odrazuje. Ostatně samotné naše Ministerstvo zahraničí vytrvale informuje o zvýšeném riziku teroristické hrozby v této zemi. Bezpečnost je zcela jistě tristní v Manile. Ve vlaku existují speciální kupé s ozbrojeným doprovodem jen pro ženy a před vstupem do obchodu vás vždy prošacuje sekuriťák se samopalem. V metru po nás jednou chtěli vidět i celý obsah krosny. Hlavní nebezpečné místo Filipín je pouze jižní ostrov Mindanao, kde islamisté bojují o nezávislost. Svou činnost financují nejraději z výkupného z únosů turistů. Jihu Filipín jsme se tedy raději vyhnuli, neboť každé dobrodrůžo má své meze. V ostatních oblastech Filipín se však setkáte jen s rozesmátými, přátelskými lidmi. I většina průvodců se shoduje na tom, že jediná reálná hrozba na Filipínách je ukryta v místním super-levném rumu Tanduay. icon_smile.gif

213..jpg
chudinské čtvrti Manily
216..jpg
katedrála v Manile
5..JPG
první ochutnávka filipínského jídla
4..JPG
tricykl – oblíbený dopravní prostředek

BANAUE & BATAD

Ze smogu velkoměsta jsme se rozhodli zdrhnout v nejkratším možném časovém horizontu. Do Banaue na sever ostrova Luzon do oblasti Centrálních Kordiller vyráží z Manily autobusy společnosti Ohayami každý den v 21:00. Celonoční jízda nenechá v klidu ani otrlé jedince. Nejvěrnější představu o stylu jízdy řidiče a stavu „vozovky“ lze získat z Tomášovy morbidní hlášky: „Já už se těším, že to štípne a bude konec.“ K vašemu pohodovému spánku nepřispěje ani teplota uvnitř autobusu, která se (minimálně pocitově) pohybuje okolo bodu mrazu. Techniku ucpávání klimatizace od sebe jednotliví cestující obkukují a uznale kynou úspěšným. My jsme tam narvali okrasný krajkový závěs.

Do vesničky Banaue jsme dorazili se svítáním a ještě v ospalosti a euforii z přežití jsme statečně čelili náletu místních obchodníků. Po snídani jsme si najali malou dodávku směřující do sedla Batadu. Pokud máte prvních 10 km jízdy neurvalé poznámky o kvalitě cesty, která místy mizí pod vlivem sesuvů půdy, zaručeně zmlknete v posledním úseku prudkého stoupání do sedla. Chroptící jeepney (pomalovaná dodávka zkřížená s džípem, která je nekorunovaným symbolem Filipín) drtí pod koly směs bláta, šutrů, potoků, keřů a stromů. Řidič je k smrti znuděn, turisti si zapisují do deníčků zážitek roku. Tato nelehká dostupnost Batadu však jde zákonitě ruku v ruce s jeho nekomerčností. A vo to de!

7..JPG
ranní Banaue
8..JPG
klikatící se cesta do sedla Batadu

Strmý hodinový sestup do vesničky Batad může často znamenat strmý pád. Scenerie okolo vše jenom zhoršují. Evropan navyklý jen na širé lány brambor, je nucen neustále fotit a občas zapomíná dokonce dýchat. Není velkým překvápkem, že zdejší rýžové terasy jsou od roku 2001 zapsány na seznamu UNESCO. Ty v Batadu jsou považovány za jedny z nejpůsobivějších, protože jednotlivá políčka tvoří obrovský amfiteátr. Leží v nadmořské výšce mezi 700 a 1500 m a celý to je dost prudký. Pěstuje se zde zvláštní druh rýže, která klíčí i v nízkých teplotách a roste do velké výšky. Netřeba dodávat, že domorodci požírají rýži k snídani, obědu i večeři a dožívají se 80-100 let.

Postavit si v krpálu pár políček pro radost si umanuli před 2.000 lety domorodci kmene IFUGAO. Aby to nebylo takový ňuďo, doplnili to ještě důmyslným systémem zavlažování z horských pramenů, takže jim to bezva šlape. Ostatně ještě v polovině 20. století jim docela šlapalo i lovení lebek. Každý zabiják má ale v sobě duši umělce, zdejší dřevěné vyřezávané sošky bulola - strážce rýžových polí, jsou proslulé. Každodenní dřina na poli byla od pradávna posichrována ještě systémem rituálních praktik a popěvků. Několikaměsíční práci tu totiž často zhatí zemětřesení nebo pořádné slejváky. Pole nejsou zakreslena v žádném místním katastru nemovitostí, nemají parcelní čísla ani listy vlastnictví. Dědičná práva a kmenové zákony zde mají hlavní slovo (např. žádné pole nesmí zadržet vláhu pro nižší terén). I tradice stavby a údržby polí je předávána ústně z generace na generaci, písemný manuál na Facebooku zatím nebyl nalezen. Stejně tak si zde můžete nechat zdát o mobilním signálu.

I v nejlepší kůče ve vesnici (Batad pension) vás čekají jen spartánské podmínky dřevěné místnosti s postelí a mega švábem na zdi. Pamatujte, že jediná jistota v tomto rýžovém světě je vaše čelovka. Elektřina funguje, jen když rýžoví strážci dovolí. V kobce s hadicí se studenou vodou si dokonale užijete nepohodlí nemoderního života. Po celodenním trajdání po přilehlých strmých kopcích je však kvalita ubytování to poslední, co budete řešit. Vychlazené místní pivo (aspirující na nejlevnější na světě), výborná tradiční kuchyně či Filipínky poskytující masážní služby (aspoň tak to Jára popisoval) jsou jediným řešením, jak zapomenout, že únavou necítíte nohy. Tma zde přichází brzy (okolo 18:00) a je to tma tmoucí. Ráno se ale nemusíte obávat, že zaspíte. Filipínští kohouti řvou jako krávy.

V Batadu jsme poprvé přičuchli k filipínské kuchyni, která je mixem malajských, španělských a čínských vlivů. Ve zkratce je to rýže, rýže, rýže, zelenina, ryby a kuře. Národním jídlem je adobo (dušené maso naložené v octě, česneku a sojové omáčce), kinilaw (syrové mořské plody naložené v marinádě), lumpia (malé jarní závitky), bicol express (pálivé kari s masem a rýží) nebo tapsilog (hovězí s rýží a smaženým vejcem). Filipínci se stravují nejčastěji u pouličních stánků (tzv. „turu turó“), na kterých je několik hrnců všeho možného. V neposlední řadě musíme zmínit mango. Filipínská manga jsou nejlepší a nejsladší na světě a mango shake je kapitola sama pro sebe. icon_biggrin.gif

219..jpg
amfiteátr z rýžových polí v Batadu
10..JPG
11..JPG

Putování mezi terasami není zrovna jednoduché, a to i v případě, že máte s sebou Buzolu. Komplikovanost cest je ostatně původním záměrem stavitelů. Přispívala k tomu, že jejich vesnice byla nesnadno přístupná nepřátelům. Pokud se neztratíte ve spletitých kaskádách, zcela jistě ztratíte chuť se vracet od obrovského 30 metrového vodopádu Tapia, který je v nedalekém údolí za Batadem. Po příjemném osvěžení vás čeká himalájská štreka do kopce. Každá dovolená má ostatně své úseky, které je potřeba vytěsnit. Jára (alias pan Klobouček) vešel ještě téhož dne do naší kroniky svým upřímným zvoláním: „Já jen doufám, že už tyhle galeje skončí a pojedeme někam k moři. Já si po týhle dovolený budu muset vzít ještě tejden dovolenou…“ Záhy se nám svěřil i s tím, že nesnáší vedro, krosnu a vůbec celý styl asijského divokého cestování. Na Filipínách nás ale ještě čekala spousta jiných věcí, nad kterými zůstával rozum stát. icon_smile.gif

12..JPG
sestup po terasách
13..JPG
škola v Batadu
114..jpg
vodopád Tapia

SOPKA PINATUBO

Další naše kroky mířily na stále aktivní sopku Pinatubo, resp. k jejímu kráterovému jezeru. Na přesun do vesnice Santa Juliana jsme si pronajali minivan, což je v šesti lidech ideální způsob přepravy. Po cestě jsme byli šokovaní z pohostinnosti Filipínců. Náš řidič nám zcela nezištně nabídnul, že v další vesnici bydlí bývalý kamarád jeho ženy z práce, takže se tam můžeme vyčurat. Splnil rovněž na 100% Janči nenadále vyslovené přání: „OK my driver, I need cheap alcohol!“ Pět lahví rumu Tanduay jsme nakoupili za 75,-Kč. A protože rozhodně chutná lépe než Tuzemák, zůstali jsme mu věrni po zbytek našich dní na Filipínách. Do příjemného ubytka Bognot homestay jsme dorazili už za tmy. Dorazili jsme i všechen rum.

