Byl jsem přinucen mou češtinářkou napsat fejeton na téma: Dovedu si představit... . Dlouhou dobu mi trvalo než jsem si vůbec vybral téma, byl jsem zkrátka bez inspirace, takže na to prosím berte zřetel.

Jsem velice zvědavý, jaký bude život za padesát let a o to více jsem zvědavý, když se podívám do historie počítačů.

Podívejme se na historické informace. V roce 1940 se používalo v počítačích spínacích relé. Takový počítač byl schopen vykonat několik operací za vteřinu, přičemž svým objemem zabíral celou sálovou místnost. Obrovským pokrokem bylo zavedení elektronek, díky nimž se počet provedených operací vyšplhal do několika stovek, naopak velikost takového počítače byla několikrát snížena. Elektronkové počítače se řadí do tzv. první generace počítačů. Druhá generace nastoupila s vynálezem tranzistoru, který opět několikanásobně zlepšil počítače, jak velikostně, tak rychlostně. Nutno dodat, že mezi relátkovými počítači a počítačemi třetí generace je časový rozdíl ,,pouhých“ dvacet let. Největší skok však přinesla třetí a čtvrtá generace, která již používá integrované obvody. Počítač čtvrté generace, který se vejde do skříně malých rozměrů je schopen vykonat několik desítek milionů operací za vteřinu.

Pokud si člověk pozorně přečte tato historická data, je jasně vidět, že vývoj výpočetní techniky roste po exponenciální křivce. Počítač na kterém teď píšu svůj strohý fejeton je tak výkonný, že kdybych ho mohl ukázat vědcům před padesáti lety, nejspíš by zahodili své pláště i zákony fyziky a dali by se raději na buddhismus přičemž můj Linux by pojali za svého reinkarnovaného vládce. Přitom tento počítač v poklidu přede pod mým stolem a odebírá v podstatě minimální množství energie, proto si také svůj ,,superpočítač“ mohu dovolit pustit i kvůli tak obyčejné věci, jako je textový editor.

Pokud bychom si našli o něco podrobnější historii počítačů, zjistili bychom, že mezi vynálezy nových součástek byl přibližně desetiletý odstup. Nyní se však vývoj ,,zaseknul“ u integrovaných obvodů a je jasné, že součástky donekonečna zmenšovat nejde. Některé prototypy dnešní tranzistorů mají velikost pouhých několika nanometrů a je vidět, že tato technologie pomalu dosahuje jistého stropu.

Otázka tedy zní, zda se mé generaci podaří přijít s něčím novým nebo ne, osobně si tím nejsem tak úplně jistý. Podívejme se na svůj konkrétní příklad. Po narození jsem byl posazen za počítač se slovy ,,Hrej si, tu máš kompjůtra !“, a tak to šlo několik let. Po tom co se i do naší rodiny dostalo připojení k internetu, díky němuž jsem poslal na účtech za telefon Telecomu okolo tisícikoruny měsíčně, jsem se začal zajímat o vývoj webových stránek. Tímto se defakto zabývám dodnes, krom toho mě v uvozovkách zajímá i vývoj software mimo web, avšak nějaký hardware mě moc nezaujal. Stejně tomu tak je až na výjimky (resp. výjimku) i u mých spolužáků a jestli tomu tak je všude, pak se do těch technologických laboratoří asi moc lidí nepohrne. Je to způsobené především současně používanými integrovanými obvody, do kterých nikdo ,,nevidí“, a tak se IO těžko stávají koníčkem nějakého nadšence.

Jaká je tedy moje vize světa za padesát let ? Jsou v podstatě dvě možnosti. Pokud někdo přecejen přijde s nějakou novou, naprosto úžasnou součástkou a vývoj počítačů tak nadále poroste tou rychlostí jako doteď, pak se máme na co těšit. Bohužel, tento vývoj bude pravděpodobně mít dopad na život lidí tím způsobem, že z nich stanou asociální bytosti. Tím že se všechno zautomatizuje a 90% pracovní síly bude přesunuta za počítačový terminál se totiž dosti zredukuje společenský život. Říkáte že to nebude tak horké, jsou tu přece školy kterými musí člověk projít a tak dále. No, tak zrovna ty školy se dají velice jednoduše realizovat pomocí webové kamery a na některých vysokých školách už to dokonce funguje. Ale pojďme se raději zamyslet nad tím, co by mohlo přinést dalších padesát let s již zmíněným exponenciálním technologickým růstem. Tak především velice propracovaná umělá realita. Teď nemyslím pouze na monitorech jako tomu bylo doteď, ale takovou ve které se budete moci procházet a nepoznáte ji od skutečnosti. Internet bude něco naprosto samozřejmého, asi jako že máte do domu připojenou elektřinu a pokud se za něj bude platit, pak paušálně jako je tomu např. u televizních poplatků. Stejně tak jeho rychlost bude jednotná, záviset bude maximálně na zahlcenosti cílového serveru. Že je to hloupost ? Pokud víte jak funguje internet pak také víte, že to hloupost není, ostatně v USA se už dnes za internet téměř neplatí. Propracováním těchto dvou věcí do jisté dokonalosti by opět přispělo k redukci společenského života, protože člověk bude schopen naplnit všechny své touhy i potřeby z pohodlí své projekční jednotky. Je také dost možné, že bude nějaký všeobecný systém identifikace lidí (oční sítnice ?) napojený na centrální databázi, díky čemuž se budeme moci všude identifikovat nebo např. platit bez potřeby mít cokoliv s sebou.

Psal jsem, že jsou dvě možnosti jak bude vypadat svět v příštích padesáti letech. Druhá je tedy taková, že se dál budou pilovat do dokonalosti integrované obvody, ale jelikož to už moc nepůjde tak se bude především propracovávat software. V tom případě se teda nedají čekat žádné převelké novinky. Každopádně jsem si jistý, že za padesát let už bude zdigitalizováno všechno co jde, od televize přes studijní materiály po rodné listy. Už jen to je skvělé, protože digitální informace se dají snadno kombinovat s jinými digitálními informacemi a v tom je velká síla.