úvodní obrázek

Amatérský cestopis o exotickém čundru po Indonésii aneb Jak to vypadá, když se dvě holky vydají na netradiční dámskou jízdu.

Autorem tohoto cestopisu nejsem já sám, ale má sestra Tereza Daňková. Já jsem tu pouze v roli vydavatele, korektora a technické podpory.

Jednoho krásného dne jsme se rozhodly, že za odměnu za ukončení vysokoškolského studia vycestujeme někam do exotických krajů. Volba mezi Thajskem a Indonésií byla nakonec jednoduchá, neb jsme zjistily, že v Thajsku v létě nemaj léto a pěkně jim tam leje.

Indonésie mapa cesty

Začátkem června jsme si tedy každá zabalila svůj 5 kilogramový batůžek a vyrazily jsme zvesela na čundr. Letenku od Korejských aerolinek jsme zakoupily za dobrý peníz, ovšem zahrnovala 10 ti hodinový let z Prahy do Soulu, kde jsme měly 7 hodin na lelkování a posléze dalších 8 hodin do Indonésie. Lelkování na letišti v Soulu se nakonec zvrhlo v malé zmatkování, poté co jsme na titulní stránce zpráv na internetu zahlédly, že u Sumatry právě proběhlo zemětřesení 7,7 stupně a úřady varují před následnou vlnou tsunami v celé Indonésii, Indii i Thajsku. Následovaly připomínky, že ničivé tsunami z r. 2004 mělo epicentrum na stejném místě u Sumatry a tudíž jsme se začaly nervózně dožadovat informací. České mobilní telefony v Koreii nefungují, s místníma klikyhákama na počítačích jsme si taky nerozuměly, na informacích nikdo nic nevěděl, a tak jsme raději investovaly do korejské telefonní karty a zavolaly si na indonéskou ambasádu, abychom zjistily, že hrozba tsunami byla odvolána a že se nic neděje.

1. Bali

Na ostrov Bali jsme dosedly po 2 hodině ranní, což nám velmi ztížilo vyjednávání ceny za taxík i možnost výběru ubytování. Místní taxikář nás nakonec vyhodil v nedalekém letovisku Kuta před hostelem v divné čtvrti. Okusily jsme tak jedno z nejdražších a nejškaredějších ubytování z celého našeho pobytu. Snídaně sice v ceně zahrnuta nebyla, šváby ovšem ano! Ráno jsme proto kvaltem zdrhaly na pláž a protože ani ta za moc nestála, zdrhaly jsme záhy i z Kuty.

Odměnou nám byla přístavní vesnička Padangbai na východním pobřeží Bali.

Liduprázdná pláž obklopená palmami, právě probíhající náboženské slavnosti a čisté ubytování v bungalovech Billabong s výbornou snídaní (tradiční banánové palačinky) - to vše nás donutilo zůstat neplánovaně 3 dny. Podnikly jsme také výlet k nedalekému vodnímu paláci Tirtagganga, a to místní levnou dopravou tzv. bemem (minibus s otevřenými dveřmi, styl „mávni a naskoč“).

01.jpg 02.jpg
03.jpg 04.jpg

2. Lombok

Na Lombok jsme se přeplavily místním trajektem a ocitly jsme se tak na ostrově plného mešit, rýžových polí a tabákových plantáží. Zrelaxovaly jsme se v letovisku Senggigi, navštívily zdejší chrám Batu Bolong a přijaly pozvání místního muslima do jeho příbytku na rýžové víno.

V hlavním městě Mataram jsme zažily atmosféru tradičních trhů a ve vnitrozemí ve vesničce Tetebatu podnikly výlet rýžovými poli za místními vodopády, ke kterým jsme se musely brodit korytem říčky. Ubytování jsme si sjednaly v bývalém lumbungu v Cendrawasih (tradiční sýpka na rýži) a strava se zde nedala sehnat jiná než čistě indonéská (smažená rýže, smažené nudle, zelenina, kokos, chilli, buráky a vše znovu dokola v trochu jiné kombinaci).

05.jpg 06.jpg

3. Gili Air

Na severu od ostrova Lombok se nacházejí 3 mini ostrůvky vyhlášené krásnými plážemi a podmořským životem, nalodily jsme se tedy na motorovou loďku a zamířily na první z nich.

Mínusem ubytování v bungalovech Safari byl turecký záchod, plusem naopak houpací síť na zápraží a cena (cca 70,-Kč/os.). Moskytiéra a větrák byla samozřejmostí vždy, stejně tak jako snídaně v ceně.

