Dlouho jsem nenapsal, jak to vlastně jde na ČVUT a v Praze vůbec, tak to píšu. Mimochodem tento článek je poměrně dlouhý, takže si v klidu uvařte kávu a užijte si výcuc z mého života. :)

Život v Praze

V první řadě mi moc vyhovuje životní styl v Praze. Sice je hodně uspěchaný, ale momentálně mi uspěchanost sedí. Několikrát se mi stalo, že jsem po příjezdu do ČB (a při pohledu na plahočící se lidi či šourající se MHD) měl chuť to všechno nějak popohnat.

Další věc, která se mi na Praze moc zamlouvá, je asi nejdůležitější, a sice že je člověk v centru dění. Na internetu se dozvíte o nějaké akci a ejhle, to není jen informace, že někde se něco děje. To je informace, že něco se děje kousek od vás a vy tam můžete jít. To platí o kulturních akcích a různých party, ale také o přednáškách různých úspěšných lidí či společností.

Po prvním roce na STM mám jeden moc příjemný pocit, který se dá těžko uvěřit, protože si malinko protiřečí. Jde o to, že sice všechno rychle uběhlo, ale zároveň to trvalo dlouho. To se mi doposud nestalo. Buď jsem se nudil a měl jsem pocit, jak se nějaké období vleče nebo se pořád něco dělo a vše mi uteklo. Teď když se zkráceně nad tím rokem zamyslím, tak mám pocit, jako bych před chvilkou odešel ze SPŠ, ale když se zaměřím na konkrétní události, tak vidím, jak moc se toho za ten rok událo.

Dále jsem se „zamiloval“ do prostředí akademických prostor - hlavně lidí tam. Už na střední škole jsem vyvolával diskuze s profesory a ani na VŠ jsem od toho neupustil. Třeba takový nezávazný „pokec“ s doc. Ing. Hanou Kubátovou, CSc. o strastech spojených se založením fakulty informatiky, ale i obyčejná výměna mailu s jiným přednášejícím / cvičícím mě vždycky baví a docela tyhle věci vyhledávám. Když potom pošlete přednášejícímu tip na vtipné video a on ho pustí před přednáškou všem studentům vašeho studijního programu … no supr. Ale nejde mi jenom o pedagogickou část akademické sítě. Člověk si snadno zvykne, že je obklopen inteligentními lidmi. Samozřejmě i v tomto prostředí jsou, jako všude (možná více než jinde), úspěšnější a méně úspěšné lidé. Ale to minimum je relativně vysoko. Opravdu těžko se mi bude odcházet do nějakého průměru až podprůměru … ale to je ještě hodně daleko, tak se nebudu strašit.

Škola - bez angličtiny ani ránu

Jak to tedy je ve škole? Když jsem dokončil 1. semestr s maximem 30 kreditů, měl jsem pocit, že FEL mám v kapse a vše je pouze otázkou času. Na tom je určitě něco pravdy, ale zároveň dokončenou algebrou studium nekončí a budu muset vynaložit ještě hodně úsilí. Vezmu to po předmětech. Nutno dodat, že tento článek nepíši po dokončení 2. semestru. Naopak ještě nemám prakticky nic, ani zápočty. Nebudu tu tedy moc hodnotit obtížnost, jako spíše shrnu, co se v předmětech dělá.

Anglický jazyk 1-2

V prvním semestru jsem díky lehce nadprůměrně zvládnutému testu (byl ještě jeden vyšší level) nemusel angličtinu mít vůbec. Teď už ano, ale je to pro mě spíš zábava než práce. Zvolil jsem si hodně dobrého cvičícího, pana Krause. To je starší pán, s pěknou výslovností, který se nesnaží studentům stát v cestě (písemky jsou radost). Po první hodině, kdy pan Kraus nevěděl, co máme dělat a v podstatě jedna studenta hodinu vedla za něj, jsem se sice hodně té situaci nasmál, ale zároveň jsem se trochu lekl, koho jsem si to vybral. Zároveň jsem se bál, že hodiny budou nudné. Teď ale můžu potvrdit opak.

