„I když se vám nejkrásněji zdá, že jste strojvůdci své lokomotivy, výhybku vám vždycky přehodí někdo jiný, kdo toho umí míň.“ Ludvík Vaculík (Morčata)

• Tagy
• Archiv
• O blogu
• Galerie
• Blog
• Knihy

Jsem oficiálně průměrně inteligentní aneb maturita na SPŠ SE České Budějovice

Zajímá vás, jak vypadá ústní maturita na střední průmyslové škole strojní a elektrotechnické? Tento článek obsahuje poměrně podrobný popis maturity od svaťáku až po úspěšné odmaturování. Doplněno fotografiemi.

Nejdříve bych snad měl vysvětlit ten titulek - „Jsem oficiálně průměrně inteligentní ...". Navazuji tím na bleskovku: Jsem podprůměrně inteligentní - SCIO to říká. Navíc mám za to, že maturita vlastně oznamuje: „Tenhle člověk se pohybuje minimálně okolo průměru."

Začátek konce

O tom, že budu maturovat, jsem samozřejmě věděl už dlouho - moc jsem toho ale pro maturitu nedělal. V předstihu jsem si jen zpracovával maturitní otázky na angličtinu - i když taky ne všechny. Na češtinu jsem si asi dva týdny před svaťákem začal vyrábět text, který jsem pracovně označil jako: Odmaturuj z češtiny, by PD.

Původně se mělo jednat o krátké texty, které jsem si chtěl vlepit do deníku a následně použít u maturity. (Jednalo se opravdu jenom o pár vět, potřebných k dosažení alespoň čtyřky.) Nakonec jsem to ale pojal spíše jako klasické zpracování otázek - délka některých kousků dosahovala necelé stránky. Od nějakého vlepování informací do deníku jsem nakonec upustil, dal jsem tam jen z psychologických důvodů některé kousky (pár definicí směrů, nějaké skupiny k básnickým otázkám). Ostatně udělal jsem dobře, že jsem od tohoto upustil, protože se mi u maturity deník vůbec nedostal do rukou.

Svaťák

V první řadě bylo třeba si nějakým způsobem rozvrhnout čas. Můj svaťák byl díky svátkům prodloužen na 11 dní. Jeden den jsem však musel vyhradit pro přípravu na přijímací zkoušky na Masarykově univerzitě. Druhý den pak na samotné přijímací řízení (měl jsem tam však mnoho času, takže jsem si pod Špilberkem v Brně už pročítal maturitní otázky z angličtiny).

Devět dní jsem tedy rozvrhnul následovně.

• Anglický jazyk - Dlouhodobě s ní nemám problémy, pravidelně čtu anglické blogy, poslouchám anglické podcasty, navíc jsem měl většinu otázek vlastnoručně napsaných. Proto jsem celému učení vyhradil pouhý jeden den. Realita: Téměř to vyšlo, několik reálií jsem musel opakovat ještě další den.
  
  
• Český jazyk - Vzhledem k tomu, že jsem poměrně poctivě během studií zpracovával čítankové ukázky, měl jsem přečteno mnoho knih a zpracovaný onen výše zmiňovaný dokument - opět jsem se rozhodl vše zvládnout za jeden den. Realita: Vyšlo to. Několik nezbytných informací jsem si ještě musel před maturitou dohledávat.
  
  
• Elektronika - Elektroniku jsem se učil průběžně na písemné práce, proto jsem původně myslel, že celé opakování zvládnu za dva dny. Realita: Projít celou elektroniku a naučit se jí za dva dny je nemožné. :) Ve skutečnosti zabrala dny tři.
  
  
• Mikroprocesorová technika - Tohoto předmětu jsem se před svaťákem bál nejvíce, protože jsem jejímu studiu během roku věnoval minimum času. Vždy jsem jí totiž zvládal tak nějak automaticky, stačilo si přečíst v neděli večer skripta. Jejímu studiu jsem chtěl věnovat čtyři dni. Realita: Mikroprocesorová technika má velmi pěkně postavené otázky, které se vzájemné překrývají. Nakonec jsem ji zvládnul za pouhé tři dni, a to jsem měl ještě poslední den volný čas, kdy jsem dojížděl anglické reálie.