Koupelny jsou v Indonésii dobrodružnější. Nehledě na často se vyskytující turecké záchody, ty evropské bylo stejně nutno splachovat kbelíčkem. Všudypřítomné „mandí“ (zděná nádoba s vodou a kyblíčkem) sloužila jednak k tomuto účelu, často ale i ke „sprchování.“ Koupelny byly často s otevřenou střechou a odtok vody byl řešen dírou v dolní části zdi. Voda není samozřejmě nikde pitná (na Gili byla dokonce slaná), proto čištění zubů probíhalo s plastovou lahví v ruce a nutným pliváním přímo na zem. Při praní prádla bylo nutné vodu řádně namydlit, neboť samotná většinou zapáchala.

Ostrůvek Gili Air byl krásnej, vyndaly jsme z batůžků šnorchly a užily si barevných korálů a rybiček pár metrů od břehu. Každý Gili ostrůvek se dá obejít pěšky během cca 2 hodin po písečné pěšince. Kromě bicyklů a drožek tažených oslíky zde neexistuje žádná jiná doprava. Pláže i restaurace byly prázdné, takže jsme si užily slunění, koktejlů a čerstvých ryb grilovaných na ohni.

07.jpg 08.jpg

4. Gili Meno

Na ostrůvek Gili Meno jsme se přepravily místní veřejnou dopravou, motorovou loďkou (cca za 40,-Kč) a uvelebily se na 2 dni v bungalovu Tao Kombo. Moře zde bylo ještě více azurové, písek ještě bělejší a pláže širší. Ze všech Gili nás oslovil Gili Meno nejvíc. Mohla za to nejspíš také návštěva místního ptačího parku, kde jsme si „pochovaly“ papouška palm cockatoo a viděly první drzou opičku.

Jedním z největších zážitků celého pobytu v Indonésii vůbec byl pak výlet lodičkou kolem dokola Gili Meno za nejlepšími místy k potápění, kde se nám poštěstilo plavat s velkými želvami na dosah ruky.

09.jpg 10.jpg
11.jpg 12.jpg

5. Gili Trawangan

Poslední z Gili ostrůvků je proslulým ostrovem nekončících večírků a psychotropních houbiček, které se zde prodávají legálně na každém kroku (na Gili neexistuje policie).

My jsme daly raději přednost večeři v luxusní mořské restauraci a pochutnaly si na úžasných chobotničkách a ještě lepším mečounovi. Jedna z nejlepších věcí ve všech indonéských restauracích jsou ovocné džusy, které jsou vždy 100% z odšťavňovače, navíc téměř za směšné ceny. Nejčastěji byly k mání melounové, z ananasu, manga a papayi, ochutnaly jsme ale také džus z ovoce sirsak, markisa nebo tamarilo.

Ostrov Gili Trawangan nás ale jinak moc neoslovil, všudypřítomné uječené Australanky v minišatičkách, zfetovaní surfaři a dunící techno nebyla věc, kvůli které jsme cestovaly přes celou zeměkouli. Navíc písek na zdejších plážích se mísil s roztříštěnými korály, a proto byl přístup do moře celkem bolestivý. Zůstaly jsme tedy jen 1 den.

13.jpg 14.jpg

6. Sumbawa

Ostrov Sumbawa je striktně muslimský, vyprahlý, s dopravní infrastrukturou na bodě mrazu. Původně jsme měly v plánu alespoň jeden den zůstat a nasát místní atmosféru, to se nám ale nakonec povedlo i tak, když jsme nasedly na pekelný dálkový noční autobus napříč tímto celým dlouhým ostrovem.

Velkým zážitkem byl již samotný přesun trajektem na Sumbawu, kde jsme byly jediný bělošky a vzbuzovaly hodně údivu. Nebylo výjimkou, aby nás někdo z místních požádal, zda si nás může vyfotit, nejlépe s celou svou rodinou. Když si Pája začala česat svoje blonďatý vlasy, obklopila ji skupinka dětí, které ji vysloveně hypnotizovaly s otevřenou pusou.