Pan Kraus byl patrně v emigraci. Neptal jsem se ho, ale jsem si docela jistý, že v zahraničí žil a vzhledem k jeho věku je emigrace nejpravděpodobnější. Život v zahraničí se potvrzoval i tím, že se nás občas ptal na správné vyjádření fráze v češtině a také často vyžadoval (pro mě poněkud kostrbatý) překlad s tím, že rodilý mluvčí by to tak prý řekl. (V takovém případě následovaly mé otázky typu, jak by to řekl rodilý mluvčí po pěti pivech. ) Co se týče probírané látky, řekl bych, že nic nad rámec střední školy se neobjevilo.

Z této úrovně angličtiny není zkouška, ale pouze zápočet. Konal se půl-semestrální test a tento týden ještě zápočtový. Oba je třeba napsat na více jak 60% (nebo 70% ?), ale vlastně se nakonec ukázalo, že bude stačit ten zápočtový. Výsledky neznám, ale věřím, že to projde.

Matematická logika

Tichá voda břehy mele. Jako cvičícího mám „matfyzáka“ pana Hrocha, což je opět dobrá volba. Hodně toho vysvětlí, a ačkoliv nám neustále připomíná, že tohle cvičení jednou za 14 dní nám nenahradí každotýdenní přednášky, myslím, že mi jeho cvičení hodně urychlí následující učení i bez přednášek.

Proč tichá voda břehy mele? Protože na cvičeních nemusím v podstatě hnout pařátem a zápočet je za docházku. Udělat zkoušku už bude patrně horší.

A co že se tam vlastně bere? Výroková logika, predikátová logika, resoluční algoritmy, formalizace vět, a tak. Já jsem na tom v současnosti asi tak, že ještě rozumím (a umím s tím pracovat) těmto omalovánkám (viz obr.), ale to je asi tak vše. Zatím jsem logice nevěnoval skoro nic, asi mi zabere učení na zkoušku hodně času.

Tělesná výchova

Squash s pohodářem Mgr. Chrdlem. Tento sport jsem začal provozovat nově (inspirován sestrou a Alčou). Jak vědí ti, co mě znají líp, nejsem zrovna nadaný sportovec, a tak už jen zapsání takového tělocviku chtělo trochu vůle. Nakonec ale určitě nelituji a squash budu hrát dál – baví mě to. Zároveň ale v té skupince, kde jsem hrál, byla většina lidí lepší než já (max pár lidí na stejné úrovni), což je sice fajn pro vývoj, ale zase se to nedá vydržet věčně. Nicméně nevylučuji, že si squash zapíši znova. Pravděpodobně ale opět zkusím něco jiného. Ve výběru je hodně zajímavých věcí. Jinak squash jsem hrál přímo v Squashcentru Strahov, takže jsem to opět měl blízko.

Bezpečnost v elektrotechnice 1

Bylo třeba zapojit obvod dle schématu, což pro absolventa SPŠ nebyl žádný problém (a i ostatní to dříve nebo později zvládli). Dále probíhalo kontrolní měření několika zařízení různých stupňů elektrické ochrany a hlavně bylo nutné splnit určitou úspěšnost v testu.

Co se týče testů, nechal jsem se mylně zviklat bývalým spolužákem ze SPŠ, studentem EaI. Tvrdil, že bez skript tento předmět nedokončím, a tak jsem si je od něj pronajmul. Samozřejmě to nakonec šlo jen s nahlédnutím na STM wiki a skripta jsem ani neotevřel.

Trošku pochybuji o účelu tohoto předmětu pro STM. Na EaI to chápu. Potřebují mít potvrzení, že jsou oprávněni trénovat zapojování zásuvek (pardon, já si musel šťouchnout ). Nicméně programování v Jave neshodí ani operační systém, natož abych „dostal ránu“ … 12 V.

Tvorba elektronické dokumentace

Musím říct, že to je jeden z nejméně zajímavých předmětů, nicméně zábava na cvičeních celkem je. Hlavní problém je, že k dokončení tohoto předmětu je třeba přednést prezentaci, napsat článek, prodiskutovat se posterem a odevzdat dokumentaci softwarového projektu. U všeho je přirozeně tvorba podkladů velký žrout času.

Na cvičení jsem si vybral příjemnou cvičící Ing. Novou (vlastně jsem tento semestr celkem trefil dobře všechny pedagogy). Hlavně pokud jde o rozdávání bodů a hodnocení. Přednášky a postery jsme si určitou měrou hodnotili mezi sebou. Přes webové rozhraní jsme vždy toho druhého anonymně kritizovali (pozitivně / negativně). Ovšem časem se to obvykle zvrhlo a do anket se psali věci typu: „Už mám hlad, dneska máme ve studentském domě špenátovou kapsu Pepka námořníka.“ Inu, hodina před obědem.