Druhý den jsme vyplnili pár formulářů a dostali povolení vyrazit k sopce. Část cesty jsme se pořádně vytřásli na čtyřkolkách a hlavně jsme konečně zabrodili. Brodění se totiž považuje za praní a praní nás fakt nebavilo. Dostat ze sebe všechen sopečnej prach se nám stejně už nikdy nepodařilo. Špinavé děti z nedaleké vesnice povalující se u cesty byly jen předobrazem toho, jak všichni dopadneme. Posledních 7 km ke kráteru jsme už ťapali sopečným kaňonem po svých.

15..JPG
16..JPG
17..JPG

Scenerie jezera Pinatubo byla opravdu za odměnu. Rozladil nás jen fakt, že zde v nedávné době zavedli zákaz koupání. Samozřejmě jsme se tam trochu zaráchali aspoň nohama. icon_smile.gif Stratovulkán Pinatubo vybuchl v roce 1991 a šlo o jednu z největší erupcí novodobé historie. Do vzduchu vylítlo 5 km3 materiálu a sopka ztratila 300m na výšku. Popel v ovzduší nastoupal až do 35 kilometrů. Fotky z výbuchu jsou dost impozantní, zagooglujte si! Shodou náhod se v této době zároveň rozběsnil tajfun, díky němuž se popel ze sopky proměnil ve smrtící lavinu pohybujícího se vulkanického bahna. Zdejší krajina plná bizardních útvarů by ale bez této malé nepříjemnosti nikdy nevznikla.

118..jpg

Po návratu ze sopky jsme vyrazili do centra městečka, abychom se po túře odměnili pořádnou večeří. Tento lákavý plán nevyšel, protože jsme zjistili, že Santa Juliana je šílená díra s jednou prašnou ulicí. Vrchol gastronomie byl ukryt v kůče s jedním plastovým stolečkem a hliněnou podlahou. Měli tam totiž pivo! Red Horse tedy střídal Miquela, až nápad dozrál docela. Hodinu před setměním jsme s hurónským smíchem popadali do dodávky s jasným cílem – nejbližší letiště, nejbližší let. Při třetím přestupu v třetí vesnici jsme přestoupili na rum s džusem. Jediným zábleskem z této alkoholické noční joyride Filipínami je oficír na letišti Clark, vysvětlující, že se odtud létá až ráno. A pak už jsme byli najednou v Manile a drželi v ruce letenky na ostrov Bohol. Definitivní vystřízlivění přinesla až letištní mrazivá hala a nekonečné čekání. Moc jsme se s tím ale nepárali a v jedné části letiště prostě klimatizační jednotky povypínali. icon_lol.gif

P. S. Na Filipínách je zakázáno chlastat na veřejnosti.

OSTROV BOHOL

Bohol je desátý největší ostrov Filipín (4.000 km2) nacházející se 800 km jižně od Manily v provincii Visayas. Jeho jižním sousedem je již nechvalně proslulý muslimský ostrov Mindanao. Přímý let z Manily do Tagbilaranu (hlavního města Boholu) trvá zhruba hodinu. Z letiště do centra jsme došli pěšo a skončili na 2 dni v hotelu Chriscent Ville. Člověk by si měl aspoň jednou za dovolenou dopřát teplou sprchu. icon_smile.gif V Tagbilaranu jsme využili valentýnské akce „All you can eat“ a vyjedli půlku restaurace. Tomáš nás ostatně dovnitř uváděl se slovy „vstupenka do ráje.“ Po dobrém obědě je vhodná koupel na dobré pláži, takže jsme si chytili tricykly (vylepšená motorka pro 3 až 100 lidí) a nechali se odvést na nedaleký ostrov Panglao na Alona Beach, který je s Boholem spojen mostem. Naše první a poslední komerční turistická pláž svému účelu posloužila. Vokoupat se v moři jsme už potřebovali jako prase drbání. Stejně tak jako pořádnou fotku s palmou, pivo u západu slunce, rochnění v horkém písku a podobné blbosti všedního únorového dne.

119..jpg
pláž Alona na ostrově Panglao
120..jpg
západ slunce na ostrově Panglao

Na druhý den jsme si najali řidiče s minivanem, který nás od rána do večera vozil po ostrově. Nemohli jsme pochopitelně vynechat rezervaci nártounů filipínských, nejmenších primátů na světě měřících okolo 15 cm. Tohle scifi kulišácký stvoření je aktivní od soumraku do svítání, takže má trochu velký oči. Žere hlavně hmyzáky, které loví rychlým skokem. Hlavu otočí skoro o 360° a vypadá strašně vykuleně (asi si je vědom toho, že je ohroženým endemickým druhem). Když už jsme byli u těch zvířátek, mrkli jsme ještě do motýlí farmy ve městě Bilar. Zdejší průvodce vynikal úžasným suchým humorem: „This butterfly is half man and half woman. We named it LADY GAGA“ nebo „This butterfly is gay. We have one lesbian too. She works in the kitchen.“

Ostrov Bohol neopustí žádný turista bez stovky fotek Chocolate hills, což je 1 300 perfektně tvarovaných kopečků roztroušených na 50 km2. Jsou porostlé zelenou trávou, která v obdobích sucha úplně zhnědne, a kopce pak mají čokoládovou barvu. Existují různé hypotézy o tom, jak to celé vzniklo. Buď jde o výsledek erupce podmořské sopky, nebo byly kopečky kdysi součástí korálového útesu a vlivem počasí a eroze získaly současný tvar. Nejpravděpodobnější je však filipínská verze o zamilovaném obrovi, který se rozhodl zhubnout kvůli své vyvolené. Metodu hubnutí však nezaložil na cereální stravě a aerobiku, ale na pravidelné stolici.

121..jpg
nártoun filipínský
23..JPG
motýlí rezervace Bilar
124..jpg
řeka Loboc
122..jpg
Chocolate hills

Nasedli jsme i na vyhlášenou místní atrakci – plovoucí bufet po řece Loboc. Hýkající zpěvák byl vrcholem trapnosti a překvapil nás navíc tropický deštík, aspoň jsme se ale najedli v pěkném prostředí džungle. Aby nebylo turistických atrakcí málo, pohladili jsme si ještě v místní privátní ZOO pořádnýho hada a navštívili kostel Baclayon, jeden z nejstarších na Filipínách, jehož stavebním kamenem byl korál. Už jim ale trochu okoral.