V duchu jsme děkovaly české paní doktorce, která nám před tímto výletem kromě meningokoka naočkovala víceméně pod nátlakem také na oba typy žloutenky a břišní tyfus. Místní hygienický podmínky jsou totiž katastrofální. Obzvláště při dlouhém cestování, kdy je člověk nucen kombinovat chození na provizorní toalety a stravování rukama. Smrdutá voda, která teče na trajektu z rezavých trubek je očividně ještě horší zlo než se nemýt vůbec a zásoby balené vody jsou omezené, takže je lepší si je šetřit na pití. Zpětně je až k podivení, že jsme celý pobyt přežily jen s mírnými zažívacími problémy.

Autobus přes Sumbawu byl naplněn k prasknutí, kdo se nevešel na sedadlo, dostal plastovou sesli do uličky nebo prostě jen celou noc klimbal ve stoje. Večerní zastávka v hlavním městě Sumbawa Besar (což nebylo nic jiného než malá špinavá vesnice) zahrnovala indonéskou večeři v místním bufetu zdarma. Veškeré osazenstvo autobusu tedy následně silně zapáchalo po smažených nudlích s chilli, navíc na nás několik takto navoněných domorodců neustále při jízdě padalo, když se snažili ve stoje usnout. Naše všeobecné veselí ještě umocnila porucha autobusu a ztráta lahve s vodou.

Následoval přestup ve 4 ráno ve vesničce Bima na minibus, který nás odvezl na trajekt do Sape. Plavba trajektem na ostrov Flores se z údajných 8 hodin protáhla asi na 11, takže jsme si dostatečně užily tvrdých sedaček, nestydatého zírání místních a houpání na vlnách. Na zemi se zde spalo, jedlo, zvracely na ni děti a házely odpadky. Do přístavu na ostrov Flores jsme dorazily právě za nádherného západu slunce, což bylo prvním světlým okamžikem posledních dvou dnů.

15.jpg 16.jpg
17.jpg 18.jpg

7. Flores

Na Floresu v přístavu Labuanbajo jsme se ubytovaly v příjemných bungalovech Gardena, jejichž přilehlá restaurace je vyhlášená svoji výbornou kuchyní, což bylo pro nás po dlouhé cestě sesláním z nebes. K našemu překvapení zde byly i jedny z nejlepších cen. Ačkoliv je ostrov Flores katolický, místní mešita měla ve zvyku vyřvávat ve dne v noci (především vždy ve 4:00).

Labuanbajo se pro nás stalo výchozím bodem pro další výlety po okolí. Ostrov Flores spadá již do malarické oblasti Indonésie a jeden z místních chlápků do nás z tohoto důvodu hučel tak dlouho a my jsme se ignorantsky usmívaly tak dlouho, až nás posadil na motorku a odvezl do lékárny, ať si koupíme antimalarika.

Na první tři dny antimalarika nebyla špatná psychická podpora, protože komárů zde přece jen po setmění bylo docela dost. Jakmile jsme ale potkaly první lidi, kteří se křižovali, co to berem za svinstvo, milé tabletky jsme s úlevou vyhodily do koše. V reálný účinek jsme totiž od začátku nevěřily, už doma jsme četly o zkušenostech mnohých cestovatelů, kteří se 2 měsíce před odletem do exotických krajů cpali antimalariky a pak malárii stejně dostali, takže jsme považovaly za lepší se soustředit na prevenci (dlouhé kalhoty po setmění a moskytiéra) a doufat, že v místních podmínkách to popřípadě umí léčit. Každopádně jsme se dozvěděly, že přes noc létají komáři přenášející malárii a přes den komáři s horečkou dengue, která je trochu horší, protože na ní není žádný lék ani vakcína, takže dobrodrůžo.
19.jpg 20.jpg

8. Rinca

Největší turistickým lákadlem v této oblasti Indonésie je národní park Komodo (zahrnuje ostrov Komodo a Rinca), který je domovem endemického druhu komodských varanů. Daly jsme na dobrou radu a zavítaly raději na Rincu, na které je koncentrace draků největší.

Při vyjednávání výletu jsme projevily již jistou dávku obchodnické rafinovanosti. Nejdřív jsme si zařídily a zaplatily loďku a posléze jsme přímo z kanceláře turistické agentury vytáhly dvojičku Australanů, když jsme zaslechly, že mají zájem o stejný výlet a prodaly jsme jim místa v našem plavidle. Prodejci v agentuře zalapali po dechu, kapitán lodi upozornil, že 4 lidi jsou už ale opravdu maximum (asi se bál, že mu ráno přivedem do lodi ještě partu Japonců) a nás tak celý výlet vyšel o polovinu levnějc.

