Pozor, škola v kombinaci s užíváním počítače vyvolává psychické poruchy!

Sedím v lavici a cítím, že mi dochází energie. Hlavní pevný disk je už téměř odpojený a já usínám. Netrvá to však dlouho a profesor na mě odesílá ping. Bohužel, jinak spolehlivý sniffer mého spolužáka je zrovna vypnutý, a tak mě včas neprobudil. Trhnu sebou a nevědě o co jde, odesílám alespoň náhodně vygenerovanou odpověď. „253ms nejnižší, 350ms střední, 720ms nejvyšší", sebevědomě hlásím.
Profesor se na mě dívá, nedávaje cokoliv najevo, ale já už vím, že se mu cosi nezdá. Skenuje mě antivirem a bohužel pro mne nachází spuštěného červa womanLucka.exe. Okamžitě na to jsem nucen jít se podrobit hlubší analýze před tabuli.

U tabule nastavuju chtě nechtě přístupová práva pro složku se svými vědomosti. Celá skupina profesorů teď má práva read pro mé vědomosti. Definuji ještě standardní výstupy a jsem připraven.

define stdoutput primary: voice
define stdoutput secondary: table

První otázka je tvrdě podpásová. Je vidět, že můj profesor nemá rád, když studenti ve škole vypínají své antiviry a nechávají své myšlenky mimo třídu. Při vyhledávání informací tak dostávám jen pointer na prázdný sektor v paměti.

Druhá otázka už je daleko lepší a já posílám vše, co vím na standardní výstupy. Pokud možno každou informaci na oba dva, abych vyvolal dojem vysoké úrovně vědění. Profesor, starý UNIXář se poťouchle usmívá nad mojí primitivností. „Silně zavirovaný, znalosti pouze povrchové", diktuje svůj verdikt. Za trest budete dnes celý den instalovat bezpečnostní záplaty a updaty antiviru. Tiše si od profesora beru archiv plný gigabajtů dat a odcházím.

V lavici si zapínám firewall s maximálním nastavením zabezpečení. Všechny pakety od mých spolužáků jsou tak odfiltrované a já můžu v klidu přemýšlet. Jak, do všech čtyř-jádrových procesorů, mám tu zatracenou školu dokončit?!? Pořád jenom instaluju bezpečností záplaty po dírách, které už stejně nikoho nezajímají a i tyhle informace se vlivem fragmentace stávají nepoužitelnými. Zatracený NTFS !

To už ale indikátor konce hodiny nabývá pravdivé hodnoty a já i se svými spolužáky se přesouvám na jinou hodinu. Hodinu svatou, kdež svaté písmo vykládáno jest. Jinak známa též jako čeština.

Paní profesorka, zapřisáhlá Windowsařka, na mém obličeji okamžitě poznává, že něco není v pořádku. Zve mě tedy do předních lavic na konzultaci. Ptá se mne: „Studente, co se to s vámi děje?". Pokorně skláním hlavu a přiznávám se: „Myslí na zlé věci, paní profesorko. Myslím na jablíčka a tučňáky." Profesorčina tvář se zkroutila zlostí a odvětila: „Uděluji vám svatou reinstalaci a deset minut denně na TechSupportu po dobu následujících dvou měsíců".

Už toho začínám mít dost. Má trpělivost přetéká jak buffery v Excelu 2007 a ubírám se raději ze školy pryč do nedaleké hospůdky. Tam už se začínám uklidňovat, za pomoci podpůrných látek pronikám do příkazové řádky a instaluji nové viry.

P. S.: Podobný příběh byl rovněž zapsán v jazyce PHP.