Jazyky tedy po jednom dni, technické předměty po třech. Jeden den jsem měl k dobru, kdy jsem měl nějaké závěrečné opakování + odpočinek u filmu (samozřejmě to byl film, který bych mohl použít u maturity).

Pondělí P - maturita

Ráno

Vstával jsem velice brzy ráno, ostatně před maturitou jsem stejně neměl moc klidnou noc. Dalo by se říci, že jsem spal jen asi do 3 ráno a poté se jen povaloval po posteli.

Bohužel jsem neměl v dosahu žádné auto, které by mě dovezlo ke škole, a tak jsem si užil i cestu autobusem. Tam jsem jen poslouchal mp3 a vůbec jsem nevnímal kolemsedící lidi, kteří si z mého obleku jistě vyvodili, co mě čeká.

Příchod do školy

První člověk, kterého jsem potkal, byl Roman u bufetu. Navedl mě do přípravné třídy, kde jsem už našel mnoho nervózních spolužáků. Já jsem naštěstí žádné pocity úzkosti neměl (přestože jsem šel k maturitě jako první a nikdy předtím jsem neviděl její průběh). Byl jsem se tedy podívat do zkouškové místnosti, abych si mohl udělat alespoň nějaký obrázek o maturitě, bavil se se spolužáky, malý pocit nervozity se začal dostavovat i u mě …

Zahájení

Zahájení bylo velmi strojené, ostatně na tom není nic divného. Maturita je považována za zkoušku dospělosti a určitá formálnost musí být v některých věcech zachována. Nastoupili jsme tedy do půlkruhu dle abecedy, pronesly se proslovy, darovaly květiny a pozdravili jsme se s naší předsedkyní z Písecké průmyslovky. Při zahájení jsem tedy poprvé viděl předsedkyni a na první pohled mi bylo jasné, že jsme dostali pohodářku. Usmívala se na nás, působila klidně a přirozeně.

Následně všichni odešli a já si šel táhnout otázku z mikroprocesorové techniky. No všichni … myslím, že na nikoho jiného se nebylo podívat tolik lidí. Ostatně s tím se dá počítat, když jde člověk jako první a jeho spolužáky zajímá průběh.

Mikroprocesorová technika

Kompletní seznam maturitních témat z Mikroprocesorové techniky.

Moje příprava na potítku probíhala v mírném počátečním zmatku. V pozadí se ještě řešila organizace a předsedkyně dokonce na chvíli někam odešla. Profesor se mě ptal, jestli potřebuju s něčím poradit, ale řekl jsem mu, že bych to měl zvládnout sám. Před mým odchodem z potítka ještě přišel na paralelní přípravnou lavici můj spolužák Michal F., s kterým jsme se následně takto potkávali ve všech předmětech a vždy porovnávali štěstěnu při volbě otázky.

Při mé první patnáctiminutovce jsem měl za téma: a) Registry a čítače b) Topologie počítačových sítí. U první části jsem nevyjmenoval kompletní rozdělení, spíše jsem se k nim dostával při popisu těchto „krabiček". U druhé otázky jsem pak mluvil o základních druzích sítí. Od té realizované koaxiálním kabelem až po složitější s aktivními prvky. Nebyl větší problém, celé jsem si to odvyprávěl sám. Ing. Janoud měl několik doplňujících otázek.

Menší podpásovku mi dal přísedící Ing. Kroneisel. Chtěl po mně srovnat synchronní a asynchronní čítač. Odvodil jsem tedy na základě toho, co platí o synchronním přenosu dat výhody a nevýhody, ale pan profesor chtěl vědět proč to tak je. Bohužel, synchronní čítač jsme, pokud vím, během těch čtyř let vůbec nebrali, takže jsem ho nemohl srovnat s tím asynchronním (který jsme i zapojovali). Přesto jsem dostal z mikroprocesorové techniky výbornou.

Po zkoušení se nám vytvořila jakási časová mezera, kdy bylo řečeno, že už to stačí, ale ještě nebyl zavolán další. V této chvíli jsme si povídali s předsedkyní, které jsem referoval o svých obavách z Českého jazyka. Také jsem jí říkal, že jsme s panem Kroneiselem nebyli moc kamarádi. (Stačí si přečíst tento článek - podtitulek Vysvědčení, a bude vám to jasné.) Každopádně si u mě paní předsedkyně vysloužila to, že jsem následně spolužákům oznamoval, že předsedkyně je v pohodě.