„Jungle interior“ je jedna ze záležitostí Boholu, kterou davová turistika opovrhuje. Nebylo tedy vyhnutí a dalšího božího rána jsme zamířili do bungalovů NUTS HUTS, což je několik skrovných bambusových chatek dokonale ukrytých v džungli na břehu řeky. Zvolili jsme „luxusnější“ variantu za 200,-Kč/os., tedy s „koupelnou“ v chatce. Každej přece ví, že v Asii se za sprchu považuje i hadice visící ze stropu stříkající do záchodové mísy. Součástí „rezortu“ je obrovská terasa nad řekou Loboc s houpacími sítěmi, knihovna, výborná restaurace s rychlou obsluhou, bylinná sauna, masážní salón, transport na druhou stranu řeky a zprostředkování výletů po okolním národním parku Sikatuna. Bungalovy vlastní 2 Evropané, kteří s každým nově příchozím prohodí pár slov a neustále hlídají, zda už jste dnes měli snídani, oběd a večeři (nejlépe vše dvakrát). Vařili tu ostatně výborně a bylo pěkně nefér, že jsme nestihli ochutnat všechno. Michal okusil i velmi pálivou polévku, po jejíž ochutnání se ho Jára zeptal, zda si objednal polívku nebo koření. icon_smile.gif NUTS HUTS je opravdu perfektní místo, ať už chcete zevlit v síti nebo trénovat fyzičku na pochod Praha-Prčice. Zhruba od 21:00 navíc pořádají ubytovaní hosté povinné čelovkové párty, protože „elektrika a džungle“ je asi tak stejně absurdní spojení jako „vystresovaný Filipínec“. Za zvuku různé havětě se zde popíjí např. místní míchaný drink „Forbidden fruit“ skládající se z rumu, manga a calamansi (něco jako limetka). Já osobně jsem s pokračujícím večerem přešla na drink „007“ (vodka s mangem), protože se to lépe vyslovovalo. icon_smile.gif Samozřejmě předpokládám, že od NUTS HUTS za tuhle reklamu obdržím tučnou odměnu!

25..JPG
bungalovy NUTS HUTS
26..JPG
čelovková párty v NUTS HUTS

V okolí NUTS HUTS jsme strávili dva dni, které jsme využili k putování mezi rýžovými políčky, džunglí a k výšlapu na Big Cross (velkej kříž na velkým kopci). Najali jsme si taky průvodce do nedaleké jeskyně, která kromě pěkných krápníků a netopýrů skýtala i pekelnou přírodní saunu a tzv. „shit tobogán.“ Tento druh jeskynní skluzavky je založen na nekoordinovaném pohybu západního turisty po guánu (tedy po netopýřích sračkách). Kluci se záhy ještě proletěli nad řekou Loboc na tzv. „zipline“ – v postroji na laně. Jsou odvážní a chrabří! Nejenže to bylo pěkně vysoko, ale navíc byl letící nebožák zcela odkázán na to, zda se pokuřující Filipínec na druhé straně včas probere z deliria a zatáhne za brzdu.

27..JPG
jungle interior Boholu
128..jpg
neznámá jeskyně Boholu
129..jpg
drsné a nespoutané Filipíny! icon_smile.gif
30..JPG
Michal letí na „zipline“ přes řeku Loboc
31..JPG
helikónie
32..JPG
automatická dětská pračka
17..JPG
gecko everywhere

Abychom se skutečně ani na minutu nenudili, přichystal nám další adrenalinový zážitek obyčejný místní autobus. Filipínský autobus totiž nikdy není plně obsazený. Když už se vám na klín skutečně nevejde ani o jedno další cizí děcko navíc, řidič znuděně pokyne prstem na střechu. Je to ultra-super-mega-giga-bomba jízda, jen své nadšení nesmíte dávat tolik najevo, neboť místním MHD turisti necestují a místní si budou ťukat na čelo. Řidič nemá žádné ohledy na nezkušené Evropany, řeže zatáčky jako o život a občas vás švihne přes obličej nějaká palma. Jízdné se platí v plné rychlosti, ale žádné strachy, výběrčí za vámi na střechu vyšplhá. Fotky z této jízdy pečlivě skryjte před pojišťovnou, příště už by vás na cesty nemusela pojistit. Hlavy jsme si zchladili až v parádním opuštěném vodopádu Mag Aso. Poměrně důstojné rozloučení s ostrovem Bohol…

P. S. Z Čech přicházely zprávy o sněhových vánicích, mrazu a šedé obloze. icon_biggrin.gif


134..jpg
jízda na střeše autobusu
135..jpg
vodopády Mag Aso nedaleko vesničky Antequera

OSTROV PALAWAN

Do hlavního města Puerto Princessa jsme přiletěli letadlem z ostrova Cebu. Let trval hodinku, stál nás 500,-Kč a Michal pronesl letištním rámem kapesní kudlu. icon_smile.gif Cebu je nejbližší ostrov od Boholu, ze kterého se létá přímo na Palawan a je vzdálen jen 2 hodiny trajektem z Tagbilaranu. Takže no problemo! Palawan je 400 km dlouhý hornatý ostrov, nejméně obydlený region Filipín s nepříliš rozvinutou infrastrukturou. Jeho osídlení se ale datuje už do prehistorie. V jeskyních v jižní části ostrova se našly pozůstatky tzv. člověka tabonského staré asi 22 000 let. Jih Palawanu jsme ale pro jistotu vynechali, protože jde o malarickou oblast a malárii my neradi. Pozitivem naopak je, že tento ostrov nezasahují tajfuny. Takže celoroční vyžití bez toho, aby se vám pocuchal účes.

Puerto Princessa je rušná vesnička zhruba uprostřed Palawanu, která je všeho všudy na dvě věci. Na jídlo a na prachy. Vězte, že tohle je jediné místo na celém ostrově, kde najdete bankomaty. Platí zde zásada - vybrat, co to dá. A dá to zatraceně málo (maximální výběr 10.000 PHP, což je 5.000,-Kč). Na Ivu musíme prásknout, že zde provedla 3 pokusy výběru bez zadání čísla PIN (tato zbytečnost šla v bankomatu přeskočit), ale kupodivu to fakt nešlo. Po výborném pikantním obědu s mořskými plody jsme se začali porozhlížet, jak se dostaneme na sever do SABANGU. U pozdního oběda jsme zahlédli kolemjedoucí jeepney s tímto nápisem, a tak měl pan Klobouček chvíli tendenci jít se zdvořile po evropsku zeptat na nádraží, kdy pojede další. Byl ale uzemněn Buzolou, který správně odtušil, že další jeepney na Filipínách pojede vždy přesně až tehdy, až pojede další. icon_smile.gif Vzhledem k tomu, že to vypadalo, že už žádný další nepojede, najali jsme si oblíbený minivan a vyjeli na sever po jediném tankodromu, který se táhne ostrovem. Silnice je částečně asfaltová, částečně polní a částečně není vůbec. Lidé, kteří mají tendenci usnout kdekoliv za jakýchkoliv okolností, mají tedy na konci cesty značně otlučenou hlavu. Fakt to bolelo. icon_biggrin.gif

SABANG

Do Sabangu jsme dorazili se západem slunce, což není zrovna ideální doba na hledání ubytování. Nakonec nám jedna paní oznámila, že sice už žádné volné bungalovy nemá, ale má jeden rozestavěnej a tam že budeme dneska spát… Nemělo to sice dveře, ani okna, ani záchod, ani šest postelí, ale jsme přece otrlí tvrďáci. icon_smile.gif Šest matrací s moskytiérou jsme dostali, a k tomu příslib hezkých chatiček na druhý den. Majitelka byla Filipínka každým coulem. Když nám ukazovala svýho manžela - vysokýho, blonďatýho, německýho ožralu, smála se na plný kolo. Prej jednou přišel, zeptal se, proč je tu tak sama a od tý doby tu s ní žije. Vypitej Němec, kterej je úplně na hovno! Inu, BAHALA NA, co naděláš! icon_smile.gif

137..jpg
bungalovy SUNBIRD cottages
136..jpg
pobřeží v Sabangu

Sabang je vcelku poklidná vesnička, která přitahuje turisty díky proslulé podzemní řece, písečné pláži, mangrovům a stezce v džungli. Je to taky jediné místo na Filipínách, kde jsme zahlédli luxusní hotelový komplex s bazénem a evropskými cenami. Zelo to tam sice prázdnotou, ale vyděláno již s největší pravděpodobností pro tento rok mají. Letošní finalistky MISS ČR trávily totiž své „soustředění“ mimo jiné právě v Sabangu. My jsme se soustředili nejdřív na výlet lodičkou mezi mangrovy, kde se svíjely ve větvích žluto-černý hadí krásky. Prej „dangerous, but not aggressive.“ To člověka uklidní. Záhy jsme sežrali jednu z nejlepších grilovaných chobotnic v restauračce Green Verde a zajuchali si ve vlnách v móři. V noci je tu ale koupání zakázáno kvůli nebezpečným mořským proudům. Ještě před procházkou k místním vodopádům došlo k nejhoršímu. Mise „velké prádlo.“ Tomáš s Michalem srabácky delegovali tento úkol na místní pradlenku. Sušení velkého prádla bylo zcela pochopitelně doprovázeno deštěm, protože na Filipínách sice dle všech existujících statistik v únoru nikdy neprší, ale všichni víme, že zákony schválnosti jsou všem statistikám nadřazené.

