Čundr po 3. největším ostrově na světě - bájném a bujném Borneu, zpestřený pevninskou Malajsií a sultanátem Brunej.

Autorem tohoto cestopisu nejsem já sám, ale má sestra Tereza Daňková. Já jsem tu pouze v roli vydavatele a technické podpory.

V únoru 2014 jsme se rozhodli strávit 3 týdny na Borneu, tropickém ostrově, který je z části územím Malajsie, z části Indonésie. Indonéská část je označována jako Kalimantan. Letos jedeme tři ženský a bereme s sebou Tomáše icon_smile.gif Doktorské tituly převažují nad inženýrskými, což vypadá na slibnou zábavu. Misi tradičně začínáme v plzeňské (pražské) hospodě. Na stole se točí panáky vodky a ženské řeči okolo nutnosti zotročení Tomáše. Na letiště nakonec vlajeme v podroušeném stavu na poslední chvíli a vysvětlujeme starostlivé slečně na přepážce, že se Tomáš opravdu dost bojí lítat. Ten pro jistotu hned mizí v kokpitu za kámošem. Tentokrát máme trojboj KLM, Air France a Czech Airlines. Při krátkém mezipřistání v Amsterodamu vymýšlíme strategii, jak přežít 12 nekonečných hodin ve vzduchu. Někdo volí pivo, někdo víno, někdo Neurol. Iva má vlastní speciální „oblbovák“, má chřipku s horečkou…

002.jpg

PŘÍPRAVY PŘED ODLETEM

Trasu jsme museli naplánovat trochu dopředu, ceny místních letenek s blížícím se dnem odletu totiž radikálně stoupají. Již z domova jsme tedy nakoupili 3 vnitrostátní letenky: z Kuala Lumpur do Bruneje ( s Air Asia za 1.125,-Kč), z Mulu do Kota Kinabalu (s MAS Wings za 630,-Kč) a z Tawau do Kuala Lumpur (s Air Asia za 1.480,-Kč). Přibližná trasa byla tedy předem daná, detaily jsme dolaďovali na místě.

Na Borneo je vhodné mít očkování proti břišnímu tyfu, žloutenkám, případně vzteklině. Jde navíc o mírně malarickou oblast. Antimalarika vás ale před malárií ochrání jen s úspěšností 40%, za to vám však se 100% úspěšností zničí játra. icon_smile.gif Oficiálně přiznávanými vedlejšími účinky jsou křeče, halucinace a agresivita. Opět tedy volíme raději kvalitní repelent s obsahem látky DEET a vlastní moskytiéry. Na Borneu neexistuje žádné ideální roční období. Podnebí je rovníkové, vedro a vlhko. Prší průběžně celý rok, protože „není deštného pralesa bez deště“. Brutální tropický slejvák přichází i odchází nečekaně rychle. Úmyslně jsme si s sebou nebrali žádné pláštěnky. Lehkou pláštěnku totiž slejvák okamžitě roztrhne a v tlusté se zase upaříte k smrti. Tropický liják okamžitě střídá tropický pařák, takže není nic jednoduššího než zmoknout a uschnout. Jediné, co jsme chránili před deštěm, byly batůžky a foťáky (takže uzavíratelné vodotěsné igelitové sáčky, látkové voděodolné vaky a pláštěnky na batohy).

003.jpg
přípitek na úspěšnej vandr
004.jpg
Tomáš si uvědomuje dámskou převahu expedice

KUALA LUMPUR

V hlavním městě Malajsie Kuala Lumpur přistáváme v pozdním odpoledni, měníme dolary na malajské ringitty (1 MYR = 6,30 Kč) a hledáme hostel The Explorers Guesthouse, což je jediné ubytování, které máme zarezervované už z domova. Hostel nemůžeme najít, zkoušíme tedy najít nejdřív pivo. Malajsie je muslimská země, takže shánění alkoholu často připomíná hledání jehly v kupce sena. Obchody „7 Eleven“ a Číňané to ale jistí. Navíc jsme přípravu nepodcenili, takže máme každý v batůžku plastovku od minerálky, ve které není minerálka. Tomáš má těch „minerálek“ víc, protože musí nějak vydržet 3 týdny sám se třema ženskýma… icon_smile.gif

Malajsie má 13 spolkových států, některé mají status monarchie, některé sultanátu. Vše zastřešuje hlava státu – sultán, který se ustanovuje každých 5 let a musí být vždy z jiného státu. Malajsie má kromě své tradiční asijské tváře s barevností a chaosem, i tvář moderní. Jde o druhou nejsilnější ekonomiku v jihovýchodní Asii, hned po Singapuru. Každý rok v dubnu tu jezdí formule F1 Velkou cenu Malajsie. Pýchou a symbolem metropole jsou Petronas Twin Towers, dvojčata věží těžební společnosti Petronas. Až do roku 2003 byly nejvyšší budovou světa. Věže mají 88 pater a 452 metrů na výšku. Základna věží má tvar osmicípé hvězdy, celá stavba používá geometrické principy typické pro islámskou architekturu. Pokud vstanete brzo ráno, vystojíte si nekonečnou frontu a zaplatíte 80 RM, vyvezou vás na vyhlídkovou terasu až do 86 patra. Nebo za vás ty nepříjemné kroky provede pod menším nátlakem spolucestující gentleman. icon_smile.gif Hned prvního večera jsme zaútočili na místní pouliční vývařovny přetékající výborným jídlem a na tradiční ovocné šejky. Anička nás taky naučila na místní celozrnné sojové mléko. Kupovali jsme si ho pak k snídani každý den.

005.jpg
Petronas Twin Towers
006.jpg
noční nájezd na pouliční žrádelny

Na Kualu máme vyhrazený jeden den, takže se činíme. Ačkoliv je město protkáno sítí rychlovlaků, metra a magnetické dráhy monorail, není problém projít ho pěšky. Nevynechali jsme Merdeka Square (náměstí, kde byla v roce 1957 vyhlášena nezávislost), televizní věž Menara, ptačí park, mešitu Masjid Jamek, Chinatown, národní mešitu Masjid Negara, ani Sri Mahamariamman Temple (hlavní hinduistický chrám země). Malajská společnost je multikulturní, vedle sebe tu žijí Malajci, Číňané, Indové; muslimové i hinduisté a do toho všeho jim tu po ulicích lítají bezbožní turisté v šortkách. icon_smile.gif Dvě třetiny plochy Malajsie je na Borneu, kde ale žije jen 20% obyvatel. Z bezpečnostního hlediska jde o bezproblémovou zemi, ve které se navíc nesetkáte s pověstnou asijskou vlezlostí a dotěrností.

007.jpg
mešita Masjid Jamek
008.jpg
teletubbies v národní mešitě
009.jpg
hinduistický rituál
010.jpg
detail hinduistického chrámu

MALAJSKÁ KUCHYNĚ

Mnohonárodnostní Malajsie nabízí svým návštěvníkům i jedinečné gastronomické zážitky. Znalci se shodují, že právě v Malajsii se soustřeďují všechny chutě a vůně jihovýchodní Asie. Můžete zde ochutnat čínská, nyonská (kombinace čínského a malajského), indická i indonéská jídla. Tradiční rýžové (nasi) a nudlové pokrmy (mee) se ochucují sojovými, ústřicovými a rybími omáčky (belakan), kokosovým mlékem, zázvorem, lemon grass a hodně, hodně chilli. icon_smile.gif Povinností je národní jídlo nasi Lemak (rýže uvařená v kokosovém mléku s ančovičkami, masem a vejcem), všudypřítomné placky roti canai, jarní závitky popiah, kari ayam (kuřecí kari omáčka), asam laksa (pálivá kyselá polévka z rýžových nudlí a tamarindu), char kuey teow (pokrm ze širokých nudlí a masa), mořské plody na všechny způsoby, vydatné polévky v obřích miskách a modré rýžové moučníky obarvované květy místní rostliny bunga telang. Čerstvě připravené jídlo mizí v pouličních žrádelnách stejně rychle, jako se stíhá připravit. Nezbývá než popřát obligátní: „Selamat makau“, které jsme ještě vylepšili cennou radou: „Nikdy nevěř svému talíři.“ To, že vás kolega, který si objednal stejné jídlo, ujistí, že ta zelená paprička není vůbec pálivá, nikdy neznamená, že vy máte na talíři úplně tu samou… icon_smile.gif

031-1.jpg
031-2.jpg

BRUNEJ

Pro úspěšný přesun na Borneo jsme byli ochotni obětovat mnoho, budíček byl nastaven na smrtelných 3:15. Hned po přistání v hlavním městě Bandar Seri Begawan jsme si dokázali, že nejsme žádní přizdisráči a ještě pod dohledem letištních kamer si řádně přihnuli z našich „minerálních vod.“ V Bruneji panuje jedna z nejtvrdších prohibic na světě, za kterou se chodí i sedět, takže čirá rebelie. icon_smile.gif V Bruneji nás čekal řádně upocený den s krosnou na zádech. Nemohli jsme vynechat slavnou mešitu Sultan Omar Ali Saifuddien Mosque, jejíž kopule je pokryta ryzím zlatem. Ochutnali jsme poprvé placky „roti canai“, které se prodávají po celém Borneu a jsou bomba. Prošli jsme také vodní vesnicí Kampong Ayer, ve které žije zhruba 10% populace. Kontrast dřevěných chatrčí se zlatou mešitou je velmi kuriózní.

