Fakt je ten, že hned po zkoušce z algebry jsem si myslel, že všechno další už bude pohoda. Každý další semestr mě pak přesvědčoval o opaku, nicméně tento semestr toho bylo opravdu hodně.

Na druhou stranu za to nemohlo jen zapsaných (a už můžu říct i získaných) 38 kreditů, ale navíc také práce, do které jsem chodil na částečný úvazek paralelně se školou. Často mi tahle situace lezla už trochu na mozek, protože jsem se celý semestr v podstatě jen přesouval z práce do školy a to včetně víkendů. Dlouhodobě se to nedá vydržet a tento semestr hodlám hodně přibrzdit.

Ale dost naříkání.

Bohužel jsem letos úplně zapomněl (podpořeno faktem, že jsem u většiny předmětů nebyl na jediné přednášce) udělat ve škole alespoň nějakou fotku, takže článek bude možná trochu depresivní flák textu. Ale moji tři skalní fanoušci se tím jistě prokoušou.

Předměty 5. semestru

Úvod do softwarového inženýrství; hodnocení: (zatím) C

Začnu hned z kraje těžším (týmovým) předmětem, který jako poslední ještě nemám zapsaný v indexu. Zkoušku jsem dělal asi dva dny před odjezdem do Francie a až v zahraničí jsem se na místní WiFi dozvěděl výsledek. Ačkoliv mám dost bodů na Ačko, na základě bodů ze semestru a písemné zkoušky lze získat nejlépe C. Stojím tak před otázkou, jestli jít ještě k ústní zkoušce - pokud půjdu, dostanu lepší stipendium. Nejradši bych se na to už vykašlal, ale když vám za účast na zkoušce nabízejí peníze, tak se odmítá hůře.

Šlo o jeden ze zajímavějších předmětů, jehož stavebním kamenem je UML a Enterprise Architect, což je case nástroj pro modelování systémů. Pokud byste tento program dokonale ovládli, můžete valnou většinu programování přesunout na úroveň modelování. Z EA lze totiž ve výsledku vygenerovat zdrojové kódy pro různé jazyky a teoreticky pak stačí dopsat vnitřky metod. Prakticky je to trochu složitější a asi to tímto způsobem moc lidí nepoužívá, každopádně mě předmět přesvědčil, že pro nadprůměrně velké projekty je tvorba modelu ta správná cesta, i když zabere polovinu a více času z celého vývoje.

Za cvičícího jsem měl Ing. Michala Voráčka, s kterým jsem byl velmi spokojen. Na cvičení jsme si na začátku vytvořili 5člený tým a zvolili si téma práce. Tím byla nejdříve transplantační stanice, nicméně protože předmět vyžadoval, abychom problematiku navrhovaného systému dobře znali, uchýlili jsme se ke klasice - e-shopu. Navíc jsme mohli hned na začátku zrecyklovat můj návrh databáze z jednoho z minulých semestrů.

Cvičení probíhala přibližně tak, že jeden týden nám Ing. Voráček vysvětloval na svém systému co a jak udělat v EA, načež následující týden jsme prezentovali výsledky práce na našem systému. Dostali jsme tak ještě feedback a možnost něco opravit.

Kromě vedoucího týmu (této pozice jsem se po předchozích zkušenostech ve všech předmětech obloukem vyhýbal - největší časová náročnost) bylo třeba zvolit technologa, který měl za úkol zvolit platformu, zprovoznit workspace a vytvořit jednoduché demo aplikace, které muselo implementačně kopírovat model. Pozice jsem se ujal já. Později jsem se dozvěděl, že někteří technologové z jiných týmu se vůbec neúčastnili návrhu a jejich zásluhy se zkrátka týkaly pouze implementace. Asi jsem si tímto mohl ušetřit čas, protože jsem se návrhu účastnil kompletně. Na druhou stranu jsem se tak nemusel učit moc nových věcí ke zkoušce. Ostatně celá implementace mi díky znovupoužití předchozích prací zabrala tak jeden den.

Zkouška byla poměrně jednoduchá, jen časově náročná. Návrhová část, která dělala hodně lidem problém, pro mě znamenala jen přepsání na papír toho, co jsem už mnohokrát prakticky používal (věci typu ORM, MVC či agilní metodiky vývoje). Analytická část pak jen aplikace toho, co jsme dělali během semestru. Tady jsem měl problém s tím, že jsme museli za necelou hodinu provést analýzu menšího systému, na což bych si za jiných podmínek vzal alespoň den. Pravda, že hodnocení probíhalo asi spíše ve smyslu: ví, o co jde / neví, o co jde, než ve smyslu kvality.