Popravdě tento předmět by mohl být hodně zajímavý, ale tady bohužel musím trochu zkritizovat přednášejícího. Jak může učit prezentovat někdo, kdo po celou dobu přednášky stojí v rohu, v nudném oblečení a mluví ukolébavkovým stylem? V předmětu se probíraly i základy typografie a různé věci, které se hodí při publikaci kdekoliv, ale většinu jsem už znal.

Právní aspekty podnikání

Mgr. Šejnost! Má cenu říkat více? No jo, vy ho vlastně třeba neznáte. Jenže to se těžko vystihuje. Představte si úspěšného člověka ve středním věku (můj odhad), který vede (úspěšnou) právnickou poradnu, je neustále obklopen sličnými asistentkami a srší humorem a zajímavými příhodami.

Z pana Šejnosta je cítit, že na FELu neučí, protože by snad musel z existenčních důvodů, ale protože ho to baví (tímto netvrdím opak o ostatních). Přednášky jako jedny z mála braly časový rozvrh jenom jako orientační a jak šel čas, většinou jsme končili o dost dříve (ne že bych po tom toužil, stejně jsem měl ještě další přednášku).

Příprava na zkoušku probíhala pouze prostřednictvím webu http://sejnost.cz/ (postavené na Moodle), kde nám exportem z KOSu byly vytvořeny účty. Daly se zde stáhnout rozsáhle dokumenty k jednotlivým tématům a slidy k přednáškám. Hlavně zde ale byly zkušební testy, které měly tvořit 80% rozsahu zkoušek.

Zkouška samotná byla hlavně zkouškou toho, v jak špatných podmínkách jsme ještě zkoušku schopni složit. Pan Šejnost totiž zamluvil jednu ze starších učeben, kde není klimatizace, ale moderní umělohmotná okna – šlo otevřít jedno. Takže jsme se u zkoušky pěkně zapotili a ne nutně kvůli neznalosti některých zákonů. Navíc nám byly k dispozici sličné praktikantky pana Šejnosta, takže někdy bylo těžké se soustředit.

Tuto zkoušku mám již absolvovanou, protože jsem šel (jako většina) na před-termín. Dostal jsem za B (něco mezi 1 a 2), což jsem opravdu nečekal. Jak mnozí říkají, tato zkouška = komedie, nicméně otázky rozhodně nebyly jednoduché. První rána pod pás byla v podobě více (či žádných) správných možností v testech, což je hodně velký rozdíl oproti – vždy jedna správná odpověď. Navíc jsem měl pocit, že tam těch otázek mimo zkušební testy bylo více než 20%.

Objektové modelování

Asi nejtěžší předmět semestru, ale zároveň nejzajímavější. Přednášky výborně vedl Mgr. Michal Píše, kterého jsem už mnohokrát opěvoval na Facebooku. Pár lidí si na něj sice stěžuje, protože neuměli (stejně jako já) objektově programovat, ale myslím, že jeho forma výuky na příkladech, je ještě poměrně dobrá volba. Zkrátka objektové programování vám nikdo nevysvětli jako že 1 + 1 = 2. Každý si to musí pochopit po svém. Obvykle je třeba znát jak základní aspekty OOP, tak určitou omáčku kolem toho, aby vám to dávalo smysl.

Problém pochopení OOP asi nelépe vystihnul sám pan Píše v odpovědi na jednu z anketních otázek (ani připomínka, ani odpověď zde není doslovná): V prvním semestru jsem se naučil programovat určitým způsobem a teď mám začít úplně jinak, s čímž mám problémy. Odpověď: Jsou dva přístupy k výuce. V jednom se říká, že se má nejdříve učit klasické strukturované programování a pak přejít na objektové (což je aplikováno na STM). V druhé je to obráceně, která je podle mě lepší. Totiž čím déle někdo programuje jen za pomoci funkcí (metod), tím větší má pak problémy s přechodem na objektový přístup. (Což celkem sedí na můj případ.) …

Co se mi hodně líbí, tak to, že M. Píše využívá na podporu výuky moderní technologie. Takže kromě wiki s výtahy z přednášek, screencasty, slidy (na slideshare.net) atd., byl pro OMO k dispozici také např. Twitter, Google Calendar či ankety po každé přednášce. Jak asi víte, nejsem velký zastánce Twitteru, ale v tomto případě jsem ho byl ochoten skousnout (byl založen vlastně jen z důvodu, že wiki generovala pro případy OMO nevhodné RSS, a tak se novinky zrcadlily tímto způsobem).