138..jpg
vjezd do podzemní řeky
39..JPG
hadi na mangrovech

Na slavnou podzemní řeku jsme si museli počkat až do dalšího dne, protože počet návštěvníků je omezen pouze na 800 denně a rezervační systém je zcela překvapivě zcela chaotický. Abychom se dostali do lodičky s oranžovými vestičkami a helmičkami přednostně, neváhali jsme porušit jednu z hlavních zásad bezpečného cestování a odevzdali jsme na několik hodin bůhvíkomu svoje cestovní pasy (Jára dokonce oba dva svoje pasy a Janča zase žádnej, čehož si samozřejmě nikdo nevšiml icon_smile.gif). Podzemní jeskynní komplex ale zcela určitě stál za to. Celá oblast je národním parkem (Puerto Princesa Subterranean River Park) a od roku 1999 dokonce i na magickém listu UNESCA. Tato jedna z nejdelších jeskynních řek světa je dlouhá okolo 8 km a zmapovaná zhruba z půlky. Lodičky s turistama proplouvá i místní „katedrálou“, kde strop dosahuje neuvěřitelných 65 metrů. Součástí národního parku je i tzv. „monkey trail“ a „jungle trail“, tedy 7 km turistická stezka džunglí, která ale v době našeho pobytu byla bohužel v rekonstrukci a nebyli jsme tak do divočiny vpuštěni. Tak holt příště… V Sabangu jsme si ještě před odjezdem dopřáli naší denní dávku chobotnic na různé způsoby v rezortu Dab Dab (super místo!).

P. S. V Sabangu jsme s Ivou vyrazily na nákup. Bilance: kapesníčky 60 pesos, flaška rumu 40 pesos.

EL NIDO

Ze Sabangu do El Nida jsme dorazili opět skoro se setměním. Asi se nám z toho pokradmu stala tradice. icon_smile.gif Po cestě nás pobavili jakýsi místní celníci, kteří nám s nekompromisním výrazem ve tváři položili otázku života a smrti: „Nepřevážíte mango??!“ Stačilo pouze čestně zakroutit hlavou a byli jsme propuštěni. Přísné opatření proti šíření nějaké místní mango choroby. Hledání ubytování pro šest lidí není v El Nidu žádná velká zábava, protože budete nejmíň stokrát se smíchem odmítnuti. Některá vyhlášená místa měla rovnou na dveřích napsáno, že mají plno až do března (v překladu: „Odprejskni“). Nakonec jsme zakotvili v Rovics Inn, což byl ale azyl jen na jednu noc. Řešení tohoto problému jsme samozřejmě záhy vymysleli za laskavé pomoci rumu Tanduay. V nedaleké garáži jsme si plácli s opilými karbaníky, že s námi budou další dva dni brázdit přilehlé ostrůvky na jejich lodi a nocleh vyřešíme ve stylu Robinsona Cruso! Hurá!

El Nido je malé letovisko na severu Palawanu proslulé vápencovými útesy, lagunami a písečnými plážemi. Mluví se o něm jako o rivalu jižního Thajska. Souboj by to byl vskutku vyrovnaný, ale Thajsko by chtě nechtě prohrálo díky množství turistů. V El Nidu jich potkáte v ulicích taky poměrně dost, ale na přilehlých ostrovech se během dne bez problémů rozmělní natolik, že na většině pláží budete úplně sami. Souostroví Bacuit tvoří přes 60 ostrovů a je právem označováno za jednu z nejhezčích tropických scenérií na světě.

481170_10200719684384284_755487074_n.jpg
vesnička El Nido
141..jpg
večerní silueta ostrova Cadlao (z pláže El Nido)

První den naší výpravy mladých Robinsonů jsme strávili v okolí ostrova Miniloc, který je známý svými tyrkysovými lagunami a vysokými skalisky. Před Small Lagoon jsme poslušně naskákali do vody, protože dovnitř se dá pouze proplavat. Všechno je to jeden velkej kýč. Stejně tak Big Lagoon, kde jsme navíc hodili opalovačku na molu a pořádně se spálili. Michal měl ale naštěstí s sebou velkou zásobu krému po opalování se třpytkama, takže jsme byli zachráněni. icon_lol.gif Zázračná kosmetika nás ale nezachránila před ztroskotáním. Naši průvodci se s lodičkou očividně teprve učili a na rozbouřeném moři nejezdili proti vlnám, ale klouzali se nekontrolovatelně bokem po nich. Naší zbrusu nové lodi tak překvapivě rychle praskly dvě hlavní stabilizační konstrukce a kapitán nám suše oznámil: „Maybe, we are broken.“ Konal se tedy urychlený přistávací manévr na nejbližší pláž a chlapci se pomocí bambusu a sekery snažili napravit, co se dá. Mezitím nám Pat a Mat opekli na ohni výborný ryby a chobotnice, což dodalo celému ztroskotání trochu příjemný, byť turistický charakter. K večeru jsme pak zakotvili u opuštěné Secret Lagoon, která se stala naším útočištěm na noc. Naši zkušení mořští vlci nám postavili stany, načechrali peřinky a polštářky a vytáhli lednici plnou tvrdého chlastu. Strávit noc uprostřed tropického ráje na opuštěném ostrově a usínat jen za zvuků mořského příboje je totiž prej strašná nuda. Takže jsme se dle jejich rad pořádně opili, abysme to nějak přežili. icon_smile.gif V této oblasti se mimochodem točilo několik populárních světových reality show alá „přežití na opuštěném ostrově.“

42..JPG
posádka vplouvá do Big Lagoon
44..JPG
Fláknout rybu na klacek = výborný oběd
143..jpg
naše tábořiště na ostrově Miniloc
45..JPG
před průplavem do Small Lagoon
147..jpg
takový normální únorový táboráček
46..JPG
stanování na horkém tropickém písku

Ráno nečekalo vystřízlivění nejen na nás, ale i na Pata a Mata. Přišel totiž odliv a naše bárka tak překvapivě uvízla na mělčině. icon_biggrin.gif Pan Klobouček, sledujíc jejich nekonečnou snahu o ovládnutí lodi, správně odhadl, že dnes pojedeme na výlet hlavně tam, kam pojede loď... Hned jak jsme si vyčistili zuby v jedné z nejkrásnějších lagun souostroví Bacuit, vyrazili jsme vstříc dalším scenériím. Vlny nás nakonec zanesly ke Snake Island, kde jsme se prošli mělčinou v moři vinoucí se jako had, vylezli si na palmu na ostrově Pinabuyutan a nahlédli do jeskyně Cudugnun Cave a Cathedral Cave. Nepříjemnou zastávkou byl jen ostrov Simizu, kde se na oběd sjely snad všechny turistické lodě Filipín. Vyplašili jsme tak krásnýho varana, který si to tu promenádoval po písku. Finální zastávkou pak byl Helicopter Island se svojí krásnou dlouhou písečnou pláží.