Multimédia 2; hodnocení: A

I když jde předmět poměrně mimo mou oblast zájmu, člověk se na cvičeních občas dozvěděl i něco zajímavého - hlavně z oblasti zvuku. Např. simulace znění hudby v různých prostorách, filtrace rušivých prvků a ozvučování vůbec. Dále se zde učil základ práce s Adobe Premiere a After Effect, ale víc jsem se s těmito programy setkal při tvorbě 3D videa v první verzi tohoto předmětu.

Úkoly na cvičeních se dělaly ve dvojicích… chci říct ve dvojčlenném týmu, protože už to slovo tým zní skvěle. Zkoušku nebylo problém po přečtení slidů udělat.

3D modelování a virtuální realita; hodnocení: B

Další týmový předmět - tentokrát pouze ve třech.

Stejně jako většina lidí zastávám názor, že VRML je v podstatě mrtvý jazyk, nicméně v tomhle předmětu jsme byli přinuceni se mu podívat na zoubek a musím konstatovat, že se v něm dají udělat docela zajímavé věci (a co je důležitější) za poměrně málo času.

Líbilo se mi na něm úzké spojení mezi modelováním a programováním (kromě samotného skriptování JavaScriptem i různé routování vstupů ze senzorů apod.)

Cvičení bylo jednou za 14 dní (každý druhý týden konzultační), kde se pouze prezentoval některý z check-pointů. Docela mi ten systém vyhovoval, jenom jak tak zpětně vzpomínám, tak vůbec netuším, kde jsem se všechno z VRML naučil, protože na přednášky jsem nechodil a na cvičeních se řekl jen nějaký základ na začátku.

Jakožto majitel Bčka jsem měl právo jít ke zkoušce, ale chrabře jsem se této možnosti vzdal.

Jako semestrální práci jsme si zvolili vlakové nádraží - nic extra záživného. Kromě semestrální práce jsme ještě museli udělat leták a dokumentaci (vše v CZ i EN variantě), ale to myslím nikoho nezajímá. Naší hru si můžete zahrát tady.

Konstrukce a modelování; hodnocení: A (KZ)

Přiznám se, že jsem si předmět nezapsal s nějak extra velkým zájmem o problematiku, která se v něm řeší. Nemám ve zvyku si zapisovat předměty jen kvůli kreditům, ale tady jsem to částečně udělal.

Každopádně s cvičícíma z fakulty strojní byla celkem zábava a naučil jsem se základy rýsování v CADu (+ programování maker ve Visual Basicu) a modelování v Autodesk Inventoru (včetně generování rysů z 3D modelů, jejich zavazbení a rozpohybování).

Přírodovědný obraz světa; hodnocení: zápočet

Mám povinnost absolvovat v bakalářské etapě alespoň dva humanitní předměty. Prvním byla historie 1, která mě bavila, ale druhým dílem jsem si nechtěl přidělávat starosti kvůli zakončení zkouškou. Musel jsem si tedy vybrat něco jiného a právě tento předmět mi připadal nejzajímavější. Mělo se v něm mluvit o černých dírách a podobných fyzikálních atrakcích. Bohužel ve výsledku byla hromadná cvičení dost nudná a spíše prostorem pro pobavení se se spolužáky. Cvičící se navíc ve svých tématech často opakoval.

Spolužák hezky konstatoval: „Cvičící názorně vysvětli Schrödingerovu kočku. Pořád mluvil o tom, že o ní bude mluvit, a zároveň o ní nikdy nemluvil.“

Tělesná výchova; hodnocení: zápočet

Potřeboval jsem si dodělat povinnou tělesnou výchovu, protože jsem na ní minulý semestr nechodil. Zapsal jsem si posilovnu, což bylo mezi tím vším programováním příjemné zpestření. Člověk si pak hned s větší radostí k tý bědně zase sedne.

Nicméně nijak mi posilovna k srdci nepřirostla. Na posilovně mi vadí její umělost. No není lepší vynaložené úsilí využít třeba při stavění domu, než při tupém zvedání želez na místě? Asi začnu stavět dům.

Tělovýchovný kurz zimní; hodnocení: zápočet

Článek píši pár dní po tom, co jsem se vrátil z Francie. Povinný zápočet jsem získal už minulý rok ve Valmeinier - Valloire, takže letos to byla ještě víc pouze zimní dovolená, než minule. Ale podařilo se mi zapsat kurz za kredit, což jsem myslel, že ani nejde. Takže mám kredit navíc, kterej vůbec nepotřebuju, juchů.

Letos jsme byli v Les Sybelles. Nebudu se tu dlouze rozepisovat a shrnu to asi takhle: Stálo to za to. Bylo málo sněhu. Francouzi celkem úspěšně sníh zachraňovali, ale odpoledne už to byla zledovatělá hrůza. Minulý rok to bylo lepší, už jen kvůli velikosti střediska (Les Sybelles je docela o hodně menší a já nerad zůstávám na jednom místě). Stálo to za to.