Před každou přednáškou nám Mgr. Píše pouštěl různá videa. Některá stála za to, ale hodně jsem jich už znal. Mimochodem jednou jsem Píšemu poslal tip na před-přednáškové video a skutečně ho pustil. V době psaní tohoto článku jsem vlastně poslal ještě jeden. Uvidíme, jestli se chytne - vypadá to, že ano.

Zhruba v polovině semestru se psala první sítovací písemka a už ta dala hodně lidem zabrat. Přitom z ní nebyly žádné body, pouze bylo nutné jí napsat, abychom se vůbec mohli snažit o získání zápočtu. Skládala se ze tří příkladů, přitom pro úspěch bylo třeba udělat minimálně dva.

Ve zkouškovém období mě čeká závěrečná písemka, na kterou bude vyhrazeno 3,5 hodiny. Nicméně to nebude až tak velký problém. Hlavní překážkou bude úspěšné odevzdání semestrální práce.

Semestrální práce je společná s předmětem Programování v jazyku Java. Kromě toho, že musíme pro překlad používat skriptování pomocí Ant a celý kód musí vykazovat 100% code coverage (unit testy pro všechny metody), program hlavně musí být slušně napsaný (přirozeně s použitím OOP). Nutno dodat, že skok mezi úrovní programování v 1. semestru a tímto, je opravdu brutální a jelikož je toto i pro mě první objektově napsaný program, trochu se bojím, že můj návrh neprojde. Uvidíme.

Programování v jazyku Java

PJV hodně splývá s předmětem OMO. Přednášky sice vede zvlášť Ing. Miroslav Balík, ale cvičení mají stejného člověka. Nevím, jak je to jinde, ale u nás nijak PJV a OMO nerozlišujeme (na cvičení mám Mgr. Píšeho).

Organizace PJV hodně pokulhávala. Nejdříve jsme měli být z velké části hodnoceni prostřednictvím mini-testů (s webovým rozhranním), ale server byl více než často shozený nebo neuvěřitelně pomalý, takže z toho nakonec sešlo. Pak nám ale zase bylo řečeno, že si udělané mini-testy můžeme nechat uznat (kdybych to věděl dříve, tak bych se jich snažil vypracovat více).

Později byl zprovozněn nový automatický systém, tentokrát pro kontrolu bodovaných úkolů. Dva úkoly jsem se ještě se spolužákem pokoušel vypracovat, ale těch pár bodů za to opravdu nestálo (úkol zabral i celý den a navíc šlo v podstatě jenom o algoritmus, programátorsky to nijak těžké nebylo). I tento systém měl nedostatky. Zrovna když jsem oba úkoly odevzdával, server byl v nějakém rozmařilém módu a na jakýkoliv úkol kýval, že je v pořádku. Myslel jsem si tak, že jsem získal 7 bodů, ale ráno na mě čekal e-mail od pana Balíka, že se všechny body, z důvodu chyby, z toho večera odečítají. Samozřejmě po znovu-odeslání se v obou programech nějaké chyby našly. Nakonec se mi podařilo odevzdat jeden úkol.

Kromě přednášek a cvičení jsme měli ještě proseminář, který vedl Ing. Jiří Daněček. Na proseminářích se vyvíjel správce knihovny, na kterém jsme se měli naučit správně navrhovat software s oddělením vrstev (Business Tier, Integration Tier, Presentation Tier, Resource Tier).

Na přednášky v pátek ráno jsem hodně rychle přestal chodit. Jejich obsah mi přišel jako: „co všechno Java a její knihovny umí a jak se to používá“, což je snad i lepší si přečíst někde v klidu domova. Zjistil jsem ale, že kvalitních informací v češtině moc není, a tak jsem se valnou většinu toho, co teď umím, naučil z skvěle zpracovaného oficiálního tutoriálu.