Už během samotné plavby národním parkem bylo na co koukat (delfíni, sopečné hory, azurové moře), ale největším zážitkem bylo stopování ještěrů. Při putování po ostrově, kdy jsme na vlastní oči viděly nejméně 12 draků, nás doprovázeli 4 ozbrojení domorodci. Přece jen pokud varan kousne, má člověk jen 20% šanci na přežití. Jeho sliny totiž obsahují velmi účinný jed…

21.jpg 22.jpg

9. Seraya

Bungalovy Gardena v Labunbajo nabízejí za cca 200Kč/os./noc (snídaně a transport zahrnut) pobyt na nedalekém opuštěném ostrůvku Seraye, který je malým rájem na zemi.

Seraya nás udivovala od samého začátku. Více než překvapující byla především samotná doprava v dřevěné vratké bárce plné vody. Hned posléze jsme zjistily, že na ostrůvku není mobilní signál a elektřina a voda jde jen od 18-22 hod. Jediné 4 elektrické zásuvky na ostrově se nacházejí v restauraci, takže každý kdo zrovna potřeboval nabýt foťák, po 18. hodině rychle spěchal, aby si zabral fleka. Fleka bylo nutné zabrat také kvůli večeři, protože místní kuchyně byla vysoce provizorní, takže čas od objednání k naservírování jídla byl někdy i 2 hodiny.

Ostrůvek je cca 200m široký a 1 km dlouhý a kromě malé rybářské vesničky disponuje jen 10ti bungalovy pro turisty a provizorní restaurací, kde se většina pokrmů dělá na ohni. Dalším překvapením bylo bezkonkurenčně nejkrásnější šnorchlování (potvrdil i zcestovalý pán, takže to nebyl jen nás subjektivní dojem). Pár metrů od břehu se tu pod vodou nachází něco jako velké akvárium plné všech barev, všech tvarů ryb, korálů a hvězdic, na které si vzpomenete. Pája dokonce zahlédla černobílého vodního hada, čímž se následně chlubila u večeře, ale nadšení ji opustilo ihned, jak se jí dostalo informace, že tento had je 10x jedovatější než kobra. Na Seraye jsme vegetily 2 dni, kdy jedinou naší starostí bylo, kdy jít do moře, kdy se opalovat a kdy jíst.

23.jpg 24.jpg

10. Kanawa

Protože malých, prázdných, exotických ostrůvků není nikdy dost, vydaly jsme se ještě na ostrov Kanawa, který byl rozlohou ještě menší než ten předchozí. Sestával vlastně jen z příjezdového mola, pár bungalovů, restaurace a jedné pláže.

Ubytování bylo dosti pofidérní, polorozpadlá dřevěná bouda prolezlá mravencem s přilehlým tureckým záchodem, kam jsme se večer za tmy ani neodvážily a volily raději volnou přírodu. Vyjádřily jsme tedy mírné rozpaky nad reklamním prospektem, který lákal k rajskému pobytu jako stvořenému k líbánkám. Avšak pravda, že zdejší pláž luxusní a rajská byla. Zhýčkané podmořským životem ze Serayi jsme již místním pěkným potápěním opovrhly a radši lenošily na zdejší dlouhé písčité mělčině, která se zas naopak nemohla srovnávat se Serayou. Z vegetu v azurové vodě nás vyrušil jen párek jelenů, který se nám bez okolků prošel po věcech a dožadoval se podrbání za parůžkama…

25.jpg 26.jpg
27.jpg 28.jpg

Letecky zpět na Bali

Cestu zpátky na Bali, odkud jsme měly zpáteční letenku do ČR, jsme již odmítly absolvovat předchozím systémem autobusů, minibusů a trajektů a rozhodly se proto vyzkoušet místní letadýlka. Cenově to mimochodem stejně vyšlo podobně a přeci jen je velký rozdíl cestovat 2 dni nebo 2 hodiny. Zážitkem nebyl jen samotný let, ale i „letiště“ a systém odbavování. Letiště byla malá nenápadná budova, s krátkou nenápadnou ranvejí s pár židličkami pro čekající pasažéry. Při odbavování jsme si museli jeden po druhém vlézt na váhu i se svým zavazadlem a příslušný oficír vše zaznamenal kvůli případnému přetížení. Nejvtipnější byl samotný akt vážení, který probíhal za všeobecného veselí a před zraky všech ostatních pasažérů.