P. S. Normální lidi stavějí ve volných chvílích na pláži z písku hrady. Zubaři zuby, piloti letadla. Právníci vyřizují nutnou pohlednicovou administrativu a ajťáci tklivě vzpomínají na sníh ve Frankfurtu.

pisek-zuby.jpg
pisek-etadlo.jpg

Třetího dne jsme vstali a rozdělili se na skupinu A a B. První skupina skládající se z Ivy, Tomáše a Michala zvolila extrémní 20-ti km pochod k vodopádu se sympatickým názvem Nagkalit-kalit. Kromě množství puchýřů jim ovšem byla odměnou také nekonečná nekomerční palmová pláž Nacpan beach. Navíc zde přiložili ruku k dílu s přesouváním nové lodě na moře, ostatně stejně tak jako zbytek celé vesnice. Skupina B pak zvolila den extrémního flákání na pláži v El Nidu a sehnala pěkné ubytování v Tandikan Beach cottages přímo na pláži na další 3 dni. Při procházce El Nidem jsme nemohli uvěřit vlastním očím, když do městečka přijela pojízdná soudní síň. Před autobusem posedávali advokáti se svými klienty, samotný soud probíhal uvnitř autobusu. Odsouzení jedinci pak putovali rovnou do zamřížované kárky za autobusem označeným nápisem JAIL. Jde o projekt filipínské vlády, který má přiblížit spravedlnost i chudým do odlehlých oblastí. Prostě „philippino style!“

151..jpg
pojízdná soudní síň v El Nidu
149..jpg
přesun lodě na moře
50..JPG
výhled z terasy našeho bungalovu
148..jpg
Nacpan Beach, severní Palawan

Čtvrtý den v El Nidu jsme využili k prachsprostému válení na nedaleké pláži Seven Commandos Beach. Pláž je sice na pevnině, ale dostanete se k ní jedině po moři. Jelikož jsme začali pociťovat úbytek hotovosti, naše další výlety jsme již pořizovali výhradně jen přes El Nido Boutique Art Cafe, což byla kombinace cestovní agentury, restaurace a obchodu se suvenýry. Jediný podnik v El Nidu, ve kterém můžete platit kreditní kartou! Celý podnik vedli nějací Němci, takže vše bylo velmi profesionální a precizní. Celodenní výlety stály okolo 500,-Kč. Lodička, která nás vezla na Seven Commandos, byla pro nás opravdu scifi zážitkem – měla protiskluzovou podlahu, stříšku proti slunci a záchod! Samotná pláž byla opět ztělesněním tropického ráje, prostě příliš mnoho tyrkysu, bílého písku a palem. Se zásobou rumu a ovoce je to ideální kombinace na proflákaný den. Sice nám tam zrovna trochu víc fičelo, ale zas jsme měli písečný peeling zadarmo. Na pláži je i malý cocktail bar, takže barman se nevyhnul objednávce na šest pořádných Mai Tai. icon_smile.gif

V El Nidu jsme pak večer pokračovali v degustaci místních mořských specialit. Těžko asi najdete lepší místo k ochutnání čerstvých grilovaných ryb, krevet (od malých po ty tygří), kalamárů, škeblí a chobotnic (resp. olihní). Především vyhlášenou nadívanou chobotnici v restauraci Squido’s jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít. Premiéru jsme měli s humrem, krabem a ústřicemi. Velmi neobvyklá delikatesa El Nida je „El Nido soup“ – polévka ze salanganích hnízd (druh asijského rorýsa). Tato hnízda slepená ze slin rorýsů jsou umístěná vysoko na skalách a jde tak o velmi nedostupnou a drahou surovinu. Bílé půlměsíčkové útvary vypadají jako slepené z rýžových nudlí a platí za vyhlášené afrodiziakum. Chutná to trochu jako květákovka a plavou v tom nudličky uvařených hnízd. Nebylo to vůbec špatný.

52..JPG
Seven Commandos Beach
55..JPG
„stuffed squid“ ve Squido’s restaurant
154..jpg
kýčové scenérie v Bacuit archipelago
153..jpg
večerní Mai Tai na pláži

Pátého dne jsme měli v merku ostrov Cadlo a kajaky. Najali jsme si místního průvodce, který nás vedl bezpečnou cestou. Pokud se totiž zvedne větší vítr, nemusí to být úplně zábava. Během soubojů na mělčině jsme si ověřili, že kajak lze obrátit velmi snadno. icon_biggrin.gif Do kajaků jsme skočili na ostrově Bocal, kde jsme si v klidných vodách laguny mohli nacvičit, jak nám to půjde. Dále jsme pádlovali podél skalních stěn Wall of Cadlao a na Paradise Beach. Na pláži Nat-Nat se k obědu podával na ohni opečený tuňákový steak a vepřový špíz. Celý výlet jsme pak zakončili v Cadlao Lagoon, krásné tyrkysové lagunce, kde jsme se mohli okoupat i naposled vyblbnout s kajakama. Měli jsme zakázáno jen rochnění těsně u skal, kde se rádi vyskytují perutýni (lion-fish). Pěkně jedovatá, dravá rybička.

56..JPG
57..JPG

Na šestý den jsme si zaplatili organizovaný šnorchlovací výlet okolo ostrova Mantiloc a Tapuitan. Na rozloučení s El Nidem jsme si teda ještě pořádně užili i jeho podmořského života. Do některých z lagun bylo opět nutné proplout úzkou průrvou, občas jsme i zakusili požahání místníma medúzkama. Koukat ale bylo na co. Nejvíc se nám líbilo na Star beach, kde bylo spoustu modrých hvězdic, velkých ježků a všemožných barevných rybiček. Odměnou pak byla krásná Secret beach, pečlivě ukrytá ze všech stran skalisky. Došli jsme k závěru, že jsme asi museli být celý rok hrozně hodný. icon_lol.gif

58..JPG
modrá hvězdice ze Star Beach
59..JPG
šnorchlování u Star Beach
60..JPG
61..JPG
62..JPG

ZPÁTKY V MANILE A POSLEDNÍ VÝLETY PO OKOLÍ

Každá sranda jednou končí, a tak i nás čekal přesun z ráje do smrduté Manily. Na půlnoc jsme si proto objednali z El Nida minivan směr Puerto Princessa, odkud jsme měli rezervované ranní letadlo. Let z Palawanu do Manily trval 1 hod. Na poslední den před odletem do Evropy jsme se znovu rozdělili na skupinu A a B, tentokrát na holky a kluky. Naše dámská jízda měla v merku nedalekou sopku Taal (50 km jižně od Manily), jeden z nejaktivnějších filipínských vulkánů. Ještě před výstupem jsme se posilnily mořskýma potvorama ve vyhlášené restauraci Josephine. Pod sopku jsme se dostaly kombinací autobusu, tricyklu a lodičky, protože Taal je vlastně sopka v sopce. Poté, co jsme přepluly sopečné jezero, nás čekal hodinový výstup v prachu a vedru na hranu kráteru. A v samém cíli překvapivě…. další kráterové jezírko! Taal je kaldera, pozůstatek prehistorického vulkánu, který se při enormní explozi zhroutil sám do sebe. Vnitřní vulkán je jednou z nejmenších, ale zároveň nejaktivnějších sopek na světě. O tom svědčí jak sirné výpary, které potkáte během výstupu, tak i rozpálená zem. Tahle sopka je opravdu živá…

63..JPG
tygří krevety v restauraci Josephine
64..JPG
při výstupu ke kráteru sopky Taal
65..JPG
vnitřní kráterové jezero sopky TAAL
166..jpg
letecký pohled (vypůjčeno od George Tapan)

Chlapi naopak zamířili na nedaleký ostrov Corredigor. V průběhu obou světových válek byl využíván jako americká pevnost (oficiálně nazývaná Fort Mills, neoficiálně Skála) sloužící k ochraně Manilské zátoky. Proběhla zde slavná bitva o Corregidor, která vedla k totálnímu obsazení Filipín Japonci v roce 1942. Na ostrově se nacházelo velké množství pobřežních baterií, tunelový systém Mallinta, kasárna a malé letiště. Památník 2. světové války tu mají jak Američané, tak Japonci a Filipínci.

167..jpg
168..jpg

Po šťastném shledání obou skupin jsme zahájili závěrečnou good-bye party, jejíž hlavním aktérem nemohl být nikdo jiný než rum Tanduay a pivo Red Horse. Na rychlo jsme ještě ochutnali durian - ovoce, o kterém se říká, že páchne jako peklo a chutná jako nebe. Nevíme, zda obě tyto vlastnosti potlačil všeobecný smrad Manily, ale nebyla to žádná sláva. Chutnalo to jako rozblemclej sejra. Na největší gurmánský zážitek Filipín zvaný balut (kachní vejce s embryem uvnitř), jsme si ale netroufli. Od ranního budíčku v Manile nás totiž čekalo čistých 32 hodin na cestě domů, což byla záležitost, ze které se nám dělalo špatně tak jako tak. Jinak celkově ta dovolená docela ušla. icon_lol.gif

69..JPG
ovocné šejky – nejlepší nealko drink Filipín
170..jpg
jeepney – symbol Filipín

Fotografie poskytl Michal Beneš, Tomáš Petrman a Jaroslav Douša. Pánbůh vám to zaplať.