Brunej je divná mini-země plná mešit, zlata a ropy. Velí zde sultán, pohádkově bohatý pokračovatel nejstarší královské dynastie současnosti, jejíž historie trvá přes 600 let. Jeho vozový park údajně čítá asi 3.000 luxusních automobilů, např. 360x Bentley, 200x Ferrari, 160x Porsche, 130x Rolls Royce... Režim je srovnatelný se Saudskou Arábií. Žádný alkohol, žádné oslavy, stokrát denně povinně na halekačku do mešity. Ženský tu chodí zahalený do burek, což je ten nejstriktnější muslimský úbor, ze kterého vidíte jenom jejich oči. Soukromě jsme jim začali říkat „střílny“, protože to celé opravdu působí jak pozorovatelna ostřelovače. Jediné všední radůstky, které Brunejcům zbývají, je jídlo a nakupování. Hned za hranicemi jsme potkávali Brunejce, jak zde „na tajnačku“ flámujou. Prej je tady Alláh nevidí. Výhodou je, že v Bruneji nemusíte platit daně, máte zadara zdravotnictví a školství a nulový státní dluh. Zásoby ropy však údajně Brunej vyčerpá okolo roku 2030 a země dosud nemá žádný plán, co bude dělat dál. Nejspíš prostě bude GAME OVER!

011.jpg
nuzní vandráci mezi záplavou zlata
012.jpg
brunejská vodní vesnice na kůlech

SARAWAK, Limbang

Ještě odpoledne jsme zahájili přesun z Bruneje do bornejské části Malajsie, do státu Sarawak, městečka Limbang. Zaujala nás neodolatelná nabídka pana Lima na dvoudenní pochod džunglí po stezce bývalých lovců lebek do národního parku Mulu (http://www.walk2mulu.com/). Výlet zněl slibně: „If you want none of the following – sweating, muddy trails, getting wet, panting and sun burnt, this tour is not for you! Please go into relaxing tours!“ Cena 1780 RM (tedy 2.800,-Kč na jednoho) zahrnovala přepravu, průvodce, vstup do parku, jeskyň a ubytování i jídlo na dva dni. Borneo bylo dříve považováno za divoký, krutý a legendami opředený ostrov. Lov lebek byl akt cti, kterým mladík dokazoval, že je mužem. Odvaha se přesunula z hlavy poraženého na vítěze. A co hlavička dole, to jedno fešácký tetování!

Nakonec se ukázalo, že nebude úplně jednoduchý dostat se do Limbangu, ani najít pana Lima. Navíc když už se do Limbangu dostanete, nemáte pak už jinou možnost než najít pana Lima, protože nic jinýho se tu dělat nedá. Během pátrací akce jsme dokonce vlezli do smrduté temné kobky „internetové kavárny“, doupěte místních výrostků pařících on-line hry. Ve směsi ohlušujících výstřelů a vítězných fanfár doporučujeme strávit 30 minut k dosažení stavu úplného šílenství. Nakonec jsme měli více štěstí než rozumu a s ochotným panem Limem jsme se shledali. V rámci přípravy na drsné podmínky džungle jsme nocovali v nejlevnější díře ve městě s výmluvným názvem Economy Hotel. Tento typ ubytování jsme začali familiárně nazývat „bídnou budkou“. To je nevábný pelech s pryčnou, ve kterém se celou noc těšíte, až to budete mít za sebou. icon_smile.gif Tohoto večera poprvé „přijel vlak“. Dělalo to rámus jak lokomotiva ze století páry, ale byl to jen tropickej slejvák jako kráva…

013.jpg
konverze k islámu v Economy hotel
014.jpg
plavba po mělké řece na Headhunter's Trail

PŘÍPRAVY NA BOJ S PIJAVICEMI

Nejsme žádní tydýti, aby nás nenapadlo, že krásná džungle nebude tak romantická, jak vypadá na fotkách. Klasické téma jako „hadi a pavouci“ brzy vystřídalo magické slovo „pijavice“. Malý červ, který saje v džungli krev nebohým cestovatelům. Internet je plný zaručených rad, jak na ty svině vyzrát, takže jsme posledních pár dní před odletem v podstatě neřešili nic jiného. Dokonce jsme uzavřeli sázky, že komu se zakousne první pijavice, vyhraje pivo. V Malajsii existují dva druhy pijavic. Hnědá pijavice číhá na zemi a „tygří“ pijavice se žlutými pruhy ve větvích stromů. Jejich teplotní senzory údajně fungují lépe než psí čich. Přisátí je bezbolestné, takže si jí všimnete, až když je pozdě. Pijavice vpouštějí do rány látku hirudin, který působí proti srážení krve, takže to pak krvácí několik hodin. Slizký červík, který nejdřív vypadá jako nitka a pak jako přerostlá žížala, se navíc špatně odtrhává, má pevnou přísavku, klouže mezi prsty. Ohledně prevence někdo radí být zahalený od hlavy až k patě, mazat se olejem, solí, repelentem, mýdlem, nosit hladké elasťáky, návleky (leech socks), napustit ponožky eukalyptovým olejem, odrazovat kouřem. A rady jak odstranit pijavici? Odříznout nožíkem, odcvrnknout palcem, vypálit cigaretou, alkoholem, solí … Nejrealističtější obraz nám nakonec poskytl Lonely Planet, který všechny zaručené triky označil za babské rady a boj s pijavicemi za předem prohraný. Nepřenášejí žádné nemoci, tak jaképak copak?! Cestovatelům, kterým se hnusí pohled na krev, bylo doporučeno nosit tmavé ponožky. Stékající krev z nohou totiž vypadá rozhodně estetičtěji na černé ponožce než na bílé. icon_smile.gif

STEZKA BÝVALÝCH LOVCŮ LEBEK

Ráno začalo jít do tuhýho, oblékáme černé ponožky a vyrážíme na slavnou Headhunter´s Trail. Odevzdali jsme panu Limovi naše krosny (prý nám je pošle letadlem do Mulu!?) a odjeli vstříc pralesu jen s malými batůžky. Balit bylo nutné technikou „Co nemáš, to nepotřebuješ.“ Vešla se jen lahev vody, kartáček na zuby, zrcadlovka, čelovka a velký šátek, který věrně posloužil jako deka, kalhoty, mikina, ručník, obal na foťák i kapesník. Stezka kopíruje skutečnou trasu bývalých lovců lebek, po které se kdysi ze své vesnice vydávali na lov. Nejdříve po řece, pak po svých. Řeka se brzy změnila v říčku a Tomáš zahájil odplatu se zotročováním. V mělkých úsecích jsme začaly poslušně vyskakovat do vody a tlačit loď s Tomášem na palubě, aby si nenamočil botičky. V jednom úseku jsme dokonce musely vylézt ze zaseknuté lodě na strom. Náš průvodce má s sebou loveckou pušku se třemi náboji, což nás uklidňuje - jeden z nás určitě přežije. icon_smile.gif První den máme za úkol doťapat 11 kilometrů do „kempu 5,“ kde budeme nocovat. Stezka není žádná turistická dálnice, za celý den jsme nepotkali ani živáčka. Džungle hučí zvuky ptáků a hmyzáků, míjíme obrovské stromy, lijány a bambusy. Občas si kráčíme po vyšlapané cestičce, občas se drápeme přes popadané obří stromy. Vlhkost se pohybuje okolo 90%, teploty okolo 30°C. Pod nohami nám proudí dálnice obřích mravenců a psychedelicky zbarvené chlupaté housenky a boj s komáry a muškami prohráváme na plné čáře. Náš průvodce občas vyděšeně uskočí a zařve „SNAKE!“, na což my reagujeme výskokem směrem k hadovi s nažhavenými foťáky. icon_smile.gif Všechno to ale před námi utíká. Bohužel a bohudík…