Český jazyk

Kompletní seznam maturitních témat z Českého jazyka.

Když mi paní doktorka Thorauschová oznámila, že mojí otázkou je Publicistický styl a jeho žánry, moc nadšený jsem nebyl. Není to totiž ten typ otázky, u které se dají použít tuny čítankových ukázek a četby děl, které jsem já měl. Naštěstí jsem si nějaké žánry vybavil, a tak jsem si je vypsal. V češtině jsem ve skutečnosti popsal minimum místa (na rozdíl od jiných předmětů, kdy jsem popsal i dva papíry). Ostatně udělal jsem dobře, protože s touto profesorkou se nedalo povídat podle vlastní osnovy, ona si to zkrátka kočírovala sama.

Co jsem tedy dělal? Hledal jsem různé druhy publicistických žánrů v novinách, srovnával noviny, povídal o samizdatové publicistice, umělecké publicistice. Dále jsem uváděl příklady reportáží z pořadů, jako jsou: Černé ovce, Občanské judo, Toulavá kamera. Srovnával jsem zprávy z různých kanálů (komerční x státní). Mluvil jsem o knize My děti ze stanice zoo, jež byla napsána novináři. Analyzoval text od Havlíčka a vykládal úvahu Šaldy. U této otázky šlo hlavně o soustředění se na 100% na potítku. Přečíst všechny materiály, které jsem dostal a pochopit je (u textu od Havlíčka to nebylo nic příjemného).

Paní doktorka mi do toho hodně vstupovala, ostatně ona to tak dělal u každého. Na konci se mi na chvíli přestala věnovat a šla zadávat práci dalšímu člověku, přitom chtěla, abych mluvil dál. Jenže to mně zrovna došla řeč. Paní předsedkyně to zachraňovala tím, že upozorňovala na vypršení času. Já jsem nebyl schopný hned reagovat, protože jsem byl zajetý v Thorauschyních kolejích. Naštěstí mi přišel na oči můj papír z potítka, a tak jsem ještě začal popisovat některé styly, které jsme předtím nezmiňovali.

Ze slohové práce jsem měl trojku, výsledná známka též tři. Ten ústní výkon byl ale dle mého názoru minimálně na dvojku.

Anglický jazyk

Kompletní seznam maturitních témat z Anglického jazyka.

Angličtiny jsem se z výše zmíněných důvodů moc nebál. Bylo tam však mnoho otázek, o kterých se špatně dá 15 minut mluvit a také asi pět reálií, na které člověk musel mít nějaká data v hlavě.

Zkrátka ani známka z angličtiny se nedala dostat zadarmo. Čas jsem svou otázkou Character description vytížil, reagoval jsem na profesorské otázky a na závěr správně určil gramatiku v textu. Po maturitě mi navíc bylo řečeno, že jsem ze všech maturantů toho dne mluvil nejvíce plynule. Což pro mě byla větší pochvala, než nějaká jednička z maturity z Anglického jazyka.

Elektronika

Kompletní seznam maturitních témat z Elektronických zařízení.

Elektroniky jsem se nebál, protože jsem většině věci rozuměl a téměř nic jsem se neučil nazpaměť (věděl jsem, že bych to stejně zapomněl). No a jak už to tak bývá, to čeho se člověk bojí - je jednoduché, to čeho ne - to je těžké.

Vytáhnul jsem si teoretičtější Frekvenční charakteristiky ideálních jednobranů a praktičtější Měřicí přístroje.

První naprosto jednoduchou otázku jsem zeslonil. Prostě jsem si na potítku začal připravovat dvojbrany - doteď nechápu, proč jsem to udělal. Což mě tedy dosti vykolejilo a jednobarny jsem potom on-the-fly dělal dost zmateně.

Druhou otázku jsem už naštěstí zvládnul výborně. Mluvil jsem o principu multimetru, o integračním AD převodníku, analogovém a digitálním osciloskopu.