Více fotografií pro nenasytné jedince najdete v následujících veřejných Facebook galeriích: ostrov Luzon, ostrov Bohol a ostrov Palawan.

42 komentářů

Neváhejte napsat k článku komentář

Nevyplňujte:

  1. 1
    dano

    daniel<zavináč>brjancintečkame

    Pekny clanok, ja som bol s partiou na Filipinach zhruba pred rokom. Presli sme ostrovy Bohol, Panglao, Negros, Siquijor a Malapascua. Na Palawan sme sa bohuzial nedostali. Aspon mame dovod vratit sa tam. Tak isto sme "zili" na Tanduayi :) . Balut sme nektori ochutnali...o nic ste neprisli.

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #2
  2. 2
    Tereza

    Tak Negros, Siquijor a Malapascua jsme zas nestihli my, tam musí bejt taky krásně. Tak ještěže máme všichni důvod se tam někdy vrátit:) P.S. Ten Tanduay musí být něco strašného, našel někdo, kolik to má procent nebo jaké to má složení? Na etiketě to rozhodně není:)

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #1, který napsal(a) dano
  3. 3
    Kamil

    Moc pěkný článek s krásnými fotkami :) Museli jste si to náležitě užít :)

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #6
  4. 4
    A+A

    ajanku<zavináč>seznamtečkacz

    a na kolik Vás tahle sranda vyšla?

  5. 5
    Tereza

    Ahoj, k dotazům ohledně finanční náročnosti:

    Cena za jeden batůžkářský den (tj.za ubytování,jídlo,dopravu a jiné požitky) se na Filipínách pohybuje jako všude jinde v Asii, tzn. okolo 1.000,-Kč na den za osobu.Není problém se dostat níž i výš. Komplet cena dovolené na Filipínách se pak odvíjí především od toho, jakou seženete letenku. Nám se podařila za 14.000,-Kč díky akční nabídce Singapore Airlines...

  6. 6
    Tereza

    Díky Kamile! Většina fotek je dílem našeho spolucestovatele, který si koupil svojí první zrcadlovku dva dni před odletem:) Zcela jistě je to skrytý talent,ale nutno dodat, že na Filipínách se to fotí skoro samo :)

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #3, který napsal(a) Kamil
  7. 7
    TomK

    tomas.kosacik<zavináč>gmailtečkacom

    Výborný článek a skvělé fotky. Kolik Vás takový výlet vyšel naprosto komplet? A která část Filipín je nejlepší? - nejméně turistů:-)

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #8
  8. 8
    Tereza

    Ahoj Tomáši, díky moc! Finanční stránku věci jsem již komentovala výše, je to dost individuální,záleží, co chytneš za letenku. Na místě je to pak okolo 1.000,-Kč na den v režimu zlatého středu (nespíme v hotelech ani v chatrčích). My jsme byli skoro na měsíc, takže okolo 40 táců sakumprásk komplet.

    Filipíny mi celkově přišly dost neturistické (v Manile třeba nepotkáš za celý den bělocha!), takže otázka spíš zní, kde turisti jsou... Pokud mrkneš na nějaký cestovky, tak davově do hotelů se jezdí hlavně na Boracay. Tomu jsme se vyhnuli, takže nemůžu soudit, ale dost nás od toho všichni odrazovali,byť ta Boracay Beach vypadá na fotkách z netu úžasně...

    Větší koncentrace turistů je na Boholu a v El Nidu na Palawanu, ale to jsou zas místa, která stojí fakt za to a rozhodně tam nejsou žádné davy. V El Nidu stejně jen přespáváš, celý den strávíš na okolních ostrovech bez lidí.Pokud si teda nezaplatíš nějakou hromadnou plavbu s cestovkou icon_smile.gif

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #7, který napsal(a) TomK
    • Na komentář odpověděl(a) Petra v komentáři #9
  9. 9
    Petra

    a.porter<zavináč>seznamtečkacz

    Ahoj, letíme na Filipíny v lednu na tři týdny a už nějakou dobu se pročítám cestopisy. Tenhle je jednoznačně nejlepší. :) Chtěla bych se zeptat. Plánujeme trasu a stále váháme. Spousta lidí říká, že nevolit víc jak dvě oblasti. Je něco co byste vynechali nebo kde byste zůstali déle? Není nějakých 10 dní na Palawan málo? Přemýšlíme zvolit podobnou trasu jako vy, tak budu ráda za připomínky. Díky moc. Petra

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #8, který napsal(a) Tereza
    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #10
  10. 10
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Petro, díky moc:) Co se týče zvolené trasy,nic bych na ní neměnila,přišla mi úplně ideální,ale je pravda,že každý může mít jiné tempo.Naše tempo cestování je trochu rychlejší,jsme schopný cestovat celou noc a vynechat spánek,abysme ušetřili čas apod:)Jde o to,co od toho očekáváš,my jsme prostě nedokázali vyškrtnout rýžové terasy (severní Luzon),ani nártouny a džungli (Bohol), ani plážovky (Palawan).Každopádně zdrhněte co nejdřív z Manily,není tam nic:) Uvidíme na místě,jak to zvládáte a kolik máte času.Nikdo to z domova nenaplánuješ po dni do puntíku... Tak ať se vám líbí,v lednu tam budete mít krásný počasí a za 3 týdny toho stihnete spoustu! :)

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #9, který napsal(a) Petra
  11. 11
    Eliška

    elisab<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj cestovatelé, super cestopis, díky za něj! V listopadu se vydáváme na 7 týdenní svatební cestu, během které chceme mimo jiné trochu poznat Filipíny. Dost uvažujeme o místech, o kterých píšete a vaším popisem jste nás utvrdili, že je to dobrá volba:-) Akorát jsme uvažovali, jak dlouho na Filipínách zůstat (ve zmíněných 7 týdnech plánujeme ještě na Zéland, ale tam už jsme byli, takže jen na 2-3 týdny, plus cca 3 Sydney. Trochu jsme koketovali zakomponovat do výletu i kousek Malajsie, ale to už je asi šílenství. Vy jste byli na 3 týdny, myslíte, že podobné jde zvládnout v kratším termínu? Trošku mě překvapila částka na den, počítala jsem s trochu menší zátěží:-)
    Měla bych pár dotazů, jestli nevadí: co jste měli na ty kratší treky za boty? Nevíte jestli někde nabízejí white water rafting? A s kým jste si domlouvali tu dvoudenní plavbu z El Nida?
    A ještě jedna otázka, jak dlouho dopředu jste kupovali letenky?
    Díky moc a přeju další super cestovatelské zážitky. Eliška

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #12
  12. 12
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Eliško, díky moc, to jsem ráda, že je tento článek takovou inspirací a plní tak zamýšlený účel. Filipíny se dají určitě udělat i během 14 dní, holt to bude jen trochu kolotoč. Těžko radit, co vynechat...mě se líbilo všechno kromě Manily:) Rozpočet jde nastopro udělat o hodně nižší, to Tě můžu uklidnit. My to jezdíme v takové zlaté střední cestě, není to úplný low-cost :) Na treky jsme chodili každý různě, někdo nižší pohorky, někdo sandále,šlo obojí,prostě jak je kdo zvyklej. Plavbu na 2 dni se stanem jsme si domluvili s nějakýma chlápkama na ulici, stačí se zeptat nějakých obchodníčků s loďkou,určitě seženete. Letenky jsme kupovali cca 3 měsíce dopředu,ale koukala jsem, že ohledně Filipín se situace zlepšuje, je už víc nabídek,dost se to otevřelo,takže držím palce! Užijte si to. Hlavně nevynechejte El Nido a Banaue!

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #11, který napsal(a) Eliška
  13. 13
    Tomas

    tomas<zavináč>seznamtečkacz

    Prelouskal jsem to cele. Uzasne, uzasne. Zavidim Vam takove cestovani :-).