Docela hrůzný je pohled na požadavky na semestrální práci (kromě lehké práce se soubory a kolekcemi jsme na nic z toho v 1. semestru ani nešáhli, nutno použít minimálně 3):

• práce se soubory
• síťová komunikace
• databáze (s použitím JDBC)
• grafické uživatelské rozhraní (AWT nebo SWING, bez použití grafického nástroje ve vývojovém prostředí)
• vícevláknový přístup
• kolekce

Struktura a architektura počítačů

Tento předmět je takovým mixem mikroprocesorové techniky, číslicové techniky a automatizace z mé střední školy. Nicméně i tak u tohoto předmětu docela trpím a už se těším, až ho budu mít za sebou. Poslední zápočtový test jsem dost zkazil a pravděpodobně si jej budu muset opravit.

Předmět má v lichém týdnu seminář a v sudém laboratoře (nebo naopak). V laboratořích vždy bylo třeba udělat nějakou úlohu, za kterou pak člověk dostal body. V první polovině semestru jsme pracovali s programy Xilinx a ModelSim. Pomocí těchto programů jsme „programovali“ hradlové pole a vytvářeli různé kombinační a sekvenční obvody. V druhé polovině semestru programujeme AVR-8bit (ATmega169) v Assembleru pomocí AVRstudia.

Přednášky vedla doc.Ing. Hana Kubátová, CSc., stejně tak mé semináře a laboratoře. Nemůžu si na ní stěžovat. Jak jsem už zmínil, skvěle se s ní povídá a naučit také umí. Akorát v některých případech na laboratořích to chce silné nervy. Pamatuji si, že jsem se ptal na nějakou banalitu, kterou jsem nemohl nalézt v Xilinx programu. Místo toho, aby mi řekla, sem klikněte, začala něco vyprávět a chtěla mě dotlačit k tomu, abych si to našel sám.

Většinu přednášek je možné shlédnout na serveru AVC. Jedná se sice o poněkud starší záznamy, navíc pro jiný - EaI - předmět, nicméně SAP je kombinací asi třech EaI předmětů, takže to odpovídá.

Technologie pro web a multimedia

Předmět, na který jsem se hodně těšil a zároveň předmět, u kterého jsem se bál, že mi nic nového nepřinese a budu se akorát tak při přednáškách chytat za hlavu. Nicméně hrůzné představy se nepotvrdily a Ing. Martin Klíma vedl přednášky v souladu s moderními názory a přístupností. (Což neberu jako samozřejmost. Slyšel jsem, jak se vyučuje web na JČU.)

Nepřednášel vždycky pan Klíma. Např. CSS a XPath převzal Ing. Lukáš Bařinka, kterého byste na první pohled tipovali spíše na vyhazovače v nočním klubu, než přednášejícího webových technologií. Kromě toho jsme také jednou měli hosta z Centrum Holdings, který nám povyprávěl o různých problémech, které nastávají, když vaše služby obsluhují velké množství uživatelů.

Doposud poslední přednáška se týkala editace videa (přednášel Roman Berka), která byla hodně zajímavá. Hlavně práce se zeleným plátnem a animacemi. Na slidy se můžete podívat zde, ale promítaná videa nemám.

Jinak se v předmětu probírají věci, které jsem se učil sám během střední školy. (X)HTML, CSS, JavaScript, XML, XSLT, XPath. Kromě různých drobností pro mě byla zajímavá hlavně část o HTML 5, o kterém jsem doposud nic nečel. Musím říct, že se na jeho hromadné rozšíření hodně těším, ale to ještě potrvá (implementace ve všech majoritních prohlížečích, používání moderních prohlížečů uživateli).

Kultura

Což takhle nějaká mimoškolní akce? Ano, různé alkoholové radovánky se konají poměrně často. Nicméně pokud nepočítám věci typu ježdění na prkně po schodech na koleji, asi by vás nic nepřekvapilo.

Z těch větších akcí stojí za zmínku Majáles, o kterém se už ale dostatečně rozepsal Tomáš. Já jen můžu dodat, že jsem se tam pěkně vykřičel a vyřádil (očima závislého pozorovatele ztrapnil ).

Další větší akcí pak bylo Miss Agro, které ale za moc nestálo. Z poloviny protože jsme tam s sebou neměli žádné děvčice, z poloviny protože to byla akce zdarma (a navíc vyhlášená široko daleko). Já jsem se nakonec jaksi odtrhnul od hloučku známých a jenom s Lubošem jsme šli dopředu na Monkey Business, který ale hráli z velké části z dabingu. Nicméně některé písničky rozjeli pěkně a placatka rumu pomohla si to trochu užít. Co mě ale hodně pobavilo, tak to byla cesta domů. (A teď by mě zajímalo, jak se vlastně ostatní, s kterýma jsem tam byl, domu dostali.)