Na Bali jsme pár posledních dnů před odletem domů strávily v kulturním a uměleckém centru celého ostrova, v Ubudu (centrální Bali). Nadšený jsme byly především ze zdejšího opičího lesa, který je posetý volně pobíhajícími drzými opičkami a opičátkami.

Ubud přetéká pouličními prodejci, takže jsme domů nakonec letěly obtěžkány různými soškami, barevnými maskami, sarongy, hedvábnými šátky, obrazy, mističkami, lampičkami vyřezávanými z kokosového ořechu, korálky apod. Vyjely jsme také do okolí na sloní jeskyni a chrám Goa Gajah, kde jsme potkaly hadího muže a pochovaly si tak pořádný háďátko. Bohužel jsme byly z tohoto zážitku tak paf, že jsme dočista zapomněly se pána zeptat, co to vůbec bylo za hada.

Cestovaly jsme také do chrámu Tirta Empul s posvátnými prameny, na skalní hrobky chrámů Gunung Kawi nebo k sopce a jezeru Batur. Prošly jsme si jednou z místních pralesních zahrad, kde jsme měly šanci vidět, jak roste kakao, káva, ananas, skořice, vanilka apod. Kromě čerstvě připraveného kakaa nebo různých čajů jsme zde ochutnaly také nejdražší kávu na světě vyráběnou z kávových bobů, které prošly trávicím ústrojím zvířátka luwak (cibetka). Nakonec jsme se prošly ještě jednou po rýžových polích (v Telelangu), zašly na tradiční balijský tanec kecak a před odletem se řádně unavily capkáním po místní botanické zahradě.

Ačkoliv jsme přijely s 8 GB zážitků na paměťové kartě a ještě s více v paměti vlastní, ze 17 000 indonéských ostrovů jsme stihly prozkoumat jen 10 z nich… Musely jsme si ještě něco nechat na příště. icon_smile.gif

29.jpg 30.jpg
131.jpg 32.jpg
33.jpg 34.jpg

(pozn. 1) Více fotografií pro nenasytné jedince najdete v této veřejné Facebook galerii.

(pozn. 2) Chcete-li si přečíst více textu z ruky mé sestry či Pavly, a navíc vás zajímá Irsko, můžete se podívat do tohoto deníku o práci a cestování v Irsku.

37 komentářů

Neváhejte napsat k článku komentář

Nevyplňujte:

  1. 1
    dadmtb

    dadctm<zavináč>gmailtečkacom

    Pekný cestopis.... jednu takú vec ešte: "kdy jsme na vlastní oči viděly nejméně 12 draků, nás doprovázeli 4 ozbrojení domorodci. Přece jen pokud varan kousne, má člověk jen 20% šanci na přežití. Jeho sliny totiž obsahují velmi účinný jed…" tak sliny jed neobsahujú, to iba bakterie, ktoré má v zuboch by v rane sposobili veľké problemy až smrť ;)

  2. 2
    Tereza

    Jo díky, už jsi druhej, kdo mě na tuhle chybu upozornil :)

    • Na komentář odpověděl(a) Pavla v komentáři #22
  3. 3
    xoxo

    Pěkné čtení. Mohl bych se autorky zeptat, kolik to takhle všechno pro dvě osoby přišlo, pokud to tedy není tajné? díky

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #4
  4. 4
    Tereza

    Náklady takového výletu vždycky záleží především na tom, jakou člověk sežene letenku, protože je to hlavní položka.Nám se povedla koupit za 17 000,-Kč.
    Náklady na místě závisí na míře šetřivosti a náročnosti. Za sebe můžu říct, že jsme se pohybovaly někde na zlaté střední cestě, ubytování jsme vždy našly v rozmezí 70-200Kč/os/noc/snídaně, oběd nebo večeři v restauracích za cca 100 Kč,v luxusních za víc a na ulici u stánku třeba za 20,-Kč:)
    Nejvíc jsme utratily za dopravu,výlety,suvenýry apod.Zvlášť ke konci jsme si už "nemohly dovolit cestovat levně", protože levně=pomalu a my jsme usoudily,že radši pustíme chlup a budem se celej den válet někde na pláži než kodrcat v místním autobuse (tzn.že jsme mávly na taxi přes půl ostrova, koupily místní letenku apod:). Nutno taky připomenout, že taxi/auto/loď ve dvou je dražší než ve čtyřech.
    Náklady na místě nás tedy na ty 3 tejdny shodou náhod vyšly taky na 17 000,-Kč (tzn.celková suma za výlet pro jednoho sakumprásk byla 35 000,-Kč)
    Otrlejší a méně zhýčkaní dobrodruzi to dělali levnějc, ale my jsme to holt měly jako dovolenou, při který se netoužíme sprchovat se švábama,potit ve dne v noci v autobuse a jíst jen smaženou rejži:)
    Tak snad jsem pomohla a inspirovala, doporučuju:)