016.jpg
punk is not dead in Borneo
015.jpg
putování po Headhunter´s Trail

Na našich nohou se objevují první pijavice. Metodu absolutního zahalení jsme okamžitě zamítli. Chtěli bychom vidět toho debila, co trekuje v téhle sauně zahalen po pás v černých elasťácích, gumových návlecích, táhne sebou lahvičku eukalyptového oleje a pravidelně se potírá solí. My pochodujeme spoře odění a pijavice ze sebe pravidelně seškrabujeme ještě dřív, než se zakousnou. Jsou to šikulky, na kůži se totiž okamžitě přicucnou přísavkou. Párkrát nám dalo takovou práci je odtrhnout, že už jsme málem slavili zakousnutí… Stezka je prošpikována chatrnými provazovými mosty, jejichž překonání je zážitek sám o sobě. Nevyhnete se myšlenkám, kdo asi takovému mostu dělá technické revize a jak pravidelně? Pochopitelně se solidně houpe a svépomocí se dá rozhoupat ještě více, takže pokud máte s sebou nějaké pubertální chlapce, nechte je jít jako první…

017.jpg
Monkey Bridge
018.jpg
Anička překonává provazový most

Pět minut poté, co jsme dorazili do kempu, „přijel vlak“. Camp 5 nás totálně ohromil. S ohledem na obsah webových diskuzí jsme byli psychicky připraveni na strašnou díru, kde nám v noci budou po hlavě lítat krysy. Pelíšky sice byly skutečně umístěné jen na dřevěných pryčnách v otevřeném prostoru bez dveří, vyfasovali jsme ale žíněnky, všude bylo čisto, fungovalo světlo, prodávali tu pivo a koupelna byla jedna z nejpěknějších z celé dovolené. V kuchyni jsme si dokonce načepovali pitnou vodu z filtračního zařízení. Úplně zbytečně jsme sebou tahali tabletky na dezinfekci vody z potoka! Dali jsme tedy chladit piva do řeky a počali vztyčovat moskytiéry, s čímž jsme měli všichni premiéru. Anička prokázala vysokoškolské vzdělání a vztyčila jako první. Jako první tedy zjistila, že moskytiéra pro dva je stěží pro jednoho. Tomáš zatajoval svůj inženýrský titul, co to šlo. icon_biggrin.gif Nakonec nás zachránila izolační páska. Anička měla pravdu - z izolačky si každej správnej „Mac Gyver“ postaví i chaloupku. icon_smile.gif Za zvuku burácejícího tropického lijáku se chlastá výtečně, takže Aničky slivovice nedožila rána. Kombinace deště, slívky a rámusu z džungle je navíc tím nejlepším práškem na spaní…

019.jpg
prales starý až 80 miliónů let
020.jpg
noční vztyčování moskytiér

NÁRODNÍ PARK MULU

Ráno jsme vyfasovali v kempu snídani a cenné rady pro případ zabloudění. Dnes to prý zvládneme bez průvodce, je to „devět kilometrů tímhle směrem.“ U řeky na nás bude čekat převozník Bagley. Hned jsme si vzpomněli na naše bágly a bylo nám teskno. Cesta ubíhala rychle, pohoupali jsme se na dalších mostech a seškrábli další pijavičky. Po včerejším slejváku trochu bahýnko. Bagley kupodivu nebyl bájný a skutečně na nás čekal kdesi u řeky uprostřed pralesa. Je neskutečný, jak v celé Asii všechno bez problémů funguje bez jediné písemné objednávky, faktury či dodacího listu. icon_biggrin.gif Ohledně báglů jsou zprávy horší. Dneska údajně žádná letadla do Mulu nepřiletěla, protože bylo prostě blbý počasí…

Do národního parku Mulu, který je označován jako jeden z nejkrásnějších na Borneu, jsme vpluli lodičkou. Park leží daleko od civilizace, přístupný je jedině letecky nebo pěšky z Limbangu. Je to známá krasová oblast, která se vyznačuje velkou biodiverzitou. Nacházíme se v jednom z nejstarších pralesů na Zemi obklopeného horami (okolo 2.000 m), takže samozřejmě UNESCO. Borneo je obecně rájem všech entomologů. Hmyzu je tu kvanta, objevují se stále nové druhy a všechno tu dorůstá strašidelných rozměrů. Červené stonožky, chlupaté housenky, brouci, vážky, motýli, velké strašilky. Jen blbých mravenců je tu údajně 450 různých druhů. Nejvíc nás zaujaly „lantern bugs“, malí hmyzáčci s dlouhým nosem (česky „svítilka“). Název je odvozen od pověry, že jejich nos v noci svítí a přitahuje kořist. Ve skutečnosti tímto nosem pouze sají nektar z rostlin. Fotit se moc nedají, jakmile někoho zmerčí, naschvál se poposunují na druhou stranu stromu. Tento park je známý také výskytem raflézie - rostliny s největším květem na světě, která vykvétá jednou za 9 měsíců, kvete 4 dni a poté umírá. Šance ji spatřit je tedy skoro nulová a takové štěstí bohužel nemáme ani my…

023.jpg
ještěrka v NP Mulu
021.jpg
svítilka
022.jpg
pijavice

Ubytovali jsme se přímo v parku v místním „hromadným hrobě“. Tak jsme začali soukromě nazývat všechna ubytovací zařízení, která sdílíte s větším počtem lidí. icon_smile.gif Ochutnali jsme domácí rýžové víno, které chutnalo trochu jako burčák. Nenechali jsme si ujít prohlídku čtyř místních jeskyň - Wind cave, Clearwater Cave, Lang´s Cave a Deer Cave. Každá vznikala jinak, takže každá vypadá jinak. Obzvláště Deer Cave je jeskyně jako kráva, má několik „nej-nej-nej“ a zcela jistě nejvíc netopýrů a guána. Bagley se na zpáteční cestě Tomáše ptal, jestli náhodou není fotbalista, protože má fakt pěkný nohy… To nás teda pěkně nasral! Tři ženský v expedici a nohy pochválí Tomášovi?!!! icon_smile.gif Dozvěděli jsme se, že každý den v 18:00 tu vylétají z jeskyně milióny netopýrů za potravou, místní to s oblibou nazývají „BAT EXODUS“. Moc jsme tomu nevěřili, ale přesně na čas to skutečně přišlo. Nekonečný hučící had netopýrů v podivných formacích, kterými prý matou dravce. Pokud ještě všichni nevyletěli, tak tam vylétávají dodnes…

Národní park Mulu má údajně jednu z nejdelších „Canopy walk“ (stezka korunami stromů) v jihovýchodní Asii. Houpající se provazové mosty ve výšce 30 metrů nad zemí slouží k tomu, aby turisté mohli nahlédnout do vyšších pater pralesu. Super zážitek! K večeru přiletělo letadýlko s našima báglama! Slavíme na druhou - nejenom shledání s batůžky, ale taky naději, že zítra odletíme i my. A počet přisátých pijavic? Čistá nula!

024.jpg
Deer Cave
025.jpg
vchod do Deer Cave
026.jpg
canopy walk v NP Mulu
027.jpg
canopy walk v NP Mulu

SABAH, Kota Kinabalu

Dalším naším cílem je město Kota Kinabalu ve státě Sabah. Tato oblast je známá přetrvávajícím konfliktem s Filipínami, které si Sabah nárokují jako své historické území. Krátký let letadýlkem z Mulu proběhl přímo noblesně, ačkoliv tuhle trasu údajně lítají jen nezkušení indonéští piloti, kteří přistávají až na třetí pokus. Jakmile se to trochu naučí, jdou makat na lepší štaci. Tak ten náš pilot asi půjde už brzo na jinou štaci! Ubytovali jsme se v Borneo Gaya Lodge. Dodnes netušíme, co tím kdo myslel, když v recenzi na toto ubytko psal: „Staff are a peach“. icon_smile.gif

Neodvratitelně se blíží den velkého prádla. Oproti loňsku jsme vyměkli, volíme profi-prádelnu. Do druhého dne máme za pár šušňů všechno svoje šupácký oblečení voňavý, suchý a vyžehlený. Ještě nikdy jsem neviděla vyžehlený ponožky. icon_biggrin.gif Tomáš dostal horečku a je mu blbě, tak si z něj děláme čurinu, že má určitě malárii. Marod tedy marodí a my vyrážíme poprvé do města samy. Bohužel žádnou z nás nenapadlo, že pokud jde jedna z nás vepředu, neznamená to hned nutně, že ví, kam jde. icon_smile.gif Pro jistotu se tedy začínáme intenzivně zajímat o Tomášův zdravotní stav…

