Můj názor na politiku v ČR a (mezistátní) bezpečí.

Násilí v politice

Předem bych rád zdůraznil, že toto je subjektivní článek. Sice je zbytečné to na blogu zmiňovat, protože až na čestné výjimky je tu subjektivní prakticky vše. Nicméně toto je natolik kontroverzní téma, že podle pravidla - každý má nějaký názor - se raději tímto způsobem kryji, aby to tu nedopadlo, jak pod články o fotbale.

Jaký je vlastně původ slova politika? Pravda, ve skutečnosti pramenní v Řecku a má co do činění se společenstvím a jeho řízením. Já mám ale politiku spojenou s anglickým slovem „polite“ - tedy zdvořilý, slušný, ušlechtilý.

Politika je pro mě zkrátka vrchol toho, k čemu se společnost těžkou a dlouhou evolucí dopracovala.

Však víte, problémy buď řeší generálové nebo politici. V dávných dobách politika nebyla buďto vůbec nebo byla jen v pozadí a moc se toho pomocí ní vyřešit nedalo. Vezměte si takovou Trojskou válku. Chlapec si odvezl princeznu jiné země a hned z toho byla ne zrovna malá válka. Jaké by asi bylo dnes rozložení států, kdyby už tenkrát fungovala politika na nějaké vyšší úrovni.

Politika pro mě tedy představuje jakýsi symbol bezpečí - že se při prvním problému nepůjde hned do zbraně. Ale ...

Ale poslední dobou se do politiky velice nepříjemně násilí vkrádá. Což je pro mě něco naprosto odporného, protože by od ní mělo být na míle vzdálené. Nejhorší je samozřejmě, ne tak časté, násilí fyzické. Stejně tak by se ale mezi politiky neměly objevovat slovní (často osobní) útoky, které už jsou vidět poměrně často.

Fotit vaše dítě samozřejmě nemá bez dovolení právo ani fotograf nějakého magazínu. Nicméně může se v takové situaci politik sebrat a jít to fotografovi spočítat ručně? V žádném případě. Měl by být na tolik povznesený nad dění okolo sebe, že ho to nemůže vyvést z rovnováhy.

Já a politika

O politiku se téměř nezajímám. Pouze znám přibližně volební programy některých stran, abych věděl, koho volit. Nehaním politiky jako každý druhý pepík, protože věřím, že jejich práce je hodně náročná a politici mají na svých ramenou velkou odpovědnost. Nemluvě o ztrátě soukromí (v případě vrcholových politiků), které je k nezaplacení.

Stejně tak nehašteřím nad každým nesplněným bodem volebního programu, protože jej beru s rezervou. Chápu, že některé věci nejdou prosadit tak snadno a také chápu, že volební programy jsou trochu nadnesené pro v iluzi věřící občany. Také vím, že mnoho věcí, které strana prosadí, přinesou užitek i za rok či později.

Proč tedy toto píši? Žádný článek o politice jsem tu nikdy nepsal a zase dlouho nenapíšu. Asi mě vyprovokovalo úspěšné projevení nedůvěry vládě v době, kdy se na nás „dívá“ celá EU. Kdyby to mělo vážný důvod, tak neřeknu nic, ale v tomhle je silně cítit pouhý boj o moc mezi dvěma stranami.

Jan Kraus - Uvolněte se prosím

V souvislosti s křičícíma pepíkama se musím zmínit o populární show Krause. Tváří se jako pořad pro náročnější diváky, ale já v ní vidím pravý opak. Kraus si zkrátka postavil kariéru na tom, že všude kudy chodí říká, jací jsou Češi špatní a jací jsou politici dementi. Tedy tvoří zábavu pro pepíky a jeho vtipy jsou jen ohrané klišé.

Barack Obama v Praze

Před chvílí jsem shlédnul projev Baracka Obamy a rád bych se vyjádřil především k tématu jaderných zbraní (resp. odzbrojování), o kterém také Obama mluvil.

Atomové zbraně pro mě totiž také (možná paradoxně) představují bezpečí. Jejich síla už byla ukázána (nutnost, jinak by nebyly brány vážně), a teď už jenom v klidu odpočívají v silech a myslím, že na případnou válku mají spíše preventivní účinek. Jejich užití by si 8x rozmyslel i hodně radikální státní vůdce a nakonec se jde raději politickou cestou.

Barack Obama o odzbrojování mluvil hodně. Sice řekl, že nechce, aby USA bylo jedinou zemí disponující atomovými zbraněmi, ale stejně mám silný pocit, že by k tomu nenápadně rád dospěl. Pokud si správně vzpomínám, chtěl by, aby USA regulovalo vybavenost jadernými zbraněmi ostatních zemí a také by rád snížil počet jaderných hlavic Ruska.

Já říkám: Jaderné hlavice zajištují bezpečí, ale musí jimi disponovat více států. Ne pouze jeden.

P.S. Slovo „pepík“ píši záměrné s malým písmenem p. Nevyjadřuje konkrétního Josefa, ale průměrného (či spíše podprůměrného) Čecha.