Můžete se podívat na mé fotografie z dovolené v Les Sybeless.

Ekonomika podnikání; hodnocení: C (KZ)

Velice záživný předmět, tedy díky roztomilé Rusce Olze Křivobokové, kterou jsem měl na cvičení.

Obsah mě cca z poloviny celkem zajímal a cca z poloviny ubíjel k smrti. Hlavně učení se na finální semestrální test mi lezlo na nerv.

Známku jsem mohl mít lepší, kdyby mě během semestru někdo aktivoval. Jelikož jsem aktivovaný nebyl a cvičení trávil pozorováním balónků či Olgy, žádné body za aktivitu jsem nedostal.

Semestrální projekt; hodnocení: A (KZ)

Tento předmět mi v začátních semestru bral hodně času, protože jsem docela dlouho nevěděl, co budu jako semestrální projekt dělat.

Zasvěcení pro nezasvěcené: Na FEL si předposlední semestr student musí zapsat semestrální projekt, který nemá žádná cvičení, sám si musí nalézt vedoucího - někoho, s kým se dohodne na nějaké práci a dostane od něj za tuto práci zápočet. Přitom obvyklý a výhodný postup je takový, že si najdete rovnou vedoucího bakalářské práce a dohodnete se na zpracování nějaké části bakalářské práce v rámci semestrálního projektu.

Prošel jsem všechny možné nabídky a seznamy témat, ale nic mě dostatečně nezaujalo. Jediné, o co jsem měl zájem, byla určitá témata týkající se OS Android a dokonce jsem si domluvil s potenciálním vedoucím schůzku. Ukázalo se ale, že jakožto (v té době) nevlastník Androida by práce na Android projektu byla dost nevhodná.

Zachráncem stal se můj spolužák ze střední školy, tedy jeho otec pracující v ICZ a především (především pokud jde o relevanci k mojí práci) předseda astronomického sdružení JIHOČAS. Měli jsme schůzku a o několik dalších schůzek a e-mailů s oponentem (kterého se mi podařilo nalézt též po několika e-mailech na různá místa nejen na FEL) bylo zadání na světě - Implementační rozdíly ve vývoji IS při použití bezschémové a relační databáze. Bude se jednat o jednoduchý IS postavený nad GMaps, přičemž to celé zkusím s tzv. NoSQL databázemi (nejpravděpodobněji MongoDb) a především chci zjistit, jak moc velká propast je v různorodosti vývoje pro jednotlivé databáze.

Žádné objevení kola se tedy v mé první větší akademické práci konat nebude. Nicméně zvolil jsem myslím poměrně dobrý poměr mezi "něco nového a zajímavého" a "něco prakticky použitelného".

BTW1: Na téma mě částečně přivedla přednáška Karla Minaříka na WebExpo 2010 o CouchDB.

BTW2: Při prohledávání bakalářských prací z minulých let na FELu jsem narazil na pár prací vedených z firmy, kde jsem zaměstnán. Chvíli jsem uvažoval o použití projektu, na kterém převážně v práci dělám (a později mi to bylo i nabídnuto). Možná jsem si tím mohl ušetřit nějaký čas, ale NoSQL je pro mě novinka, na kterou se docela těším. Uvidíme.

Řízení SW projektů; hodnocení: B; Realizace programových systémů; hodnocení: C

Dávám tyto dva předměty dohromady, protože i během semestru je s nimi nakládáno společně. Mají zkratku SI2 a SI3 a dají se považovat za pokračování SIN (SI1) - předmět, o kterém píši v tomto článku hned na začátku. SIN je povinný předmět pro všechny obory kromě inteligentních systémů. SI2 a SI3 už pouze pro SW inženýrství. Pro mě jako studenta Web a multimedia tedy povinný není a vlastně asi nespadá ani do žádné skupiny povinně volitelných předmětů. Přesto jsem si jej zapsal, protože mi přišel velmi zajímavý a především proto, že se stále cítím být spíše programátorem než … multimediátorem.

Během semestru jsem u spolustudentů obvykle vyvolával údiv, když jsem říkal, že kromě SI1 jsem si do stejného semestru dal i SI2 a SI3. Vtipné bylo, že ve zkouškovém jsem se dostal do situace, kdy jsem měl hotovou zkoušku z SI2 i SI3, ale z SI1 ještě ne.

Protože jsem týmových předmětů měl tento semestr málo, i tento byl týmový - tentokrát 5člený. Přiznávám se, že se mi na začátku semestru stávalo, že jsem potkal člověka a nebyl jsem si jistý, na jakém projektu s ním vlastně dělám.