V Kotě nelze minout obrovský noční trh. Útočíme na stánky s grilovanými chobotnicemi, rybami, krevetami, ovocem a ochutnáváme i místní tradiční drink CENDOL, jehož základem je kokosové mléko, led, želatina a fazole. Proběhla také ochutnávka durianu, nejdražšího a nejkontroverznějšího ovoce na světě. Chutná to dost nechutně. Shodli jsme se na akcentu zkažené sekané a přepálené cibuli. Není divu, že největší potupa, jaká se vám v téhle zemi může stát, je smrt způsobená padajícím durianem ze stromu…

028.jpg
night market, Kota Kinabalu
030.jpg
durian
029.jpg
night market, Kota Kinabalu
031.jpg
západ slunce v Kota Kinabalu

Tunku Abdul Rahman Marine Park

Přišel čas koupačky, časně z rána vyrážíme z přístavu v Kotě na přilehlý ostrov Mamutik a Sapi v Tunku Abdul Rahman Marine Park. Tomáš vytrvale simuluje malárii a chce zůstat marodit na pokoji. Jakmile však padla zmínka o tom, že na ostrovech by měli být varani, cítí se o mnohem lépe a mění své rozhodnutí. icon_smile.gif Oba ostrovy lze obejít během chvilky kolem dokola a zaručují pěkné šnorchlování. Bohužel se toho už domáklo hodně cestovek zaměřených na čínské turisty, takže je to dost davovka. Obzvláště ostrov Sapi je ale opravdu rájem varanů. Plavou v moři, sluní se na pláži a ve vnitrozemí jsme na ně několikrát málem šlápli. Všichni jsme si samozřejmě udělali fotku s varanem v co nejbližší vzdálenosti, což Lonely Planet komentuje následovně: “Water monitors are awesome creatures, but don´t be an idiot like some tourists and try to pose next to them. Their mouths are filled with deadly bacteria and their claws can rip a gash in your flesh you won´t soon forget.”

Tomáš se zázračně uzdravil z malárie, pro změnu má ale ruku plnou hnisajících ostnů z bodlinatého bambusu (napočítáno celkem 81 kusů!). Začínáme ho podezřívat, že prostě jen nechce tahat tu svojí profesionální lékárničku jen tak pro nic za nic. icon_smile.gif Abychom mu udělaly radost, přivezly jsme si z výletu alespoň pár pořádných popálenin od sluníčka.

032.jpg
varan na ostrově Mamutik
033.jpg
vyhlídka na ostrově Sapi

KUDAT

Další den tradičně zvedáme kotvy, tentokrát směrem k nejsevernějšímu výběžku Bornea, do městečka Kudat. Čeká nás 5 hodin ve smradlavém, vytřeseném autobuse. Tomáš naše dámské frfňání rozštípává moudrem, že smrady ještě nikdy nikdo neumrzl. Má pravdu. Asijská klimatizace je horší než smrad. Do všech autobusů si už preventivně bereme izolepu a veškeré klimatizační průduchy zalepujeme. Venku se spouští liják. To bude asi tím, že míříme do statisticky nejsušší oblasti Bornea. Anička nám nesměle oznamuje, že má horečku. Krchlá a frká, jak Češi v únoru. Konečně nám to došlo! Batelová je „pacientem nula“, která nás infikuje tou svojí „bateliózou“ už od Ruzyně a my si to stále předáváme všema těma putovníma „minerálkami.“ Tomáš po vlastní čerstvé zkušenosti trpělivě vysvětluje nezasvěceným, že „batelióza“ je něco mezi boreliózou a smrtí. icon_biggrin.gif

V Kudatu máme vyhlédnuté ubytko Tampat do Aman. Nedošlo nám ale, že v těchto končinách neexistují ulice, ani čísla popisná. V průvodci je napsáno, že se ubytko nachází „v okolí Kudatu.“ Taky jsme ale zapomněli na to, že všechny podobné problémy se v těchto končinách řeší samy. První oslovený místní občan nám sdělil, že majitel Howard byl před pár minutami viděn v místním zelinářství, takže pro něj dojde a vše zařídí. Za chvíli už se vezeme na korbě Howardova terénního auta. icon_cool.gif Tampat do Aman (http://tampatdoaman.com/) byla letošní nejlepší ubytovací volba (40 RM/osoba). Jde o bídné budky nejvyššího kalibru, „very rustic-eco-jungle camp“ uprostřed bujné vegetace. Bambusové palandy, sprchy pod širým nebem, eco-kadibudky zasypávající se pilinami, to vše v zahradě plné květin, s teráskou uprostřed rýžových políček. Romantické sprchování pod hvězdami se často zvrhne ve sprchování ve tmě tmoucí, když vypadne elektřina. icon_smile.gif Angličan Howard navíc vše pozvedá nabízenými službami – kurz přežití v džungli, půjčovna kol, motorek, surf, volejbal, šnorchly a stylová Tip Top Restaurant přímo na pláži, která nabízí pokrmy vycházející z tradic místních domorodců kmene Rungus (jedno z nejstarších původních etnik Bornea). Howard vám zde se spikleneckým výrazem do džusíku rád cmrndne „Russian good stuff“. icon_smile.gif Zprostředkuje i návštěvu tradičního obydlí tzv. longhouse, protože se sám oženil se zdejší dívkou. Longhouse je dlouhý, dřevěný dům na kůlech pro několik rodin, včetně domácích zvířat.

Hlavní atrakcí této lokality je nejsevernější výběžek Bornea (Tip of Borneo), který leží 40 km od Kudatu. Údajně se tu zastavil i Magellan během své slavné plavby okolo světa. Dál už to skutečně nejde, tam za vodou v rákosí leží už jen filipínský Palawan. Tato oblast Bornea je trestuhodně neprozkoumaná a neturistická. Místní pobřeží je poseté liduprázdnými dlouhými plážemi, najdete zde rýžová pole, tradiční vesničky, kopce, útesy. Je to k nevíře, ale neexistuje zde žádné oficiální dopravní spojení. Z Kudatu si musíte buď najmout taxíka, půjčit vlastní motorku nebo se ubytovat v Tampat Do Aman a dojít si tam po našem vzoru pěšky (cca 5 km).

034.jpg
jungle eco-camp Tampat do Aman
035.jpg
jednolůžák v Tampat do Aman
036.jpg
bezejmenná pláž u Tip of Borneo
037.jpg
krajina poblíž Tip of Borneo

Na svatého Valentýna jsme si zamluvili horská kola a vyrazili na průzkum okolí. Howard nás vybavil ručně malovanou mapou a ujistil nás, že to nejlepší, co se nám může stát, je to, že zabloudíme. S mým bicyklem bohužel nastal problém hned zkraje. Přehazovačka byla zaseknutá, nedala se zařadit žádná rychlost, celé to rachtalo a dalo se to využít leda tak jako koloběžka. Shodly jsme se s holkama na tom, že sjedeme k první pláži a Tomáš to celé nějak vyřeší. icon_biggrin.gif Nakonec si v garáži smontoval svépomocí nové kolo z povalujících se součástek. Inu, 1:0 pro Tomáše! Na novém kole šly zařadit dvě rychlosti, sedačka šla nastavit jen na velikost dvoumetrového chlapa a roztejkaly se mu řidítka. icon_smile.gif Četná dobrodružství slibovala rovněž obloha bez mráčku. Bledá Anička, která se konečně přiznala, že má těžkou alergii na sluníčko, se mazala krémem s faktorem 50 na každém druhém kilometru, ale bylo jí to naprosto k hovnu. Její rudá pokožka bolela i na pohled. icon_smile.gif Někdy okolo nejparnějšího poledne jsme zjistili, že naše zásoby vody na celý den bohužel nebyly na celý den. Záchranou nám nakonec byla malá vesnička, do které jsme odhodlaně vtrhli vyzbrojeni slovíčkem „water.“ Všichni před námi utíkali a vrtěli vystrašeně hlavou až do té doby, než jsme přidali slovíčko „money.“ Nakonec jsme se dopracovali alespoň k několika džusíkům v konzistenci sladkého sirupu. Bylo to spíš k jídlu, ale zachránilo nám to život. Velkou radost jsme měli z bahnitého úseku, kde naše kola i svršky dostaly ten správný outdoorový glanc a mohli jsme tak poslat domů pěknou bahenní „Valentýnku“. Výlet jsme zakončili stylově povalováním na pláži, vychlemtali Howardovi všechno pivo a dali si ještě jednou hinavu (místní jídlo ze syrové ryby, limetky, chilli, cibule a zázvoru). U Howarda by bylo možné bez větší nudy strávit klidně týden, my ale máme „bohužel“ ještě spoustu jiných plánů. Každopádně vřele doporučujeme!