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #14
  14. 14
    Tereza

    Díky, to mám radost, že je to někdo schopen dolouskat celé:) Závidět rozhodně není potřeba, začni šetřit a jednoho dne taky vyraž!

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #13, který napsal(a) Tomas
  15. 15
    Petr

    Nejlepší cestopis, který jsem za poslední dobu četl. Také letíme ze Singapuru, nepamatuješ si za kolik jste pořídili letenku a s kým jste letěli? Abych věděl z čeho mám zhruba vycházet. Děkuji.

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #16
  16. 16
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Petře, moc díky! My jsme letěli se Singapore Airlines za 13.500,-Kč z Frankfurtu. Koukala jsem ale, že Filipíny začínají s letenkama klesat,kamarád teď letí asi za 8.000,-Kč:) Singapur si projděte,z letiště je centrum přístupný během několika minut metrem, stačí jen ve směnárně na letišti vyměnit pár dolarů na singapurský a jedeš. Užijte si to!

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #15, který napsal(a) Petr
    • Na komentář odpověděl(a) Petr v komentáři #17
  17. 17
    Petr

    Měl jsem na mysli s kým jste letěli pak ze Singapuru na Filipíny a kolik stála letenka? icon_smile.gif

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #16, který napsal(a) Tereza
    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #18
  18. 18
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz


    Ahoj Petře, my měli letenku z Frankfurtu na Filipíny s mezipřistáním v Singaporu.

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #17, který napsal(a) Petr
  19. 19
    Gattuso

    Ahoj. moc pěkné a vtipné čtení :)
    jak často vám pršelo? my jedeme ve dvou od pulky unora na 3 tydny tak doufam ze nas to casto nezastihne, ikdyz by teda nemelo :) kdyz sem to tak cetl, tak musim uznat ze je urcite vyhoda jet ve vice lidech,nebot se lip rozlozi naklady na pruvodce a na dopravu treba tim minivanem je to tak? Ze my ve dvou bud si zaplatime vic nebo budeme cekat na nekoho kdo se prida a pojede stejnou trasu :( jen pro informaci, nemas nekde poznacene jak financne vysla preprava busem/minivanem trasa manila-banaue? nebo P.princessa - el nido? moc diky za info :)

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #22
  20. 20
    Morek

    Ahoj, měl bych dotaz, snad poradíte :) Jak je to s výletem na Pinatubo? Stačí na to den, že ano? Dorazit do Capas, z tama do St. Juliana kde se registrujem v cestovce, pak nas kus odvezou 4kolkama a pak kus pujdeme pesky, je to tak? a hlavne se sopecnym prachem je to jak? nedokazu si to predstavit :D bojim se o zracadlovku a výbavu..jestli je tam ten popílek vsude a stejne mi to zaleze do brasny a do fotaku tak jak tak, nebo tam napr hrozi jen to ze si to umazu sam rukama? :) diky :)

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #23
  21. 21
    Tom

    To vypadá na super trip! Díky za tipy kam vyrazit příště. My jsme byli na Boracai, a taky celkem spokojení.-) Moje info o cestování na Filipínách viz web.

  22. 22
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj, ve více lidech se to vždycky vyplatí víc, ve dvou se vám minivan nevyplatí... Ale místní busy nejsou vůbec špatný. Finance nám vedla spolucestující a bohužel už ten zápisníček nikde nemám, tak detaily sdělit nemůžu, ale ty výdaje na jízdenky autobusem jsou fakt minimální položky.

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #19, který napsal(a) Gattuso
  23. 23
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj, výlet na Pinatubo je skutečně akorát na jeden den, určitě je ale lepší tam den předem přespat, protože je s tím nějaká administrativa, tak aby se vám nestalo, že budete muset čekat do dalšího dne. Prach tam samozřejmě je, ale nepředstavuj si to nijak extrémně. Měli jsme sebou dvě zrcadlovky a oboje přežili ve zdraví. Daleko horší je jemný písek na ostrovech. Kvůli tomu jsme museli nechat doma objektivy vyčistit...

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #20, který napsal(a) Morek
  24. 24
    Martin

    Ahoj, byl jsem na Filipínách několikrát a projel jsem i jinak docela kus světa, ale Filipíny ve mně zanechaly velikánský dojem... váš tripreport je super :) zase pár míst, kam jsem nedorazil a ještě na nás čekají...:) jinak při posledním tripu, kdy na Filipínách řádil tajfůn, jsme se uklidili na Boracay, kde jsme byli už párkrát předtím) a fakt už nikdy víc - kolotoč na pláži:) matějská hadr!!! jinak k bezpečnosti v Manile - je to jako jinde ve světě, tak dlouho chodíš se džbánkem, až to ucho upadne :) mě takhle jednou obrali dva asi 4-5-6-7 letý, kdo to má poznat? v Manile jsem byl delší dobu a tak nějak už jsem si myslel, že se mi asi nic nestane a najednou, za bílého dne, dva malý kluci na semaforu se nalepili na moje fejkové hodinky lacoste z green hills, ale jejich cíl byla moje peněženka v kapse.. to jsem zjistil asi po pěti krocích, když mě pustili a nastala honička mezi jedoucími a troubícími auty, kdy mě pomáhalo asi 20 Filipínců honit ty dva prcky a asi po pěti minutách sprintu jsme je chytli (respektive tajný policajt mezi kolemjdoucími na toho malýho prcka namířil svítivě stříbrnou devítku :-( )... mazec, peněženka zpět a bez šrámu a kluci byli propuštěny... a ještě jen k Sabangu, super ubytko je, když se vydáte směr vodopády (od přístavu doleva, pokud stojíte čelem k moři), poslední chatky... má to tam nějaký čínský filipínec, co tam jednoho dne objevil (asi před 30 lety) a majitel mu to dal hlídat a už se nevrátil :) dohromady jsme vypili všechno pivo co měl v lednici, všechen rum a on neváhal v noci sednout na motorku a dojet po tmě pro další :)) a vrátil se!!! :) pak samo ty dva super rezortíky (oba jsem taky vyzkoušel) - Sheridan (poločínská pětihvězda s bazénem a ochrankou se samopalem) a pak Daluyon, menší a příjemnější - ale oba resorty nejsou pro baťůžkáře... já mám nejradši Greenverde... chatky se švábama za pár pesos (ale chce to ukecávat!) a ještě jeden tip na příště ode mě - Busuanga (Coron)

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #26
  25. 25
    Katarína

    kosutzka<zavináč>hotmailtečkacom

    super cestopis! chcela by som sa opýtať, či v nuts huts ste si ubytovanie vopred objednali? ako ste sa tam dostali?
    Dakujem.

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #27
  26. 26
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Martine, moc díky za hodnotný příspěvek. Že Tě někdo okradl v Manile se vůbec nedivím, podle mě to tam je skutečně jen otázkou času. Tak hlavně že to dobře dopadlo:) Jinak na Coron jsme se chystali, musí to tam být super, jen bohužel už nezbyl čas. Ale zas máme třeba něco na příště :)

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #24, který napsal(a) Martin
  27. 27
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Katarino, my jsme do Nuts Huts dorazili zcela na blint. V Tagbilaranu jsme došli na autobusové nádraží směr Loboc. Hned při nástupu řekněte řidičovi, ať vám zastaví u NUTS HUTS. Všichni to znají a zastaví vám u silnice přímo u nápisu NUTS HUTS se šipkou. Odtud je to asi 10 minut pěšky po cestičce, je to dobře značené. Měli jsme ale spíše štěstí, že bylo volno, takže bych určitě volila rezervaci. Buď je obvyklé požádat někoho v předešlém ubytku, aby vám tam zavolal z pevné linky nebo přes email. NUTS HUTS mají koukám už pěknou web stránku, na které najdeš i email.... http://www.nutshuts.org/index.html

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #25, který napsal(a) Katarína
  28. 28
    Mira

    Ahoj, super cestopis i fotky. Četl jsem i Borneo :-) Asi za měsíc jedu s manželkou na Bohol na 11 dní. Chtěl jsem se zeptal jaké jsou možnosti kolem řeky Loboc. Je lepší na plavbu po řece nastoupit na floating resto u ustí do moře nebo až v Lobocu na River Cruise? Nebo nebyla by možnost si radši najmout nějakou loďku pro 2 a projet si to celé od ústí až k vodopádu sami? Líbili se mi fotky nad řekou. To je někde od NUTS NUTS? Jsou tam také nějaké chodníčky kolem řeky na horizontu nebo když bych chtěl den strávit v přírodě, tak spíš kam nás nohy povedou? Díky za odpověď.