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #3, který napsal(a) xoxo
  5. 5
    Martin

    Díky za hezký a inspirativní článek! Zrovna jsem ve stádiu sbírání informací o Indonesii - ke konci roku se tam chystám.
    Informací z první ruky není nikdy dost, a proto bych se chtěl zeptat, jak jste plánovaly různé přejíždění po Indonésii - kde jste braly informace? V cestovních agenturách v těch různých místech a v Lonely Planet?
    A taky bych byl vděčný za nějaké praktické tipy - co s sebou a tak.
    Předem dík!

  6. 6
    Tereza

    Díky moc, taky jsem před výjezdem byla nejvděčnější za články cestovatelů, ono v těch průvodcích (obzvláště v Lonely Planet) jsou mnohdy vychválený místa jen kvůli tomu,že si někdo tuto "reklamu"zaplatil.Měly jsme sebou průvodce od Rough Guide (narozdíl od Lonely Planet taky občas u některých míst napíše:"je to naprd,nejezděte tam"). Přejezdy jsme plánovaly různě,informace od místních,ale většinu jsme měly naplánováno už z domova,co jsme vyčetly od různých cestovatelů na netu,ale vše se většinou na místě operativně mění z hodiny na hodinu:)
    Ohledně věcí sebou bych to nepřeháněla,i my jsme měly,ač holky,akorát jeden batůžek (měly jsme např.jen 1 boty - sandaly,jen 1 dlouhý rukáv,stejně člověk neodolá a nakoupí si tam nějaký místní oblečky za pár korun,takže škoda to tahat z Čech).Jediný co bych doporučila je vzít si svůj šnorchl a brejle,člověk furt nemusí řešit,kde si to pučí,protože koukat je pořád na co:)

  7. 7
    miridia

    miridia<zavináč>gmailtečkacom

    Hodně inspirativní:-)

  8. 8
    Simča

    Ahoj,pěknej cestopísek.Chtěla bych se zeptat na Seraya Island,jestli se z něj dá dostat do Labuan Bajo i odpoledne,někde jsem totiž četla,že loď z něj odplouvá jen ráno v 8.00.Díkicon_cool.gif

  9. 9
    Tereza

    Ahoj,ze Serayi se skutečně odjíždělo jen ráno,lépeřečeno žádná loď tam nikdy nezůstávala,jen tam vždycky někoho vyklopila a pak pro něj přijela podle domluvy. Pokud budeš ale nutně potřebovat odjet odpoledne, věřím že se nějaký ochotný rybář najde,co ti udělá taxíka (jen budeš muset vysolit nějaký rupie navíc:) Doporučuju ale vše zařídit v Labuanbaju,protože na Seraye není mobilní signál a místní personál tam má jen nějakou šílenou bárku,která je dobrá akorát tak na lov oběda,ale do Labuanbaja by to asi nedojelo:)

  10. 10
    darra

    nádherná cestopis! jen tak dál holky! chystám se tam letos také s kamarádkou a díky vám mám spoustu užitečných rad! icon_razz.gif

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #11
  11. 11
    Tereza

    Díky! V Indonésii si to užijte, je to určitě super volba. Odolávám pokušení se tam vrátit, i když člověk by měl asi prozkoumávat jiné a jiné kraje. Mimochodem letos jsme vyrazily na podobný čundr do Thajska (cestopis je zde rovněž k dispozici) a to je teda taky pecka:)

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #10, který napsal(a) darra
  12. 12
    Tomas

    tomas<zavináč>gmailtečkacom

    Holky, ty šnorchly máte naopak, patří z leva.
    Tom

  13. 13
    Tereza

    Hahaha, fakt? A to jako proč? Funguje to i zprava :)

  14. 14
    Ewicka

    ewcat<zavináč>seznamtečkacz

    Ahoj, jsem ráda, že je zde spousta typů a že jsem se zase něco dočetla. Jedu s kamarádkou v únoru a taky na tři týdny :-)...Snad nám to tam neproprší a bude to pecka :-).