038.jpg
bicycle trip podél pobřeží
039.jpg
žebráme o vodu v nuzné vesničce

CESTA NAPŘÍČ SABAHEM

Celý další den jsme strávili pozemním přesunem z Kudatu do Sepiloku o délce cca 450 km. Bývalo by bylo asi lepší to vzít letadlem z Kudatu do Sandakanu. Putování místní veřejnou dopravou bylo drobně zkomplikováno tropickým lijákem a tradiční asijskou nedochvilností. V minivanu do Koty s námi jela i mladá Japonka, která byla na svém ročním putování po světě. Cestovala dost naivním stylem. Byla chudák celá překvapená, když jsme jí vysvětlili, že její plán, projet během čtyř dní celé Borneo od Bruneje po Tawau, je čiré šílenství. Na důkaz našeho upřímného přátelství jsme jí nabídli košt z naší „minerálky.“ Českou hruškovici měla očividně poprvé a naposled v životě. icon_biggrin.gif Poté, co si uvědomila, že máme všichni „bateliózu“, nasadila si roušku přes obličej a po celý zbytek cesty se tiskla ke dveřím. Autobus z Koty do Sepiloku Ivu příjemně překvapil nečekanou lůžkovou úpravou, která ale už nikdy nešla vrátit do úpravy sedací. icon_smile.gif Byla zde i „luxusní“ toaleta, kterou bohužel až do cíle okupoval obří šváb…

Cesta byla dlouhá a náročná na převýšení, což bylo velmi nepříjemné pro všechny cestující s brutální rýmičkou. Projížděli jsme totiž oblastí nejvyšší hory Malajsie a zároveň nejvyšší hory mezi Himalájemi a Novou Guineou. Mytická Mount Kinabalu leží v úctyhodných 4.095 m.n.m. Je to údajně jedna z nejjednodušších čtyřtisícovek, což k ní přitahuje davy netrénovaných batůžkářů a na vrcholové foto se pak prý stojí i fronta. Tuhle srandu v podobě dvoudenního výstupu, za kterou musíte místním úřadům vysolit okolo 8.000,-Kč, jsme si tedy nechali ujít. Navíc na vrcholu ráno klesají teploty i pod nulu (zažili tu i sníh!) a péřovky a rukavice s sebou opravdu nemáme. icon_smile.gif Pokud ale vyjde počasí, zcela jistě to může stát za to. Počítejte jen s tím, že rezervaci na výstup je potřeba udělat několik týdnů dopředu!

SEPILOK

Na kruhovém objezdu 3 kilometry od Sepiloku nás autobus vyhodil až okolo půlnoci. V průvodci psali, že toto místo je vždy v obležení pirátských taxikářů, kteří nás do Sepiloku rádi odvezou. Tak o půlnoci teda velký hovno! Marně jsme hledali i nějaký ukazatel, kterým směrem se máme vydat. icon_smile.gif Risknuli jsme tedy jednu ze čtyř odboček a šlapali tmou tmoucí pěšo. Do ubytka Sepilok B&B jsme dorazili právě včas. Ukořistili jsme volný pokoj a pivo a chlápek nám oznámil, že už má hodinu po pracovní době, takže jsme měli štěstí jako prase… icon_smile.gif

Sepilok je naše zvířátková zastávka. Naše první kroky vedly do Labuk Bay Proboscis Monkey Sanctuary, kde již okupovali vyhlídkovou terasu hulmani stříbrní. Brzo se z přilehlé džungle na pravidelné krmení začala trousit i zdejší hlavní atrakce - kahau nosatí. Tahle srandovní opice je bornejský endemický druh. Vedou natolik podivný život, že neexistuje mnoho zoologických zahrad, kde je chovají. Samec má dlouhý převislý nos, samice krátký, otočený nahoru. Kahau celý svůj život tráví v mangrovech, které žere. Má k tomu přizpůsobený žaludek, sežere i to, co je pro ostatní nepoživatelné. Činností trávicích bakterií dochází k tvorbě plynu, takže mají permanentně břicho jako balón. A taky jim permanentně stojí. icon_smile.gif Tyhle opice jsou skvělí plavci, kteří překonávají bornejské řeky a byli zastiženi i na moři. Prsty na nohou mají částečně spojené plovací blánou, což je mezi primáty naprosto ojedinělý znak. Jejich společný rodinný oběd byl pro nás zážitkem dne…


040.jpg
hulman stříbrný
041.jpg
kahau nosatý

Další naše kroky míří do Sepilok Orang-Utan Rehabilitation Centre, záchranné rezervace pro orangutany, která se stará o osiřelé a zraněné jedince. Jde o jedno ze čtyř míst na světě, kde je můžete vidět v přirozeném prostředí. Orangutani jsou zvyklí na pravidelné krmení, ve stanovenou hodinu se začínají sbíhat k hostině... Orangutan (z malajštiny orang utan – „lesní muž“) je rod lidoopů žijících na Borneu a Sumatře. Existují dva druhy - ohrožený orangutan bornejský a kriticky ohrožený orangutan sumaterský. Dříve obývali v hojném počtu celou jižní Asii, poslední dobou ale počet prudce klesá z důvodu kácení deštných pralesů. To bohužel na Borneu hodně frčí, vykácené plochy se pak hromadně osazují palmami olejnými, což je místní řepka olejka. Orangutani tráví 99% svého života v korunách stromů. Živí se listy, hmyzem, vejci, kůrou stromů, nejraději mají fíky a mango. V této rezervaci v centru pralesa se připravuje na návrat do divoké přírody asi 60-80 orangutanů a v péči tu mají 25 osiřelých mláďat. Náhradní strava je záměrně jednotvárná, aby je nutila vyhledávat zpestření v džungli a učila je samostatnosti. Nejde o klasickou ZOO, za plotem jsou tu naopak turisté…icon_smile.gif

042.jpg
043.jpg

K večeru skolila i mě „batelióza“, takže dojíždím poslední zbytky paralenu. Ještě horší je, že nám došel Autan (repelent s látkou DEET) a zdá se, že na malarickém Borneu není nic podobného k sehnání. Obchody jsou plné repelentů, jejichž složení je citronela a tea tree oil. To už je lepší se namatlat citronem. Přitom komáři žerou jako blázni, všichni máme nohy plné štípanců a jakmile se jeden začne drbat, přichází lavinová reakce. icon_smile.gif Zvířátkovou část dovolené ukončujeme návštěvou „Borneo Sun Bear Conservation Centre“, což je rezervace zachraňující nejmenší medvědy na světě zvané SUN BEAR (medvěd malajský). Je to malá černá kulička se specializací na vykrádání včelích hnízd, hmyzáky, pijavice a pavouky. Medvídka tu ale bohužel zahlédnete jen jako změť černých chlupů ve větvích stromů, nejlépe přes dalekohled.

Další dlouhý pozemní přesun Sepilok – Semporna (270 km) byl opět plný zážitků. Na sedačce před holkama soustavně blinkal malý chlapeček, mě zase padala do klína malá muslimská holčička, které během jízdy její maminka vybírala z vlásků vši a pečlivě drtila hnidy mezi nehty. V mezičase jsem od této rodinky bez okolků dostala nabídku, zda nechci nechat kousnout z jejich rýžového nákypu zabaleného do palmového listu… icon_smile.gif

044.jpg
beatlesák live!
045.jpg
zoborožec, symbol Sabahu

SEMPORNA

Po šesti hodinách jízdy autobusem napříč palmovými plantážemi vysedáme za tmy tmoucí v Semporně na nevábném místě, snad na nádraží. Vítá nás smrad, špína a hluk. V nastalém chaosu Tomášovi ukradli krosnu. Naštěstí to Iva viděla, takže byl zlodějíček včas dotázán, z jakého důvodu má ve svém autě cizí batožinu… Ubytovali jsme se v Borneo Global Sipadan Backpackers Lodge - „hromadný hrob“ pro 10 lidí. Našimi oblíbenci byli Korejci, kteří smrkali do umyvadla, prděli (mimo umyvadlo) a křičeli ze spaní. Mezi ubytovanými jsme rozpoznali i „naší“ Japonku. Pro jistotu dělala, že nás nezná. icon_smile.gif Semporna je malé smrduté přístavní městečko s modrou mešitou. Dva místňáci nás v ní zasypali nekompromisními otázkami, zda jsme muslimky, zda jsme už byly v Pákistánu a zda bychom tam nechtěly odvézt… Semporna má také velmi živý a pestrý open-air trh. Pobíhají tu naboso místní děcka s napřaženou tlapkou, žadonící „many, many.“ Jednomu jsem proto místo „many“ lupla do ruky „hamy.“ Ta fialová sladká rejže v palmovým listu mi už nějak nejela… icon_smile.gif V místním baru jsme ještě téhož večera objevili panáka s názvem ZLATÉ KLADIVO za 18,-Kč…