Ve spojení těchto dvou předmětů jsme si zvolili jedno z nabízených témat - správce studijních plánů. Ačkoliv by se předmět dal díky ohodnocení 9 kredity označit za důl na kredity, člověk rychle pozná, že tomu tak není. Projekt na mě totiž takřka konstantně vyžadoval 2 dny práce týdně. To je hodně, pokud to srovnáte s tím, že mnoho předmětů nevyžaduje během semestru čas žádný a třeba takové SI1 za 5 kreditů požadovaly jen cca 1/4 toho.

Cvičení byla téměř čistě myšlena pouze jako schůzka týmu a občas prezentace výsledků. Přednášející obou předmětů jsem potkal až na předtermínech a s údivem zjistil, že jeden z nich je náš cvičící. Poznámka pro příště: Nevtipkovat před cvičícím o docházce na přednášky, když nevím, jestli náhodou nepřednáší on.

Jednalo se o velmi projektově zaměřené předměty. Samotná zkouška se po přečtení slidů při troše zkušeností dala vymyslet. Na SI3 jsem šel dokonce po vánoční party a dalo se to.

Přišlo mi docela vtipný, že ačkoliv jsem byl jediný „webař“ mezi samýma „SW inženýrama“, měl jsem pocit, že mám s programováním zkušeností nejvíc. K dobru kolegům budiž fakt, že jsme zvolili Javu a Rich Faces, v čemž dělám v práci a team-mates s tím teprve začínali … nicméně já jsem tuhle platformu nikomu nevnucoval.

Na poslední přednášce se kromě předtermínu konala prezentace projektů, které kromě nás samotných hodnotila i externí firma. Vtipné bylo, že pro tuhle firmu děláme v práci zakázku. Nakonec jsme hlasování vyhráli, i když prezentace se ne zrovna povedla. Dostali jsme nějaká reklamní trička a badge + propisky Google. To za těch skoro 90 hodin práce stálo!

Bez plánování to zvládnout nešlo

Občas se mi někdo divil, proč něco řeším tři dny dopředu. Studenti jsou totiž často zvyklí věci dělat až tehdy, když jim opravdu hoří u zadku. Jenže když máte všechny cvičení ve dvou dnech, tak to takhle dělat prostě nejde.

Stejně jako v jiných semestrech i letos jsem měl pár předmětů, které vyžadovaly přípravu neustále během semestru (má představa vysoké školy na střední škole o práci pouze ve zkouškovém se tedy opět nekonala). Předchozí semestry mé perfekcionistické já obvykle chtělo semestrální práce ladit, jak to jen šlo. Tento semestr jsem musel na tvrdo přiřadit jednotlivým předmětům / pracím čas, který jim mohu věnovat. Jak začal čas docházet, musel jsem ulevit z požadavků. Jinak řečeno jsem letos studoval agilně - fixní prostředky / flexibilní výsledky.

Můj týden pak vypadal nějak takhle:

• 2 dny škola
• 2-3 dny práce
• Úvod do softwarového inženýrství - 0,5 dne
• 3D modelování a virtuální realita - 0,5 dne
• Řízení SW projektů + Realizace programových systémů - 2 dny
• 0-1 den - hašení požárů

Naštěstí mám možnost se v práci rozumně domluvit, takže např. poslední týden semestru, když bylo třeba přidat extra čas pro semestrální práce a semestrální testy, práci jsem vynechával.

Zkouškové bylo také poměrně hektické. Ne snad proto, že bych něco opakoval (podařilo se vše udělat na první pokus, a tak jediným předmětem, u kterého jsem opakoval zkoušku, zůstává DSA). Potřeboval jsem ale ukončit zkouškové co nejdříve kvůli výše zmíněné zimní dovolené ve Francii. Musel jsem tak počítat pouze s jedním pokusem na každou zkoušku - více by mi dost zkomplikovalo život.

Příští semestr

Kromě bakalářské práce mám zapsané pouze 4 předměty. Všechny ale poměrně těžké, takže asi budu muset jeden vyškrtnout, abych neskončil pod podobným časovým tlakem, jako letos. Bude to těžký výběr, protože mě všechny ty předměty zajímají.

A něco na závěr

Konečně jsem si koupil o něco chytřejší telefon než Sony Ericson D750i. Ten se mnou žil už asi 7 let a zdá se, že jsem jej využil do poslední chvíle, protože den po tom, co mi přišel telefon nový, ten starý přestal jít zapnout. Bohužel ještě před tím, než jsem stihl zálohovat některé kontakty. Mým novým telefonem je HTC Desire Z (Vision).

Nebyl jsem jediný, kdo měl letos velmi nabitý program. Pokud ještě nemáte dost informací z lavic ČVUT, můžete si přečíst ještě článek ze semestru Alči.

A co jste dělali vy?