  29. 29
    Mira

    corazon.r<zavináč>seznamtečkacz

    Ahoj, chtěl jsem se zeptat, jak to vypadá s možností turistiky kolem řeky Loboc. Máš tu pěkné fotky z výhledu nad řekou. Jsou tam nějaké chodníčky nebo tak něco? Pak taky píšeš, že jsou kolem rýžová pole. Jedu na Bohol za necelý měsíc a chtěl bych podniknout plavbu po řece a pak nějaký výšlap do přírody. Nemáš nějaký typ? Díky.

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #30
  30. 30
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Míro! Fotka s výhledem na řeku Loboc je focená po cestě do NUTS HUTS. Možnosti turistiky je v této oblasti hodně, nad řekou Loboc se můžeš i proletět na "zipline" :) V NUTS HUTS měli super plánky i mnoho informací o možnostech výletů, plánky, mapy všechno. Pokud tam nechcete spát, nevadí. Doporučuju tam zajít aspoň na kafe, maj super autentickou restauračku přímo s výhledem na řeku, dobře tam vaří a dobře poradí! Jinak pozor na ty hromadné plovoucí bufety na Lobocu, to je fakt hrůza turistická. Dá se půjčit loďka a projet se po řece sám. Půjčuje např. NUTS HUTS :) Ať se vám líbí na Boholu!

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #29, který napsal(a) Mira
  31. 31
    Hanka

    Ahojky potřebovala bych radu již zkušených :) Na začátku března poletíme a řešíme problém se zavazadly, přemýšlíme jen o příručním zavazadle a tak bych se chtěla zeptat zda-li i vy jste tuto možnost využili a doporučili.

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #33
  32. 32
    Hanka

    hankanadvornik<zavináč>seznamtečkacz

    Ahoj, díky za luxusní cestopis. Na filipíny jedeme koncem února a už se moc těšíme. Chtěli jsme se zeptat, letenky po filipínách jste kupovali až na místě nebo jste je kupovali předem z ČR?

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #34
  33. 33
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Hanko, na Filipíny jsme normálně odbavovali celé krosny, ale třeba předloni do Thajska jsme odbavili jen jedno zavazadlo, kam jsme nacpali veškeré ostré předměty a tekutiny a zbytek měli na palubě. Jde jen o to se umět úsporně sbalit. Šampony, nůžky apod. samozřejmě bez problémů koupíš na místě, takže určitě je reálné neodbavovat prostě nic.

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #31, který napsal(a) Hanka
  34. 34
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Hanko, místní letenky jsme kupovali až na místě. Jednou se to moc nevyplatilo, ale dvakrát jsme chytli nějakou místní "promo akci" a letěli snad za 500,-Kč. Takže záleží spíš na vás.My jsme se nechtěli dopředu vázat na konkrétní data odletu.

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #32, který napsal(a) Hanka
  35. 35
    Robert

    nika.mich<zavináč>seznamtečkacz

    Ahoj, moc se mi líbí vaše cesta, mohu poprosit o případný itinerář cesty pokud ho ještě máte někde uložený, děkuji moc.

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #36
  36. 36
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Roberte, s itinerářem Tě zklamu, nikdy si ho dopředu nedělám, rozhodujeme se až na místě podle toho, kde se nám líbí, i letenky kupujeme většinou až na místě. Itinerář se zpětně snažím zběžně nastínit právě prostřednictvím těchto článků. Je zde něco konkrétního, co jsi nevyčetl nebo co Tě zajímá? Šlo o výlet na 3 týdny s tím, že na Luzonu jsme strávili cca 7 dní, na Boholu cca 5 dní a na Palawanu cca 6 dní. Cca 3 dni pohltily přesuny...

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #35, který napsal(a) Robert
  37. 37
    Lubos

    Ahoj, rad bych doplnil par info z nasi cesty v cervnu 2016: Pri ceste na ryzove terasy vystupte z busu v Banaue a jdete po schodech na namesti, v druhem patre "obchodaku" je smenarna, kde vam Joan zaridi dopravu na terasy mikrobusem za 2.200,- Pesos (cele auto pro max 6 osob) s ridicem a pruvodcem. Nenechejte se zlakat fintou na autobusove zastavce, kde vas ridic autobusu posle do mikrobusu, ktery vas sveze do hotelu Half Way pod namestim, kde je improvizovane "turisticke centrum" a vylety tady prodavaji za 5.000,- Pesos na osobu!!! Vetsina spolucestujicich na to naletela ☺ Pokud mate radi adrenalin a nevadi vam horko, jedte na terasy trikolkou, kazdy ridic vas tam za 1.200 Pesos rad hodi, ale vzhledem k vykonu techto stroju, bych pocital s tim, ze budete muset obcas do kopce tlacit ☺ Dale muzem doporucit plavani se zraloky velrybimi v Oslobu na ostrove Cebu, zpatecni letenka z Manily s AirAsia do 5.000,- Kc, busem z letiste do centra za 25 Pesos, pak taxi za max 100 Pesos na South Bus Terminal a z tama busem 4 hodiny za 150 Pesos do Oslobu. Na zraloky jedte v 6.00h rano, cena snorchlovani je 1.000 Pesos, pujceni podvodniho fotaku 500 Pesos (prehrani fotek do mobilu a na CD v cene). Vice info kdyz tak na FB, kam pridam fotky ☺ https://m.facebook.com/Cest...le12345/

  38. 37
    Lubos

    Oprava - cena zpatecni letenky z Manily na Cebu je 2.500 Kc na osobu.

  39. 39
    peregrino

    devildriv<zavináč>ertečkacz

    Filipíny mám rád, ale co naprosto miluji je jejich RUM!

  40. 40
    Petr

    petr<zavináč>speedcubetečkacz

    Díky za super report! Doplnilo to mnohé z toho, kam jsme se nedostali.

    3 týdny na začátku 2019 jsme byli v 18 dní na Palawan - vesměs Coron, kde to byl prvně šok (ubytování z bookingu bylo uprostřed žumpy, mezi pneumatikami, odpadky, zvířaty...), ale nakonec ot bylo nej místo - uctiví lidé, opravdu tu žijí - tím, jak tam není městská pláž jak u El Nida, tak vesměs místo pro potapěče kvůli potopeným vrakům (ano, kurz jsem si tam udělal hned :D )

    El Nido se myslím rychle proměnuje - v naší době se tam dokončoval McDonald, směrem k pláži, a u pláže samej pozer, co si hlavně vyfotit drink a západ slunce a nasdílet to na instáči. Ale boat trip s tou španělskou cestovkou tam byl neskutečný stejně.

    Filipíny (ze Singapore) doporučuji všem.

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #41
  41. 41
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Petře, moc děkuji za aktuální informace z Filipín. Chystám se tam teď po 10 letech znovu, tak si taky brzo snad udělám obrázek a doufám, že najdu Filipíny v podobném skvělém stavu, jak si je pamatuju, resp. co mi Tanduay dovolil si pamatovat :)

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #40, který napsal(a) Petr
    • Na komentář odpověděl(a) Jíťa v komentáři #42
  42. 42
    Jíťa

    j.ferdanova<zavináč>seznamtečkacz

    Ahoj Terezko, krásné počteníčko, i když jsem tedy prvně hledala články s Borneem, tento jsem samozdřejmě přečetla taky. A zaujalo mě, že se chystáš znovu :-) tak jen otázečka: kdy a kam? no a nemůžu se nezeptat, zda bys třeba aspon na kousek putování nepřibrala dva - zatím samostatné - cestovatele ve starším věku (ale aktivní :-) ) ? Asi troufalost co? :-) Každopádně ti přeji at vám vše vyjde a budu se těšit na další zážitky :-)

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #41, který napsal(a) Tereza