046.jpg
Semporna – mešita
047.jpg
Semporna - tržnice

OSTROV SIBUAN

Souostroví v blízkosti Semporny je vyhlášeným rájem pro potápěče. Hned druhého dne jsme tedy vlezli do jedné z „cestovních agentur“ a objednali si šnorchlovací výlet na ostrov Sibuan za 135 MR/osoba (= 850,-Kč). Drahokam této oblasti je sice Sipadan, ale ten je hlavně pro potápěče a povolenka je dost drahá, úřady jich vydávají jen 120 denně... Sibuan nás rozhodně nezklamal. Nezklamalo nás bohužel ani sluníčko, sluneční paprsky tu vysloveně bolely. Aničky rudá pokožka zrudla o další odstín. Odměnou nám bylo velké akvárko kousek od břehu, National Geographic hadr! Korály, klauni, parrot fish, modré hvězdice, trnucha, crocodile fish a na závěr i úžasná želva, kterou jsme překřtili na „mořský štěňátko.“ Sibuan neskrývá poklady jen pod vodou. Rajské pláže a pobřeží plné obrovských mušlí! Mnoho pokladů jistě skrývají i nuzné příbytky zdejších Sea Gypsies (mořští cikáni). Průvodce nás varoval, ať si na pláži nenecháváme bez dozoru žádné věci… ;)

048.jpg
ostrov Sibuan
049.jpg
šnorchlování na Sibuanu

OSTROV BOHEY DULANG A MAYGA

Na další den jsme měli vyhlédnutý ostrov Bohey Dulang, jenže místní cestovky nám vytrvale tvrdily, že tam nic nejezdí. Napadlo nás tedy kontaktovat chlápka, který v přístavu prodával sušenky. Jak to tak bývá, chlápek kejvnul, že má loď a že nás tam odveze (za 100 MR). Hlavní atrakcí tohoto ostrova v národním parku Tun Sakaran Marine Park je výstup na kopec nad přístavem. Na vrchol ve výšce 600 m.n.m. vede pěkně značená, prudká a kluzká stezka. Výhled je opravdu dech beroucí, a to i poté, co tenhle výšlap vydejcháte. icon_smile.gif

Odpoledne jsme zavítali ještě na ukázkově pohlednicový ostrov Mayga, jehož pobřeží bylo doslova poseté mořskými hvězdicemi. Nejezdí sem žádné turistické lodě. Místní komunita mořských cikánů v tradičních domech na kůlech stále pravděpodobně budí náležitý respekt. Život zde plyne ve svém unaveném tropickém tempu. Děti brodí moře s mačetami a loví mořské ježky, maminky suší na slunci mořské řasy, které se využívají nejen v kosmetice, ale rovněž se z nich vaří dost zajímavá „žabincová“ polívka. Tatínci stloukají lodě z naplaveného dřeva, pokuřují a loví ryby. Life is not bad.

050.jpg
na vrcholu ostrova Bohey Dulang
051.jpg
děti z osady mořských cikánů
052.jpg
obydlí mořských cikánů
053.jpg
ostrov Mayga

OSTROV MANTABUAN a POM-POM

Sušenkář jménem „IEN“ se osvědčil, a tak jsme využili jeho začínající cestovní kanceláře i druhý den. Už se stává tradicí, že na našich tropických čundrech vždycky někoho přimějeme k založení podnikání. Výběr ostrovů jsme ponechali na něm. Hned zkraje jsme zakotvili u ostrova Mantabuan, kde jsme pár hodin zevlili na super pláži. Krev nám pily jen místní cikánský děcka, který u našich ručníků neúnavně štěbetaly: „many, many.“ Poselství pro další generace? Velkej klacek platí na všechny psy a děti po celém světě bez ohledu na jazykovou bariéru! Odpoledne nás náš sušenkář nalodil směrem na ostrůvek Pom-Pom. Moře bylo neklidné, loďka skákala drsněji než obvykle a vlny byly větší a větší. Kde se vzala, tu se vzala, pleskla Ivu do ksichtu sépie vyskočivčí z moře do lodi! Scénka jak z hodně nekvalitní americké komedie. icon_smile.gif Pom-Pom byl důstojným zakončením plážové etapy našeho čundru. Bílý písek, tyrkysové moře, inu: „únor bílý, pole sílí!“ Večer jsme ještě naposledy zavítali do přímořské pouliční žrádelny na výborné sotongy (chobotničky) s belakanem (místní hodně rybí omáčka) a čerstvě vylovené ryby. P.S. Úpal ze sluníčka útočí v plné palbě.

054.jpg
ostrov Mantabuan
055.jpg
ostrov Pom-Pom

Další den nás čekal nekonečný přesun z Bornea zpět do Malajsie. Ze Semporny nejdřív na letiště do Tawau (95 km), pak letecky do Kuala Lumpur (1.800 km). Po dosedu jsme zjistili, že nám poslední autobus do naší cílové stanice před chvílí frnknul. Nasedli jsme tedy do jediného, který dnes ještě odjížděl na sever, a to do busu do města Ipoh (200 km). Lepší než ztratit celou noc čekáním v Kuale. V Ipohu jsme zhruba ve 2:00 ráno zakempili na místním moderním nádraží a „vyspali“ se na kovových sedačkách. V 6:00 už jsme byli naložení v busu směrem na Tanah Rata (90 km).

CAMERON HIGHLANDS

Milión zatáček, nastoupaných kilometrů, serpentin, žaludek na vodě, ale ještě dopoledne jsme dorazili do Tanah Rata, městečka v Cameronské vysočině ve výšce 1.300 m.n.m. Změna klimatu jako prase! Je tu jen 20°C a celý město je čistý jak lilie… Tato úrodná oblast je klíčová pro pěstování čaje, zeleniny a můžete jí prozkoumat díky desítkám skromně značených stezek. V Tanah Ratě jsme zhřešili a proti všem batůžkářským pravidlům jsme se ubytovali v luxusním apartmánu Gerard´s Place. Hned jsme vyrazili na první výlet po okolí, a to k vodopádům Robbinson´s Falls a na jednu z místních čajových plantáží. Cameronská vysočina je označovaná jako zelené plíce Malajsie. Čajovníku se zde daří díky nadmořské výšce, srážkám a lehce kyselé půdě. Dle statistik zde prší celoročně téměř každý den. Nám tu ale během tří dní nespadla ani kapka. Čajovník může dorůst i 15 metrů, na plantážích je však sestřihován. Rostlina produkuje kvalitní čaj 30-100 let. Konečně jsme také natrefili na pitcher plants - typické malajské masožravky.

058.jpg
čajové plantáže v Cameron Highlands
059.jpg
čajové plantáže v Cameron Highlands

Další den nám prdlo v kouli, vstali jsme v 5:00 a vyrazili ještě po tmě s čelovkama na nejvyšší horu zdejší oblasti - Gunung Brinchang (2.032 m.n.m). První kilometry šlapeme po tmě a těšíme se na svítání. Terén je trochu náročnější, překvapivě je to stále do kopce. icon_smile.gif Stezka není moc udržovaná, neustále se přelézají kmeny stromů, kořeny, někdy se musí lézt i po čtyřech. Je to ale zážitkový výšlap a zcela jistě nejlepší z celé dovolené! Nepotkali jsme ani živáčka a na vrcholu jsme byli pro dnešek jako první. Amíci o tomto výletě na internetu píšou, že je jen pro zkušené body-buildery, ale očividně to zvládnou i český kancelářský krysy. icon_smile.gif Na zpáteční cestě jsme ještě zavítali do nedaleké továrny na čaj, kde jsme vokoukli celý proces zpracování. Natrefili jsme také na malou hmyzí ZOO, kde jsme omrkli zdejší velký brouky, pavoučky, motýly a třeba i strašilku obrovskou, známou jako malajská džunglová nymfa. Dalšího dne vedl náš poslední trek na Gunung Berembun (1.812 m.n.m). Džunglí se občas ozývalo něco jako cirkulárka. Zpětně jsme se dočetli, že to dělá nenápadný černý brouk vrzoun. Oproti včerejšímu Brinchangu to ale byla spíš pohodová procházka. Na malajské vysočině se nám moc líbilo a dokonale nám posloužila k postupné aklimatizaci na české chladné počasí. Jakmile jsme sedli do autobusu směrem na jih, spustil se tradiční tropický slejváček…