Doprava z poměrně odlehlého areálu České zemědělské univerzity nebyla nijak posilněna a na této akci zdarma byla opravdu velká hromada lidí. Dopadlo to tak, že když byla zastávka naplněna, lidi transformovali frontu na zásobník a řadili se zepředu. Nakonec byla silnice do půlky naplněna lidmi a všude někdo pobíhal. Když pak přijel autobus, který byl naplněný již z předešlé zastávky, a tak ani nezastavoval, nezbylo než se smát a mávat. Museli jsme pak půlku cesty jít pěšky do míst, kde jezdili i autobusy s jinou trasou než přes toto mraveniště. Cestou jsme míjeli zastávky plné podobně naivních lidí.

Ještě zmíním jednu akci, protože ji mám v živé paměti a to jest Open Wednesday festival studentských kapel. Musím říct, že studentské kapely tedy nic moc. Ale co, sem se snad ani nehodí slušnost – spíš nic než moc. V paměti mi uvízla jedna kapela, která bez zpěvu cosi prznila na své nástroje a ještě měla tu drzost svým písním dávat názvy (Pavel název vystihnul lépe: bubny a kytara). Největší hlouček lidí se nacházel v okolí stánků s pivem a klobásami. Což je moc dobrá věc a myslím, že kdyby tu takové stánky byly otevřené pořád, určitě by se velmi snadno uživily (máme tu na Strahově málo hospod no ).

Na téhle akci jsem se naučil jednu důležitou věc a sice: Disco nikdy nejíš sám. Luboš přišel s tím, že ho baví mást lidí neočekávaným či nesmyslným jednáním, načež šel nabízet Pavlovo Disco sušenky lidem v okolí. „Dáte si Disco?“ „Eeee co? Ne….“ „Pořád ještě ne?“ „Jak pořád ještě, ty jsi se mě už ptal?“ (No dobře, tak autorem tohoto jsem byl já. ) Pak jsem šel za dvěma slečnama, které se ukázaly být německými turistkami, a tak jsem si alespoň procvičil angličtinu. „Any chance you speak German? Oh no, I don’t like German language.“

Taky jsme na téhle akci učinili několik objevů. Jednak to, že se musíme bavit o škole, protože jsme tak chytrý, že na všechno ostatní hned přijdeme. A pak že na zhodnocení holky na první pohled postačí bohatě 5 hvězdiček. Jemnější měřítko je zbytečný. Podle mě většinou stačí 3.

Taky jsem začal poměrně často hrát kulečník. Nad menzou máme pěknou hernu, kde je klid, člověk si tam může od baru přinést pivo či jinou pochutinu … co víc si přát. Začalo to nějak náhodou, kdy jsem to navrhnul Pavlovi na večeři. O nějaký ten týden později jsme už chodili ve více lidech a celkem pravidelně.

To mi připomíná, že když nám byla přesunuta výuka z pátku na středu (z důvodu, aby neodpadlo moc pátků), udělali jsme si takový menší herní či snad sportovní den.

Nejdříve jsme si šli zajezdit na motokáry. Musím říci, že to byl super zážitek a šel bych znovu. Bohužel to není zrovna levná každodenní záležitost. Sice chápu, že pronájem parkoviště něco stojí, ale IMHO na tom musí rýžovat hodně velký peníze. Mimochodem, byl jsem druhý ze čtyř.

Dále jsme pokračovali na bowling na Andělovi a poté jsme skončili u již zmíněného kulečníku. Vlastně ne, ještě jsme potom šli na stolní fotbálek na Pavlovo resp. Martionovo blok…

A to je vše, přátelé. Jestli jste se prokousali až sem, doufám, že nepovažujete čas strávený čtením článku za zmařený. Těším se na případné komentáře.

P.S. Chtěl jsem do článku dát Přidal jsem do článku ukázku některých slidů Mgr. Šejnosta, protože opravdu stojí za to. Dále jsem chtěl do článku dát jednu fotku od Alči. Oba bohužel ignorují mé zprávy. Alča bohužel ignoruje mé zprávy.