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #17
  15. 15
    NIkola

    Ahoj, chtěla bych poděkovat za pěkně udělaný cestopis :). A dále bych se ráda zepta jak dlouho před odletem jste kupovaly letenku a od které společnosti?

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #16
  16. 16
    Tereza


    Ahoj, letenky jsme kupovaly cca 3 měsíce předem a letěly jsme s Korean Air. Měly zrovna nějakou akci, takže to byla jasná volba, ale lítá tam spoustu jiných. Držím palce!

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #15, který napsal(a) NIkola
  17. 17
    Tereza

    Tak to držím palce, pecka to bude tak jako tak:)

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #14, který napsal(a) Ewicka
  18. 18
    Honza

    Děvčata, můžu se zeptat, jakou společností a za kolik jste letěli zpátky na Bali z ostrova Kanawa? Děkuji. :-)

  19. 19
    martina

    marthu<zavináč>seznamtečkacz

    Nádhera. zaujalo mne ubytování v Padangbaii - bungalovy Billabong. Můžete mi poradit, kde je hledat?
    Díky

  20. 20
    Tereza

    Ahoj Honzo, z ostrova Kanawa se létat nedá, má pár metrů čtverečních, ale létá se z Labuanbaja.Jméno společnosti si bohužel nepamatuju,ale jsou tam asi dvě a ceny byly podobné, takže to je myslím jedno:)

  21. 21
    Tereza

    Martino,když přijíždíš do Padangbai a stojíš čelem k přístavu, tak k bungalovům Billabong se vydej po ulici doleva.Jsou skoro až na konci vesnice. Zeptej se, někdo Ti poradí.

  22. 22
    Pavla

    Ahoj, všechno je jinak, než jsme si mysleli, že je :-) Aneb nový výzkum zveřejněn na http://www.osel.cz/index.ph...k=6993
    Jed funguje, ale bakterky nepocházejí jen z tlam varanů. Sama jsem byla na Rince se podívat na draky a průvodce nám vyprávěl, mýtus o dračích bakteriích, dokonce i v singapurské zoo tomu zatím věři :-)
    Doporučuji pročíst :-)

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #2, který napsal(a) Tereza
    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #23
  23. 23
    Tereza

    Pavlo, díky za přínosný odkaz. Tak jsme zas o něco chytřejší :)

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #22, který napsal(a) Pavla
  24. 24
    Libuše Nagyová

    lipka.lipka<zavináč>centrumtečkacz

    Uvažujeme s manželem, kam se vydat na podzim vyhřát kosti...stále více mne láká Indonésie a proto hledám informace...tak jsem narazila na tento cestopis a musím říct, že jsem se jednak pobavila, a jednak smekám nad fotkami a aktivitou, s jakou jste projely a prozkoumaly tolik koutů.

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #26
  25. 25
    Yonkop

    Ten had je krajta mřížkovaná - nejdelší had světa...

  26. 26
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Děkujeme moc :) Indonésie se nám rozhodně povedla i přesto, že to byla naše první cesta do Asie, takže kulturní šok se vším všudy:) Hned bych tam jela znovu, určitě neváhejte.

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #24, který napsal(a) Libuše Nagyová
    • Na komentář odpověděl(a) Alca v komentáři #27
  27. 27
    Alca

    Holky, vsechen respekt. Nejakou podobnou cestu planuju na leto. Jen by mě zajímalo, kolik věcí jste braly s sebou...na fotkách máte jen tašky přes rameno a malé batohy, nebyla žádná krosna? icon_razz.gif

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #26, který napsal(a) Tereza
    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #29
  28. 28
    Vojtak

    VojtikB<zavináč>seznamtečkacz

    Holky, můžu se zeptat, jaká je Vaše zkušenost s výběrem hotovosti nebo s platbou kartou? Nebo jste vše řešily větším obnosem, který jste měly pořád u sebe?
    Moc děkuju za odpověď a přeji spoustu dalších podobných zážitků.

    • Na komentář odpověděl(a) standa v komentáři #30
  29. 29
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Alčo, měly jsme skutečně jen malé batohy, žádné krosny! Vzbuzovaly jsme s tím všude trochu poprask :) Jenže s sebou opravdu skoro nic nepotřebuješ - pár triček, plavky,opalovací krém. Další naše expedice (třeba Filipíny) jsme už měli zaměřené víc turisticky, takže už jsme potřebovali třeba pevné boty (v Indonésii jsme měly jen jedny sandále) nebo mikinu na večer do hor (v Indonésii jsme neměly ani jednu mikinu, protože jsme žádné hory neměly v plánu), takže to už jsme s malou krosnou začali jezdit (35 litrů)...