056.jpg
stezka na Gunung Brinchang
057.jpg
výhled z vrcholu Gunung Brinchang

MELAKA

Letadlo domů nám odlítalo až po půlnoci, rozhodli jsme se tedy ještě poslední den využít smysluplně. V Cameron Highlands jsme chytli přímý autobus do Melaky, koloniálního městečka zapsaného v UNESCU, vzdáleného 136 km jižně od Kuala Kumpur. Melaka byla kdysi jedním z nejvýznamnějších obchodních středisek celé jihovýchodní Asie. Byla střídavě ovládána Portugalci, Holanďany a nakonec Brity. Každá z těchto zemí zanechala ve městě svoji stopu. Číňané tvoří více než třetinu její městské populace, takže jejich krámky se starožitnostmi, tradiční restaurace a staré taoistické chrámy jsou všude. Do Melaky jsme dorazili okolo půlnoci, ulice byly prázdné a žádný hostel nám nechtěl otevřít. Zachránil nás až ožralej Němec brouzdající nočním městem na kole. Prej bydlí v hostelu kousek odtud, majitel už sice spí, ale určitě mu nebude vadit, když v nějakém pokoji přespíme. Tak hotelový host nás ubytovával poprvé. icon_smile.gif V Melace jezdí každý na kole, takže jsme si srandovní barevná prdítka druhý den taky zapůjčili. Nápis na místním graffiti "Ride or die!" byl vcelku přiléhavý. Jednak bicyklům nefungovaly brzdy a jednak se tu jezdí vlevo. A to i na okruhovém objezdu. icon_smile.gif Prošmejdili jsme tedy slavné náměstí s růžovou architekturou, muzeum námořníků a příjemné stezky kolem řeky. Výlet se ale bohužel chýlil ke konci, takže jsme naposled zaútočili na místní pouliční žrádelny, sbalili smrduté krosny a zamířili k letišti. Pochmurnou náladu z konce dovolené nám již nezvedly ani místní proslulé ananasové koláčky…

062.jpg
známá růžová radnice v Melace
063.jpg
drsní bikeři v Melace

Zpáteční let z Asie do Evropy vždycky trvá kvůli protivětru o hodinku déle. Nazpátek jsme letěli s Air France, kterou jsme pokřtili na "Air Frost." Asi se nás snažili připravit na evropské počasí. Mezipřistání v Paříži v délce 7 hodin jsme si užili v narůstající podovolenkové depresi. Naštěstí nás budou ještě dlouhou dobu hřát spálená záda a pocit, že jsme z Malajsie a Bornea vyždímali opravdu dost… icon_smile.gif

Více fotografií pro nenasytné jedince najdete v této veřejné Facebook galerii.

36 komentářů

Neváhejte napsat k článku komentář

Nevyplňujte:

  1. 1
    Jaro

    jaroslava.novakova<zavináč>centrumtečkacz

    Užasný cestopis, upřímně závidím zážitky a viděná zviřata! Hrozná je představa, jak jedete 6 hodin plantážemi palmy olejné. Můžeme s tím my něco udělat?

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #2
  2. 2
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj, díky za reakci. To kácení pralesů jede bohužel na Borneu ve velkém. Existuje samozřejmě spoustu mezinárodní organizací, které proti tomu bojují, ale obávám se, že obyvatelé Bornea zkrátka nemají moc možností, jak si jinak vydělat na živobytí. Možná že pokud na Borneo začne jezdit velké množství remcavých turistů a obyvatelé pochopí, že budou mít daleko víc peněz z turismu než z palmy, tak se to změní... Takže jezděte na Borneo a remcejte! icon_mrgreen.gif

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #1, který napsal(a) Jaro
    • Na komentář odpověděl(a) Martin v komentáři #3
  3. 3
    Martin

    Ahoj, obávám se že to remcání nepomůže. Většina Malajců je proti kácení pralesa a pěstování palem. Pozemky ale vlastní nadnárodní firmy nebo stát který je za úplatek rád prodá. Zřizování platáží je štědře (tj. desítky milionů dolarů!) podporováno Světovou bankou, Mezinárodním měnovým fondem a dalšími institucemi. Ti tam palmy chtějí, světová ekonomika, mocní tohoto světa, ne Malajci. Těm je půda vyvlastňována, a pak tam jen "otročí". Je to problém celého Bornea, tedy i Indonéské části, tam jsou plochy daleko větší. Sepisují se petice, demonstruje se, ekologové varují, k ničemu. Kapitalismus je mocný. Pro vlastní dobrý pocit můžete omezit spotřebu palmového oleje. V čem všem je zjistíte na obalech výrobků nebo na internetu, ale asi se budete divit co vše ho obsahuje a na co se používá.

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #2, který napsal(a) Tereza
  4. 4
    Patrik

    patrihra<zavináč>gmailtečkacom

    Ahoj, tve ci vase cestopisy hltam uz druhy den. Nemate v planu se podivat do Vietnamu nebo Kambodzi? Moc bych se tam chtel podivat, ale zatim jsem na to bohuzel sam.

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #5
  5. 5
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Patriku, díky za zprávu, to mám radost, že je to aspoň trochu čtivé:) Kambodžu a Vietnam bych určitě taky ráda, tak třeba se někdy v budoucnu poštěstí :)

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #4, který napsal(a) Patrik
  6. 6
    Pavel

    Preceteno, super :)
    Jak si to myslela s tim "staff are a peach"?
    Jakoze byli otresni?

    • Na komentář odpověděl(a) Antonín Daněk v komentáři #7
  7. 7
    Antonín Daněk

    danek<zavináč>antonindanektečkacz

    Myslím, že to je naopak (lehce oplzlá) forma pochvaly. icon_smile.gif

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #6, který napsal(a) Pavel
    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #8
  8. 8
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Překlad věty "Staff are a peach" jsme nerozklíčovali, asi to prostě byly broskvičky :) Ale jak píše Tonda, je to nejspíš myšleno jako pochvala. Byl to normální hostel, nic extra, ani nic hnusnýho.

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #7, který napsal(a) Antonín Daněk
  9. 9
    michal

    michal.horky<zavináč>posttečkacz

    Super fotky, a zajímavé čtení. Máte můj obdiv.

  10. 10
    Martin

    Ahoj, úžasnej cestopis. Díky moc. Chci se zeptat, byli jste nějak očkovaní nebo tak něco? Vyrážíme směr Malajsie příští týden, tak celý dny a noci hledám informace a inspiraci.
    Díky Martin

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #11
  11. 11
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Martine, díky! Měli jsme klasické očkování proti břišnímu tyfu a žloutenkám. Pár z nás má i očkování proti vzteklině, ale to už je spíš taková fičurinky navíc:) Užij si výlet, ať se povede!

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #10, který napsal(a) Martin
  12. 12
    Kristina

    kbrisova<zavináč>seznamtečkacz

    Ahoj Terezo,
    skvělý cestopis! Mám jeden dotaz: moskytiéru jste kupovali v České republice, nebo jste to nechali až na Kuala Lumpur?
    Děkuji,
    Kristina

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #13
  13. 13
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Katko, moskytiéru jsme kupovali už v ČR, ale při troše pátrání by šlo asi koupit v Kuale...

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #12, který napsal(a) Kristina
  14. 14
    Václav

    matousek<zavináč>automatickatečkacz

    Krásné cestopisy! Jsou nádherně vtipné, hrozně mě to baví. Zpestřuji si jejich čtením nudné chvíle a těším se na další Vaše zážitky. A samozřejmě plánuji podle nich nějaký náš výlet. Super!icon_biggrin.gif

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #16
  15. 15
    Flígr

    pafb<zavináč>posttečkacz

    Už dlouho jsem se tak nenasmál při čtení nějakého cestopisu. Kam se na vás hrabe nějaká Literová z Koktejlu.A myslím, že vím, co říkám, že to dokážu objektivně posoudit. Tohle by si věru zasloužilo i nějakou knížku!

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #17
  16. 16
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Děkuju moc! Jakmile se oprostíte od toho, že byste měl cestovat dle pečlivě nalinkovaného plánu, vtipné zážitky přijdou samy. Já si většinou ke konci dovolené přeju, aby už byla aspoň jeden den nuda :) Hodně štěstí na cestách, nečekejte a vyražte, dneska to už dokáže opravdu každý...