Elektronika tedy nakonec za tři, řekl bych zbytečně.

Mezi zkouškami

Mezi jednotlivými předměty byly hodinové (a více) intervaly. Člověk by si myslel, že si otevře knížku a bude si osvěžovat látku, ale tomu nevěřte. Obvykle to vypadá tak, že si se spolužáky sdělujete dojmy. Knížku máte sice otevřenou taky, ale i když si z ní něco čtete, tak nevnímáte jedinou větu. Ty pauzy mi utíkaly opravdu rychle. Měl jsem skoro pocit, že jsem vyšel, a hned zase šel na další.

Co mi řekla maturita?

Maturita pro mě nemá moc velký význam, pokud ji budu brát jako měřítko vědomostí. Přesto se po jejím složení cítím dospělejší, protože:

• Zjistil jsem, že jsem schopen se 9 dní v kuse intenzivně učit (průměrně 12 hodin denně).
  
  
• Zjistil jsem, že dokážu obstojně ovládat svojí nervovou soustavu. (Ještě před dvěma rokama jsem se „klepal" před první hodinou tanečních a nemohl jsem s tím nic dělat. U maturity jsem to zvládnul naprosto v pohodě. Vzpomínám si, že když jsem přišel ráno s úsměvem do školy, spolužák Kesy nechápal, že jsem v pohodě.)
  
  
• Jsem schopný samostatně řešit problémy, zorganizovat postup řešení. (V tomto mě nepřesvědčila ani tak maturita samotná, jako zbytek dění, v průběhu čtvrtého ročníku.)

Několik dalších věcných…

• V hlavě mám jakýsi samostudijní program. Během svaťáku se mi totiž zdálo o tom, jak si opakuji otázky, které jsem přes den četl, a tak jsem se je naučil.
  
  
• Mnozí po maturitě hlásí, jaká to byla brnkačka, a skutečně se takové pocity dostavují. Já to tak ale nevidím. Musíme se zkrátka smířit s tím, že JSME TAK DOBRÝ.
  
  
• Někteří po maturitě vyhazovali své studijní materiály okny. Přitom Marek málem trefil procházející chodce (nebojte, netrefil).
  
  
• Po maturitě jsme se přesunuli do Jacka, kde padlo několik oblíbených dvanáctek a pár panáků Jacka. Byla to jen menší oslava nás, kdo jsme maturovali v pondělí. Přesto se mi druhý den na službu v půl sedmé ráno opravdu moc vstávat nechtělo.
  
  

Co bude dál?

V první řadě promažu komentářový spam, který se mi během svaťáku dosti nahromadil. Pak si v klidu pročtu mírně nabobtnalou RSS čtečku a také napíšu několik článků, na které jsem neměl čas právě kvůli učení na maturitu.

To by byl můj internetový život. V tom reálném mě čeká příprava na několik přijímacích řízení na vysoké školy, poohlédnutí se po nějaké práci, ale hlavně odpočinek - jsem teď opravdu naprosto bez síly. Dobrou noc.

21.05 /2008 - 00:16 vzdělání, úspěchy, autor webu 5 komentářů (přečteno: 6330x)

Související články:

• 24.07 /2010 - 16:04 - Mám práci, auto a rozbitý notebook
• 27.06 /2010 - 21:44 - 4. semestr na ČVUT: FEL: STM - s nádechem umělecké tvorby
• 08.02 /2010 - 22:47 - 3. semestr na ČVUT: FEL: STM - paradoxně na dosah stipendia i opakování předmětu
• 23.01 /2010 - 15:01 - Proslechy z kolejí Strahov
• 13.09 /2009 - 20:57 - Antonín Daněk is using ...

Nenechte si ujít

Nejkvalitnější komentář

Zaujal vás tento článek? Nezapomeňte, že je ve vaší moci ukázat stovkám dalších lidí, že tento článek se vám libí. Stačí kliknout na následující tlačítko.

Chcete být upozorňován(a) na nové texty? Pak si přidejte do své RSS čtečky zdroj pro články, bleskovy nebo komentáře a buďte tak informování o všem novém.

Neváhejte napsat k článku komentář (Co je to komentář ?), pokud máte k danému tématu co říci.