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #27, který napsal(a) Alca
  30. 30
    standa

    hakl<zavináč>cmailtečkacz

    Kdo ma moznost do Indonesie tak neváhejte v místech kde byla děvčata jsem byl a musim rici ze postup turismu je rychly tam kam jsem drive prijel benem s domorodci, ted jedou klimatizovane autobusy s turisty a to v rozmezi 3 let.Mam rad Bali Lombok v Dempasaru jsem si pujcil motorku a procestoval oba ostrovy krizem krazem byla to parada.Letos se na podzim chystam znovu na mesic.

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #28, který napsal(a) Vojtak
  31. 31
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Vojto, zatím jsem si na všechny cesty do Asie brala v hotovosti 500 USD, které mi vydrží vždy cca 10 dní, takže půlku pobytu. Dalších 500 USD pak tahám z bankomatu, někdy i něco platím kartou (místní letenky, ubytko). Obojí fungovalo, jen je potřeba myslet dopředu, občas se stane, že bankomat je v daném městě jen jeden a zrovna nefunguje nebo nespolupracuje s Tvojí bankou. A většinou máš poplatek cca 200,-Kč za výběr. Ostatní spolucestovalé většinou tahají celou hotovost na celý pobyt a zatím taky úspěšně :)

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #28, který napsal(a) Vojtak
  32. 32
    Petra M.

    petra

    Ahoj holky,

    z jakého letiště na ostrově Flores jste přelétávaly zpět na Bali?

    Moc díky
    P.

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #33
  33. 33
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Petro, my jsme letěli z Floresu zpět na Bali z letiště Labunbajo. Můžeš ale taky letět z městečka Maumere, Larantuka, Ende, a Ruteng... Podle toho, co Ti bude více vyhovovat.

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #32, který napsal(a) Petra M.
  34. 34
    Lucie

    Holky skvělý cestopis :-) chci se zeptat na bali a všude jste řešily ubytování až na místě? neměly jste problém? vyšel taxík dráž než vlastní auto? a ještě když jste byly v thajsku, raděj thajsko nebo bali? když vím že můžu jen na jedno a na druhé už se nikdy nedostanu :-)

    díky!!! :-)

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #35
  35. 35
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Lucko, nikde v jihovýchodní Asii nepotřebuješ mít rezervované ubytování dopředu. Je zde naopak problém v tom, že Ti neustále někdo něco nabízí. Musíš jen počítat s tím, že v tom vedru s krosnou na zádech budeš vždy muset projít několik ubytek, porovnat si je a jedno si vybrat. Rezervaci přes net dopředu uděláš jen v dražších hotelech. Levné bungalovy samozřejmě nemají webové stránky. Půjčení auta není v Asii moc běžné, protože se zde jezdí vlevo, doprava je dost chaotická a funguje stylem "silnější, rychlejší a hlučnější jede". Pokud si troufneš, určitě to bude velkej zážitek :) Rozdíl v ceně oproti taxíku bude podle mě minimální. Zařiď si mezinárodní řidičák. Jinak se mi osobně víc líbilo v Indonésii než v Thajsku, protože Thajsko je přece jen už dost davová záležitost a pro místní nejseš nic jinýho než chodící peněženka. Konkrétně Bali má sice svoji atmosféru, ale jinak o něm platí totéž co o Thajsku. Ne nadarmo se říká "Na Bali s turistou vyjebali"... Jakmile v Indonésii vypadneš kamkoliv pryč z Bali, máš vyhráno :) Hodně štěstí!

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #34, který napsal(a) Lucie
  36. 36
    klára

    k.flekalova<zavináč>gmailtečkacom

    Ahoj holky - krásný popis zážitků z cest. Chtěla bych se zeptat na Lombok - jak jste se tam mezi jednotlivými místy přepravovali? Z turistických průvodců mi připadá, že tam veřejná doprava není nejlepší, nebo je na dlouho. Chystáme se s manželem na Bali a ráda bych zajela i na Lombok a Gili Air..

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #37
  37. 37
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Kláro, na Lomboku jsme se přepravovali pronajatým minibusem ve více lidech, asi je to zlatá střední cesta mezi drahým taxíkem a šíleně pomalou MHD... Užijte si výlet, je tam krásně!

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #36, který napsal(a) klára