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #14, který napsal(a) Václav
  17. 17
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Děkuju za poklonu, v tom případě mi tedy nezbyde nic jiného než cestovat i nadále :) Právě začínám psát nový cestopis z Barmy ;)

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #15, který napsal(a) Flígr
  18. 18
    Hana

    hajuhas<zavináč>gmailtečkacom

    Ahoj Terezko, vas uzasne a vtipne napsany cestopis povazujeme za nas muster pro cestu na Sabah v zari. Jen potrebuji radu - nechci pijavice!! Lze navstivit park jen castecne, okrajove - nejlepe obejit kriticke misto? Kde, ktery a jak? Diky za tip. Hanka

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #19
  19. 19
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Hanko, obávám se, že v deštném pralesu nelze "obejít kritické místo s pijavicemi" :) Fotku pijavice, kterou mám na svém blogu, jsem pořídila u botníku přímo v areálu správy národního parku. Jsou opravdu všude :) Riziko ale velmi eliminuješ tím, že se nebudeš nikde prodírat houštím a trávou. Jakmile jsem prošla nějaké křoví, zkontrolovala jsem si nohy a skoro vždycky už tam nějaká lezla... Nezakousnou se hned, takže máš dost času je odcvrnknout ;) Hodně štěstí! Určitě se vám bude líbit.

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #18, který napsal(a) Hana
  20. 20
    Ondra

    maniak2<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj z Bornea od Howarda, ktery vas moc pozdravuje!
    Diky za skvely cestopis, ktery nam do znacne miry pomaha urcovat smer naseho putovani zde na bujnem ostrove.
    Mam nalehavy dotaz stran Headhunters' trail, kterou zatim mame pred sebou: cestujeme ve dvou a spojili jsme se s panem Limem, ovsem nabidl nam cenu pri dvou lidech 860 rm/os, coz je pomerne pres nasi "komfortni zonu". Stezku ale moc chceme projit. Myslite, ze je schudne ji z Limbangu do Mulu projit bez pruvodce, ciste jen s bookingem v Camp 5 a "hire the transport as you go", jak di Lonely Planet? Nemame samozrejme z dzungle zkusenosti, ale v pruvodci se pise, ze to jde. Tak nas zajima, jak to vidite vy :)

    Predem diky a terima kasih! Ondra

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #21
  21. 21
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Ondro, odpověď už máš na emailu, tak držím palce!

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #20, který napsal(a) Ondra
    • Na komentář odpověděl(a) radek v komentáři #24
  22. 22
    Milan

    abc.brno<zavináč>seznamtečkacz

    Ahoj. Pěkně psaný cestopis. Uvažuji o termínu únor březen a vzhledem k tomu, že je tam pořád vlhko tak je asi jedno kdy.

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #23
  23. 23
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Milane, v téhle oblasti opravdu neexistuje ideální období, ale můžu poskytnout informaci, že my jsme tam byli v únoru a na počasí jsme si moc nemohli stěžovat. Vedro pořád jako prase, většinu času i slunečno. Docela často ale přišel opravdu pořádnej slejvák k večeru nebo v pozdním odpoledni. Trvá to ale třeba 1-2 hod a hned se to vystřídá s novým pařákem... Ať se vám výlet povede!

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #22, který napsal(a) Milan
  24. 24
    radek

    cowboycz<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Terko,
    zrovna hledam jakykoliv zpusob, jak headhunter projit a neplatit ty silene penize a ty to tu nedas a posles mejlem. Zrovna jsem Kota Kinabalu. Kdyz napises co a jak tu, urcite to pomuze vsem. Nebo na mejl alespon prosim :)
    radek

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #21, který napsal(a) Tereza
    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #26
  25. 25
    Janča

    ahoj prosím ťa koľko čistého častu ste strávili v Bruneji + Borneo? Ďakujem

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #27
  26. 26
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Radku, jak jsem psala v cestopise, my jsme šli Headhunters Trail oficiálně a zaplatili klasickou cenu. Nemám žádné zkušenosti s tím, že by to šlo podniknout bez průvodce nebo levnějším způsobem. Ondroi jsem psala, že si myslím, že to bez průvodce úplně sami nedají, protože je musí někdo dovézt po řece k začátku treku a hlavně jim ukázat, kde ten trek začíná. Je to neoznačené místo uprostřed ničeho, nedokážu si představit, že si někde sami půjčíte loďku a začátek treku najdete... A co pak s tou lodičkou, jak ji vrátíte? Navíc stezka pak končí zase u řeky, kde musíte být s nějakým domluveni na odvozu. Lodě tam nečekají na náhodné chodce. Nevím ani, zda šlo udělat rezervaci v kempu 5 nějakým jiným způsobem než přes lokálního průvodce. Možná přes správu národního parku... ověř si to, zeptej se jich. Jinak samotný trek je s trochou štěstí a snahy schůdný bez průvodce, šlo se po vyšlapané stezce. Ale může se vám samozřejmě stát, že zrovna pár týdnů před vámi nikdo nepůjde a tím pádem budete bloudit. Není to klasická turistická stezka značená patníky. Bohužel jsem byla na Borneu v roce 2014 a od té doby se mohlo spoustu věcí změnit, takže už moc aktuální informace poskytnout nemůžu. Držím palce, ať něco vymyslíte. Ozvi se pak, jak to dopadlo!

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #24, který napsal(a) radek
  27. 27
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Jančo, v Bruneji jsme byli jen jeden den, ráno jsme přiletěli a odpoledně zase jeli dál. Na Borneu jsme byli cca 14 dní. Pak jsme letěli zpátky na pevninskou Malajsii.

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #25, který napsal(a) Janča
    • Na komentář odpověděl(a) Janča v komentáři #28
  28. 28
    Janča

    Ďakujem pýtam sa preto, lebo v septembri (9.mesiac) zvažujeme podobnú cestu akurát sa neviem rozhodnúť či do Indonézie alebo Bornea a preto som zvažovala, že by bolo možno fajn to spolu skombinovať...len sa obávam či to bude dostatočný počet na dve krajiny 3 týždne.

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #27, který napsal(a) Tereza
    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #31
  29. 29
    Fanda

    Ahoj, za 2 týdny se chystám na Borneo. Váš cestopis mi hodně pomohl při sestavování itineráře. Chtěl bych se prosím zeptat, ostrovy Mantabuan a Pom-Pom jste stihli navštívit v rámci jednodenního výletu lodí ze Semporny? Zdají se mi být docela daleko od Semporny a asi by byl problém se k nim dostat na malé lodi? :-) Díky

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #30
  30. 30
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Fando, tyto dva ostrovy jsme skutečně celkem bez problémů navštívili během jednoho dne. Lodě jsou rychlé a ostrovy malé ;)

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #29, který napsal(a) Fanda
  31. 31
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj, určitě bych radši zvolila jednu zemi, za tuhle dobu neprojedeš ani jednu zemi pořádně, natožpak dvě... Ale někomu tahle "rychlá turistika" může vyhovovat, takže těžko říct.

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #28, který napsal(a) Janča
  32. 32
    Michaela

    michaela.rosenbergova<zavináč>gmailtečkacom

    Ahoj Terko,
    skvělý, vtipný cestopis! Velká inspirace pro nás... na Borneo se chystáme v červenci.
    Prosím o info jestli si vzpomeneš. Z Mulu do Kota Kinabalu s MASwing, nemůžu za boha pochopit z těch jejich stránek kolik se platí za zavazadlo na tenhle úsek. Pak ještě plánujeme přelet Kudat - Sandakan.
    Máme vyhlídnuté ty letenky Low Fare nebo Economy.
    Díky moc za radu a ať se daří
    Míša

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #33
  33. 33
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj Míšo, díky za zprávu :) Se zavazadly to u MASS wings funguje jako všude jinde, to znamená nějaké základní zavazadlo máš přímo v ceně, platí se jen zavazadla nad limit. Detailně to najdeš v jejich obchodních podmínkách: http://www.maswings.com.my/.../Baggage

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #32, který napsal(a) Michaela
  34. 34
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj, píše mi stále hodně lidí s žádostí o kontakt na pana Lima (Headhunters Trail z Limbangu do Mulu), ačkoliv všechny kontakty na něj jsou na jeho web stránce, kterou v článku uvádím. I přesto tedy uvádím ještě polopaticky pro všechny méně počítačově zdatné: jsou to tyto dva emaily: "walktomulu@yahoo.com.my" a "walktomulu@gmail.com"

  35. 35
    Aneta

    aneta.hnilickova<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj, díky za článek, čte se fakt jedním dechem! Chystáme se za měsíc do Malajsie a vaše trasa nás dost zaujala. Můžu se zeptat, na kolik vás to cca vyšlo (bez letenek z ČR)? Jsme přeci jen škudlící studenti, tak plánujeme spíše low cost cestu :)

    • Na komentář odpověděl(a) Tereza v komentáři #36
  36. 36
    Tereza

    teressa<zavináč>centrumtečkacz

    Ahoj, všude v jihovýchodní Asii počítej zhruba s útratou 500 - 1.000,-Kč na den, podle toho jak moc low cost to chceš jet ;)

    • Tento komentář je reakcí na příspěvek #35, který napsal(a) Aneta